Podle názvu jsem původně čekala vůni typu Vetiver Oriental, ale ona zase až tak moc typicky lesní není. Jen na začátku je díky galbanu zelená a zásluhou koření by se dalo možná mluvit o náznaku jehličí, zatímco se necháme osvěžit citrusy. Stěžejním bodem Keičina lesa se však poměrně rychle stanou švestky, které v kombinaci s pačuli působí temně likérově. Kromě nich tu rostou i fialky a zdá se, že pod jedním stromem si nějaká zdejší návštěvnice zapomněla rtěnku - to když se k fialce přidá růže.
Vůně mi tak v této fázi spíš než les částečně typově připomíná Mon Parfum Chéri par Camille (Annick Goutal) jen v modernějším, ne tak úderně pačuliovém starodávném pojetí. Do lesa se vrátíme až v základu s pomocí dřeva, kadidla a ambry, kdy tak trochu začne evokovat pálící se klestí. Jakkoliv však příliš lesních tónů nepobrala, musím říct, že z nových přírůstků kolekce Les Merveilles se mi líbí nejvíc.
Podle názvu jsem původně čekala vůni typu Vetiver Oriental, ale ona zase až tak moc typicky lesní není. Jen na začátku je díky galbanu zelená a zásluhou koření by se dalo možná mluvit o náznaku jehličí, zatímco se necháme osvěžit citrusy. Stěžejním bodem Keičina lesa se však poměrně rychle stanou švestky, které v kombinaci s pačuli působí temně likérově. Kromě nich tu rostou i fialky a zdá se, že pod jedním stromem si nějaká zdejší návštěvnice zapomněla rtěnku - to když se k fialce přidá růže.
Vůně mi tak v této fázi spíš než les částečně typově připomíná Mon Parfum Chéri par Camille (Annick Goutal) jen v modernějším, ne tak úderně pačuliovém starodávném pojetí. Do lesa se vrátíme až v základu s pomocí dřeva, kadidla a ambry, kdy tak trochu začne evokovat pálící se klestí. Jakkoliv však příliš lesních tónů nepobrala, musím říct, že z nových přírůstků kolekce Les Merveilles se mi líbí nejvíc.