...myslím, že by mi slušela.
Hodně...
(tmavě rudá, masitá růže s velmi silným, tmavě zeleným stonkem, přelitá téměř nesladkým, nadýchaně hustým likérem, jenž hladí i opadané lístky a hlínu zpod které královna květin vzešla...)
Nu,tahle vychvalovaná dáma mě zklamala,vůni ze sebe téměř necítím a to co mě občas cvrnkne do nosu...je tam příliš zatuchlého sklepního pačuli, růže mi přijde jaksi mazlavá ale hlavně zakřiknutá,buď není vzorek vpořádku,nebo je aplikace pouhou tyčinkou nedostatečná nebo je tohle puch staré báby která šrajdá v notně obnošených plesnivých lakýrkách podšitých dřevotřískou v nichž tak ráda vzpomíná na staré dobré časy připomenuté snítkou téměř naprach rozemnutých lučních bylinek které neustále žmoulá ve svých vrásčitých rukách cestou ke kapličce.Doufala jsem v náhradu limitky Essences Insensées (Diptyque2016) budu hledat dál
Edit(jiný- rozuměj starší vzorek-že by opravdu nově vyrobené vody byly řidší?) růže je kulatá a rudá jako v"purpuře" od T.Terenzi,chladivá podobně jako v Epic Amouage(kmín místo skořice),trocha zatuchlinky tam je(jako 190ans),rybíz.mýdýlko ji osvěží,cítím ji skoro mentolově,je taková kovová a krásná
Turecká růže hraje hlavní roli. Kdo má růže rád, tak tuhle musí milovat. Pro mě zničí vše ostatní. Troška koření, žádné ovoce a ani pižmo. Jen růže a růže. Po chvíli konečně pomalinku odchází. Možná neodchází, jen se schová za roh, aby se mohly projevit i jiné složky. Z koření můžu teď jasně říct, že cítím skořici. Červené ovoce, zralé, sladké maliny a nemůžu nějak odejít, pořád se vracím a nakukuju za roh.
"Starodávná" růže, postupně odlehčená mírně větrovým pižmem. Posléze nástup kořeněných rybízových kuliček, ale růže stála hrála prim. Po plném rozvonění přešla do kouřova, ale benzoin stále udržoval zdání oné "starobylosti". Nebýt té kouřově-benzoinové fáze, byl by tužebník v ohrožení....
tohle není žádná lady, to je holka, která se dala ke špatné partičce.. chodí v dlouhé špinavé sukni, krajkových rukavicích a notně už prodřené kožené bundě. nosí starou vojenskou brašnu po dědovi a sama si balí cigarety. přespává u kámošů ve squatu a fakt se bojím co už všechno tam zkusila... když zas jednou přijde domů, prosíš ji, ať se vrátí do školy - "ale prosímtě, ty vůbec ničemu nerozumíš!"
a pak škvírou ve dveřích pokojíčku vidím, jak z toho špinavýho tlumoku opatrně vytahuje trochu pomačkanou, nádherně rudou růži, jak ji opatrně drží v dlaních, jak si ji něžně přikládá ke tváři, jak.. na chvíli usne s hlavou položenou na svém dětském psacím stolku.
a pak jde a po mnoha týdnech si umyje vlasy.
a pak přijde do kuchyně a špitne - mami, máme něco dobrýho? medovník? se sirupem?
<3<3<3
Portrait of a lady. Má to být orientální růže. Ano, má naprosto všechny atributy, které ji mezi orientální růže řadí, ale přesto, tohle není orient, to je čirá RENESANCE. Renesance je znovuzrození. A zde to platí na sto procent. Zrodila se naprosto nová, ojedinělá vůně, která mě nekompromisně přenese před pomalu schnoucí olejomalby starých mistrů. Je teplá noc, hvězdy září. Tahle vůně je temně modrá i zlatá. Hořící svíce osvětlují rozmalované plátno. Portrét dámy, ten název je tak dokonalý, že si pod touhle vůní ani nic jiného představit nelze. Pozor, už přichází. Královna. Všechny orientální růže...La Fille de Berlin, Rose Barbare, Parfum Sacre, Byzance, Rose Noir, Montalky, Parfums de Rosine...a nakonec...Nahema. Je jich tu celé obrovské hlediště. Se slzou v oku vstávají a tleskají. Standing ovation jen pro Vás, Dámo.
(24.11.2015 )
Ta vůně je famózní, intenzivní a taaaak jiná. Zcela jiná. Miluju navstevy kostelů, ja nevim, ale z teto vůně je vidím a tak nějak cítím...to tajemno, čistotu a respekt. Tech penez netřeba litovat. Takhle vůně neni z davu...
Při pohledu na název vás možná napadne, že tady vás čeká nějaká orientálně zpracovaná klasická opuletní růže, ale podle mě tomu tak není. Tahle dáma je se vám nesnaží zalíbit na první pohled, je moderní, nezávislá, elegantní i krutá a hlavně noir.
Už na začátku vytasí svoje kořenité drápky, potřísněné krví (šťáva z nakyslého červeného ovoce). A pozor, dáma přichází! Zvedá svůj lehounký závojíček z nesladké skořice, aby se ukázala ve svojí hrdé elegantní podobě - květ i s dřevitým stonkem (v oficiálním složení sice o něm není zmínka, ale nacházím i nepatrnou, překvapivě velmi příjemnou stopu agar wood, takový další malý drápek). Aby to bylo správné noir, nesmíme zapomenout i na zemitost, kterou obstarává pačuli.
Ovšem tím, co dělá tuhle dvojici (růže plus pačuli) vyjímečnou, je jejich stříbrošedý (chvílemi až kovově chladný) prachový plášť z ambry, špetky pižma, kadidla a dalších jemných pryskyřic - jó, jak je ve vůni alespoň náznak chypré, jdu do kolen. A ona ta dáma není vůbec sladká, ani těžká, Dominique Ropion evidentně umí pojmout noir i vznosně.
Wow…
…brutální nástup!
Surové pačuli, skořice, kadidlo – totálně nesladké, ale maximálně hladké provedení všech tří.
A jestli i teď hned růže – tak rozdrcená, vyždímaná,rozdupaná na padrť a jen pachuť syrového zelena a neurčitá barva poničených květů…
Po přečtení názvu vůně a okamžitém přivonění si ke kůži se
rozlétnou dveře, průvan nadzvedne vlasy, vhrknou slzy do očí a rozšíří se vám zornice překvapením!… …nová žákyně na prahu třídy…:
nedbale spletený silný cop černých vlasů, tmavou tužkou neuměle obkroužené už tak uhlově černé řasy, olupující se velmi tmavý lak na drobných prstících…,
máte dojem, že černorudé kanady při neopatrném pohybu slečny musí útlé nožky zlomit…
…lehké přežvykování a bojovně nepatrně zdvižená brada, opovržlivý pohled těkající z místa na místo…
Hladké nahořklo pomalu začíná strhávat nasládlý santal a ne ná pa dně za ním vykukuje…
Růže…
Začátek – to je velké, výrazné, téměř hřmotné a nepřehlédnutelné antrée, a říkáte si,
co s tím?!,
je to vůbec k použití?!…
První a rychlé soudy bývají někdy mylné…
Ano, oproti začátku je vůně po usazení skoro trapně slabá.
Ale to je právě ten omyl.
Růže je tlumeně intenzivní. Při každém vašem pohybu,
jakmile se jen hnete o píď, ucítíte závan nachové, z nejjemnějšího a nejhustšího sametu utkané růže. Je jako váš stín…, pořád za vámi…
Delikátní medovost zkrocená a uzemněná díky pačuli, decentní ovocný nádech – jen takový, aby růže nepůsobila fádně, prostě špetka malin a rybízu, které těžko identifikujete, ale musí tam být, jsou tam…
Santal drží na uzdě/ koncentruje vůni, aby to nebyla růžová vodička na dětský obličejík a
kadidlo s živočišnými tóny z ní dělá
femme fatalle…
Slečna v černém zpátky ze školy doma – zkopne těžké obutí, s úlevou nechá z drobných ramínek sklouznout těžkou stříbrně ocvočkovanou koženou bundu,
setře líčidla, zachumlá se do plyšového župánku a s horkým čajem se schoulí na pohovku…
Asi takhle má vonět růže pro ženu a na ženě…
(a barva jejího pokojíčku? – jemné pastely červené a růžové…)
Aneb:
Jaký tedy může být obraz ženy?
…servaný z kůže
s nitrem až na dřeň obnaženým…:
nestydatý, drzý,
duše nahá…
Křehký a hluboký
temný a divoký
průsvitný jak tvář chladného vraha
potoky slz a dojetí
ohromná síla z vášnivých obětí
éteričnost ostnatým drátem utažená …do nekonečna dá se popisovat žena.
29/11/10
...myslím, že by mi slušela.
Hodně...
(tmavě rudá, masitá růže s velmi silným, tmavě zeleným stonkem, přelitá téměř nesladkým, nadýchaně hustým likérem, jenž hladí i opadané lístky a hlínu zpod které královna květin vzešla...)
Také jsem si myslela, že tu vůni vůbec necítím. Ale zato ji cítí okolí. tahle vůně se totiž vznáší okolo, na kůži se nedrží. IT´S MAGIC !
Nu,tahle vychvalovaná dáma mě zklamala,vůni ze sebe téměř necítím a to co mě občas cvrnkne do nosu...je tam příliš zatuchlého sklepního pačuli, růže mi přijde jaksi mazlavá ale hlavně zakřiknutá,buď není vzorek vpořádku,nebo je aplikace pouhou tyčinkou nedostatečná nebo je tohle puch staré báby která šrajdá v notně obnošených plesnivých lakýrkách podšitých dřevotřískou v nichž tak ráda vzpomíná na staré dobré časy připomenuté snítkou téměř naprach rozemnutých lučních bylinek které neustále žmoulá ve svých vrásčitých rukách cestou ke kapličce.Doufala jsem v náhradu limitky Essences Insensées (Diptyque2016) budu hledat dál
Edit(jiný- rozuměj starší vzorek-že by opravdu nově vyrobené vody byly řidší?) růže je kulatá a rudá jako v"purpuře" od T.Terenzi,chladivá podobně jako v Epic Amouage(kmín místo skořice),trocha zatuchlinky tam je(jako 190ans),rybíz.mýdýlko ji osvěží,cítím ji skoro mentolově,je taková kovová a krásná
L.Z. byla učitelka francouzštiny na gymnáziu.
Do školy vždy chodila v černých pouzdrových šatech.
Občas k nim přidávala i bílý límeček.
Její tvář... To byly temné oči, rty se sytě rudou rtěnkou a hluboké jizvy a popáleniny po dávné automobilové nehodě.
Byla a je to jedna z nejkrásnějších žen, co jsem kdy potkala.
Jedna z nejkrásnějších tváří, co jsem kdy spatřila.
Měla všechno.
Osobnost.
Šarm.
Nezdolnost.
A nepodbízivost.
Ona a tahle vůně...
Voňavé přadeno měkkých vláken, černých a rudých, růžových a ovocných, tma a okouzlení samotnou ženskostí - tou sytou, opravdovou...
Turecká růže hraje hlavní roli. Kdo má růže rád, tak tuhle musí milovat. Pro mě zničí vše ostatní. Troška koření, žádné ovoce a ani pižmo. Jen růže a růže. Po chvíli konečně pomalinku odchází. Možná neodchází, jen se schová za roh, aby se mohly projevit i jiné složky. Z koření můžu teď jasně říct, že cítím skořici. Červené ovoce, zralé, sladké maliny a nemůžu nějak odejít, pořád se vracím a nakukuju za roh.
"Starodávná" růže, postupně odlehčená mírně větrovým pižmem. Posléze nástup kořeněných rybízových kuliček, ale růže stála hrála prim. Po plném rozvonění přešla do kouřova, ale benzoin stále udržoval zdání oné "starobylosti". Nebýt té kouřově-benzoinové fáze, byl by tužebník v ohrožení....
tohle není žádná lady, to je holka, která se dala ke špatné partičce.. chodí v dlouhé špinavé sukni, krajkových rukavicích a notně už prodřené kožené bundě. nosí starou vojenskou brašnu po dědovi a sama si balí cigarety. přespává u kámošů ve squatu a fakt se bojím co už všechno tam zkusila... když zas jednou přijde domů, prosíš ji, ať se vrátí do školy - "ale prosímtě, ty vůbec ničemu nerozumíš!"
a pak škvírou ve dveřích pokojíčku vidím, jak z toho špinavýho tlumoku opatrně vytahuje trochu pomačkanou, nádherně rudou růži, jak ji opatrně drží v dlaních, jak si ji něžně přikládá ke tváři, jak.. na chvíli usne s hlavou položenou na svém dětském psacím stolku.
a pak jde a po mnoha týdnech si umyje vlasy.
a pak přijde do kuchyně a špitne - mami, máme něco dobrýho? medovník? se sirupem?
<3<3<3
Portrait of a lady. Má to být orientální růže. Ano, má naprosto všechny atributy, které ji mezi orientální růže řadí, ale přesto, tohle není orient, to je čirá RENESANCE. Renesance je znovuzrození. A zde to platí na sto procent. Zrodila se naprosto nová, ojedinělá vůně, která mě nekompromisně přenese před pomalu schnoucí olejomalby starých mistrů. Je teplá noc, hvězdy září. Tahle vůně je temně modrá i zlatá. Hořící svíce osvětlují rozmalované plátno. Portrét dámy, ten název je tak dokonalý, že si pod touhle vůní ani nic jiného představit nelze. Pozor, už přichází. Královna. Všechny orientální růže...La Fille de Berlin, Rose Barbare, Parfum Sacre, Byzance, Rose Noir, Montalky, Parfums de Rosine...a nakonec...Nahema. Je jich tu celé obrovské hlediště. Se slzou v oku vstávají a tleskají. Standing ovation jen pro Vás, Dámo.
Ta vůně je famózní, intenzivní a taaaak jiná. Zcela jiná. Miluju navstevy kostelů, ja nevim, ale z teto vůně je vidím a tak nějak cítím...to tajemno, čistotu a respekt. Tech penez netřeba litovat. Takhle vůně neni z davu...
Při pohledu na název vás možná napadne, že tady vás čeká nějaká orientálně zpracovaná klasická opuletní růže, ale podle mě tomu tak není. Tahle dáma je se vám nesnaží zalíbit na první pohled, je moderní, nezávislá, elegantní i krutá a hlavně noir.
Už na začátku vytasí svoje kořenité drápky, potřísněné krví (šťáva z nakyslého červeného ovoce). A pozor, dáma přichází! Zvedá svůj lehounký závojíček z nesladké skořice, aby se ukázala ve svojí hrdé elegantní podobě - květ i s dřevitým stonkem (v oficiálním složení sice o něm není zmínka, ale nacházím i nepatrnou, překvapivě velmi příjemnou stopu agar wood, takový další malý drápek). Aby to bylo správné noir, nesmíme zapomenout i na zemitost, kterou obstarává pačuli.
Ovšem tím, co dělá tuhle dvojici (růže plus pačuli) vyjímečnou, je jejich stříbrošedý (chvílemi až kovově chladný) prachový plášť z ambry, špetky pižma, kadidla a dalších jemných pryskyřic - jó, jak je ve vůni alespoň náznak chypré, jdu do kolen. A ona ta dáma není vůbec sladká, ani těžká, Dominique Ropion evidentně umí pojmout noir i vznosně.
Wow…
…brutální nástup!
Surové pačuli, skořice, kadidlo – totálně nesladké, ale maximálně hladké provedení všech tří.
A jestli i teď hned růže – tak rozdrcená, vyždímaná,rozdupaná na padrť a jen pachuť syrového zelena a neurčitá barva poničených květů…
Po přečtení názvu vůně a okamžitém přivonění si ke kůži se
rozlétnou dveře, průvan nadzvedne vlasy, vhrknou slzy do očí a rozšíří se vám zornice překvapením!… …nová žákyně na prahu třídy…:
nedbale spletený silný cop černých vlasů, tmavou tužkou neuměle obkroužené už tak uhlově černé řasy, olupující se velmi tmavý lak na drobných prstících…,
máte dojem, že černorudé kanady při neopatrném pohybu slečny musí útlé nožky zlomit…
…lehké přežvykování a bojovně nepatrně zdvižená brada, opovržlivý pohled těkající z místa na místo…
Hladké nahořklo pomalu začíná strhávat nasládlý santal a ne ná pa dně za ním vykukuje…
Růže…
Začátek – to je velké, výrazné, téměř hřmotné a nepřehlédnutelné antrée, a říkáte si,
co s tím?!,
je to vůbec k použití?!…
První a rychlé soudy bývají někdy mylné…
Ano, oproti začátku je vůně po usazení skoro trapně slabá.
Ale to je právě ten omyl.
Růže je tlumeně intenzivní. Při každém vašem pohybu,
jakmile se jen hnete o píď, ucítíte závan nachové, z nejjemnějšího a nejhustšího sametu utkané růže. Je jako váš stín…, pořád za vámi…
Delikátní medovost zkrocená a uzemněná díky pačuli, decentní ovocný nádech – jen takový, aby růže nepůsobila fádně, prostě špetka malin a rybízu, které těžko identifikujete, ale musí tam být, jsou tam…
Santal drží na uzdě/ koncentruje vůni, aby to nebyla růžová vodička na dětský obličejík a
kadidlo s živočišnými tóny z ní dělá
femme fatalle…
Slečna v černém zpátky ze školy doma – zkopne těžké obutí, s úlevou nechá z drobných ramínek sklouznout těžkou stříbrně ocvočkovanou koženou bundu,
setře líčidla, zachumlá se do plyšového župánku a s horkým čajem se schoulí na pohovku…
Asi takhle má vonět růže pro ženu a na ženě…
(a barva jejího pokojíčku? – jemné pastely červené a růžové…)
Aneb:
Jaký tedy může být obraz ženy?
…servaný z kůže
s nitrem až na dřeň obnaženým…:
nestydatý, drzý,
duše nahá…
Křehký a hluboký
temný a divoký
průsvitný jak tvář chladného vraha
potoky slz a dojetí
ohromná síla z vášnivých obětí
éteričnost ostnatým drátem utažená …do nekonečna dá se popisovat žena.
29/11/10