Pomarančovo levanduľový úvod ma udržuje v napätí, kedy teda príde tá pivnica, ktorú na mne väčšinou pačuli predvedie....a ono nič. Namiesto toho príde horko-sladká, suchá, drevitá vôňa, kde spolupracuje škoricovopačuliová suchšia a unisexovejšia poloha s vyslovene pánskou kombináciou kože a pelargónie.
Povedená pačuliová vůně. Kořeněná pelargónie, smíchaná s kafrovou levandulí a oslazená pomerančovou šťávou, přechází přes mýdlovou růži na krásné hřejivé pačuli, které po setřesení vlhké zemitosti a mátové svěžesti zůstane sametově prašné, provoněné kadidlovým kouřem a oslazené skořicí. V závěru pačuli překryje hladká kůže. Vyloženě pánská mi nepřijde, změna názvu byla na místě. Výdrž přesahuje 10 hodin.
Tohle je opravdická atmosferovka. Slyšíte to praskání starých vinylových desek? Není přesně poznat, co je to za skladbu, zvuk je vzálený, ale to praskání...Zkusíte jít blíž, cestou se prodíráte nekonečnou uličkou sušených levandulových svazečků. Jako fajn, ale trochu už to drhne. Na konci uličky sedí mladá žena, obtáčí svazečky sušených květin a věší je na dlouhou prádelní šňůru. Letní idylka jak vyšitá, jenomže přiběhne protivnej chlap v černým obleku a drží v ruce zatuchlé košile, které kdysi bývaly bílé. "Kdy už bude ta prádelní šňůra prázdná? To mám jít na funus jako prase???" Italské manželství, no...:)
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Sametové jako plyšový polštářek je pačuli Patricie Nicolai. Není zelené, není dřevité neřkuli sklepní. Je hladké a voňavé jako tabulka čokolády se skořicí, kterou jsme vybalili ze staniolu.
Intenzita snad vychází z bylinek, levandule a kořenité pelargónie, které s pačuli nesou pečeť vůní chypre v nicolaiovském duchu. Růžové mýdlo, stopa kouřového kadidla a nakonec ambrová hebkost s vanilkou dotvoří obláček, který nás unáší do bezčasí.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
(J. Seifert: Píseň o lásce)
Je všeobecně známo, že Patricia nedělá žádné líbivky a tahle vůně není výjimkou. Pačuli to tady bere se svou vlhkou zemitostíí pěkně od podlahy. V kombinaci s ostře kafrovou levandulí s podtóny sena, hořkým pomerančem a štiplavou skořicí působí opravdu pánsky, jak ostatně přiznával původní přívlastek vůně. Svou syrovostí mi v této úvodní fázi tak trochu typově připomíná Lutensovo Borneo s tím, že Patchouli Intense mi spíš než nákladní loď evokuje navlhlý a lesní srub se zaprášenou verandou a citrusově kořenitými pelargóniemi v květináčích na okenních parapetech. Jakmile však vstoupíme na zápraží, zkrotne a ukáže svou přívětivější tvář. Uvnitř se nachází staré kožené křeslo, které si přisuneme ke krbu, abychom si v něm mohli rozdělat oheň a nasávat příjemnou vůni surového kakaa a vanilky, jíž je vzduch ve srubu prosycen. Tohle se hodně povedlo.
Pomarančovo levanduľový úvod ma udržuje v napätí, kedy teda príde tá pivnica, ktorú na mne väčšinou pačuli predvedie....a ono nič. Namiesto toho príde horko-sladká, suchá, drevitá vôňa, kde spolupracuje škoricovopačuliová suchšia a unisexovejšia poloha s vyslovene pánskou kombináciou kože a pelargónie.
Povedená pačuliová vůně. Kořeněná pelargónie, smíchaná s kafrovou levandulí a oslazená pomerančovou šťávou, přechází přes mýdlovou růži na krásné hřejivé pačuli, které po setřesení vlhké zemitosti a mátové svěžesti zůstane sametově prašné, provoněné kadidlovým kouřem a oslazené skořicí. V závěru pačuli překryje hladká kůže. Vyloženě pánská mi nepřijde, změna názvu byla na místě. Výdrž přesahuje 10 hodin.
Tohle je opravdická atmosferovka. Slyšíte to praskání starých vinylových desek? Není přesně poznat, co je to za skladbu, zvuk je vzálený, ale to praskání...Zkusíte jít blíž, cestou se prodíráte nekonečnou uličkou sušených levandulových svazečků. Jako fajn, ale trochu už to drhne. Na konci uličky sedí mladá žena, obtáčí svazečky sušených květin a věší je na dlouhou prádelní šňůru. Letní idylka jak vyšitá, jenomže přiběhne protivnej chlap v černým obleku a drží v ruce zatuchlé košile, které kdysi bývaly bílé. "Kdy už bude ta prádelní šňůra prázdná? To mám jít na funus jako prase???" Italské manželství, no...:)
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Sametové jako plyšový polštářek je pačuli Patricie Nicolai. Není zelené, není dřevité neřkuli sklepní. Je hladké a voňavé jako tabulka čokolády se skořicí, kterou jsme vybalili ze staniolu.
Intenzita snad vychází z bylinek, levandule a kořenité pelargónie, které s pačuli nesou pečeť vůní chypre v nicolaiovském duchu. Růžové mýdlo, stopa kouřového kadidla a nakonec ambrová hebkost s vanilkou dotvoří obláček, který nás unáší do bezčasí.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
(J. Seifert: Píseň o lásce)
Je všeobecně známo, že Patricia nedělá žádné líbivky a tahle vůně není výjimkou. Pačuli to tady bere se svou vlhkou zemitostíí pěkně od podlahy. V kombinaci s ostře kafrovou levandulí s podtóny sena, hořkým pomerančem a štiplavou skořicí působí opravdu pánsky, jak ostatně přiznával původní přívlastek vůně. Svou syrovostí mi v této úvodní fázi tak trochu typově připomíná Lutensovo Borneo s tím, že Patchouli Intense mi spíš než nákladní loď evokuje navlhlý a lesní srub se zaprášenou verandou a citrusově kořenitými pelargóniemi v květináčích na okenních parapetech. Jakmile však vstoupíme na zápraží, zkrotne a ukáže svou přívětivější tvář. Uvnitř se nachází staré kožené křeslo, které si přisuneme ke krbu, abychom si v něm mohli rozdělat oheň a nasávat příjemnou vůni surového kakaa a vanilky, jíž je vzduch ve srubu prosycen. Tohle se hodně povedlo.