Ano, na první přivonění je skrze kandované švestky a koňak typově podobná Aziyadé. Už na to druhé se ale rozchází. Palais Nizam je vůní potemnělého nočního baru, kam jste zavítali na svou oblíbenou brandy, stáčenou přímo z dubového sudu. Na vedlejší stoličku si odložíte svoji koženou bundu, barman vám nalije prvního panáka a přihodí do něj i snítku šafránu.
První doušek je díky tomu bylinně hořký a ostrý, ale jak pomalinku upíjíte dál, zřetelně cítíte, jak vám do žil začíná proudit slastné teplo. Občas přitom mimoděk sáhnete i po přistavěné misce se sušenými meruňkami, švestkami a mandlemi, jejichž sladkost promění počáteční pichlavost v semišovou měkkost a každý další doušek se tak stává ještě příjemnější.
Najednou na zádech ucítíte prohled, jenž vás doslova propaluje skrz naskrz. Zvědavě se otočíte a spatříte pár neskutečně podmanivých, zlatavě se lesknoucích očí, které naznačují, že tahle noc ještě zdaleka nekončí...
Plátek bergamotu s růží v dubové krabičce přechází přes nepříjemné hořké zelené byliny, kvůli kterým jsem parfém téměř zatratil, na krásné dubové sudy od brandy, ve kterých někdo zapomněl pár sušených švestek. Výdrž přesahuje 5 hodin.
Značka parfémů Wiener Blut se nechává inspirovat historickým Rakousko-Uherskem. Ne jinak je tomu u vůně Palais Nizam.
František Ferdinand d'Este, byl velkým milovníkem lovu a cestování. Za svůj život navštívil mnoho zemí, a ve svých 29 letech (v roce 1892) se dokonce vydal na čtrnáctiměsíční cestu kolem světa, během které urazil vzdálenost 70 tisíc kilometrů.
Dne 24. ledna 1893 se jednou ze zastávek na této dlouhé pouti stalo indické město Hajdarábád. František Ferdinand zde absolvoval velmi exotické a testosteronem oplývající atrakce - jízdu na slonech, lovení tygrů a ražbu mincí. Ale to nebylo vše. Zdejší Nizam - Mahbub Ali Khan, muslimský vládce tehdy (díky těžbě drahých nerostů) velmi bohaté země, chtěl jistě následníka rakousko-uherského trůnu náležitě ohromit. Oblékl své nejkrásnější sherwani a uchystal císařskému princi luxusní občerstvení pod arkádami paláce Chowmahalla. A co by byla správná mužská konverzace bez alkoholických nápojů a tabáku? ;-)
Palais Nizam - Palác Nizam je velmi zjednodušeně řečeno ambrově dřevité zpracování kořeněné a likérové švestky. Voní jako dřevo kastlového okna, do kterého se celý den opíralo slunce, takže vám po jeho otevření do tváře dýchne rozehřáté lakované dřevo. Voní jako kožené čalounění starodávného dřevěného křesla pod tím oknem postaveného. A voní po pralinkách plněných slivovicí, které do té skoro až muzejní atmosféry vnesou trochu života a lidského tepla.
Vůně pro osamělou noc.
Pro noc plnou čekání a očekávání.
Jestli ještě přijde...
Protože chcete, aby Vám řekl, že Vás chce...
Vůně pro noci, kdy je děsivě chladno.
Ne venku, ale uvnitř, ve Vás.
Když si z baru v pracovně vezmete jeho oblíbenou Grande Amber Brandy a vzpurně ji pijete ze sklenice od džemu.
Nebo přímo z lahve.
Pár kapek brandy možná sklouzne po vnější straně sklenice až na stůl, pozorujete je, jak se na dubové desce stolu pomalu a lehce rozpíjejí, pak je ještě odevzdaně rozmáznete dnem sklenky...
Možná tenhle bezděčný pohyb rozvoní hořké byliny, které nemilosrdně připomenou maror z poslední sederové večeře...
Upíjíte...
A noc a tma začnou chutnat po meruňkách, mandlích, šafránu - jenže to jsou jeho oblíbené chutě a vůně, takže se vám stýská ještě víc...
Přemýšlíte o sladkosti, kterou absorbujete, ergo která absorbuje Vás... a zřetelně cítíte, že brandy už je sladká jako námel, ale kupodivu Vás to neznepokojuje...
Když vychutnáváte poslední doušek, ucítíte někde za zády Vitriol d'œillet, rychle se ohlédnete, ale noc je pořád prázdná.
Otočíte sklenku dnem vzhůru, aby byl konec téhle noci definitivní.
Palais Nizam je vemlouvavá a lehce podbízivá vůně. Ale ne tím zahanbujícím laciným způsobem. Je silná, pevná, sebevědomá, neuhne pohledem. Berte nebo nechte být. Ona vás zcela jistě nepotřebuje. Ale dává vám mnoho důvodů k tomu, abyste začali zvažovat, že vy potřebujete ji. Vůně, která ulpí na všem, čeho se dotknete. Intenzivní a s velkou výdrží.
...tu vůni už pár dní, týdnů mám,
a pořád se mi nějak nechtělo do popisování.
Nevím, proč.
Je "divná", ta vůně.
Někdy je mi z ní až fyzicky zle - stačí přičichnout i jen k rozprašovači a
je to jak v zimě ve studeném autě páchnoucím benzínem, motorem, navlhlou kůží, kouřem...
(ne, že by to stejně "vonělo", ale je to shodně žaludekzvedající),
a jindy - zešplíchám se jí celá, a pořád nemám dost.!
Jsem touhle drsnou potvorou osprchovaná, na hřbet ruky si pořád dostříkávám a fetuju...
Takže - jak to bude dnes,
teď.?
Palais Nizam Wiener Blut
U rozprašovače - chlast.
Ano, velmi silná brandy, téměř koncentrát tohoto alkoholu.
A s ním švestka.
Ne však sladký šťavnatý plod, ale peckovice, jejíž šťavnatost je tlumeně tuhá a bez sladkosti, jako by někdo veškerý cukr hrubě vykrad´ a pod krkem utáhnul kožený řemínek, aby ani necekla...
Vnímáte z onoho pachu
chlad,
tvrdost,
výsměch,
aroganci...
...jenže jakýmsi zvláštním způsobem tušíte, že tam je ještě něco..?.
Jako když sklenici z olovnatého skla obejmete dlaněmi, prohřejete a křišťálovým leskem začíná prostupovat teplo...
Na kůži -
šafrán.
Zlatočerný, vláčně prašný, étericky olejovitý,
chlípný, jak olizování prstů se šťávou, kterou nedáváte každému...
...a teď!,
ted ona výše zmiňovaná brandy,
u rozprašovače tak ledová, až zlá...,
tady, v tomto momentu však měkoučká, jemně teplá/teple prohřívající,
vláčná,
lascivní, lascivně mazlivá, lascivně něžná...
Vanilka a kůže...
...tyhle dvě mrchy jsou zde také -
odvažovány lakomcem, kterému se kroutí palce u nohou, že musí trošinku pustit žilou...
Palais Nizam je vůně děvka
se slzami na krajíčku...
...je to zas
na
hraně
a nemůžu
spát
a
dýchám
trhaně
...mám
po
Tobě
hlad...
Kdo vymyslel
(tuhle)
hru
nervů
jak
struny
harfy
při
koncertu...?.
...umírám!
A/ale
chci to...
...k čertu.!
Dosaďte si tam chlast a nebo chlapa, vyjde to nastejno...
...někdy se nemůžete nabažit a jindy je vám z - obou - zle.
Ano, na první přivonění je skrze kandované švestky a koňak typově podobná Aziyadé. Už na to druhé se ale rozchází. Palais Nizam je vůní potemnělého nočního baru, kam jste zavítali na svou oblíbenou brandy, stáčenou přímo z dubového sudu. Na vedlejší stoličku si odložíte svoji koženou bundu, barman vám nalije prvního panáka a přihodí do něj i snítku šafránu.
První doušek je díky tomu bylinně hořký a ostrý, ale jak pomalinku upíjíte dál, zřetelně cítíte, jak vám do žil začíná proudit slastné teplo. Občas přitom mimoděk sáhnete i po přistavěné misce se sušenými meruňkami, švestkami a mandlemi, jejichž sladkost promění počáteční pichlavost v semišovou měkkost a každý další doušek se tak stává ještě příjemnější.
Najednou na zádech ucítíte prohled, jenž vás doslova propaluje skrz naskrz. Zvědavě se otočíte a spatříte pár neskutečně podmanivých, zlatavě se lesknoucích očí, které naznačují, že tahle noc ještě zdaleka nekončí...
Plátek bergamotu s růží v dubové krabičce přechází přes nepříjemné hořké zelené byliny, kvůli kterým jsem parfém téměř zatratil, na krásné dubové sudy od brandy, ve kterých někdo zapomněl pár sušených švestek. Výdrž přesahuje 5 hodin.
Značka parfémů Wiener Blut se nechává inspirovat historickým Rakousko-Uherskem. Ne jinak je tomu u vůně Palais Nizam.
František Ferdinand d'Este, byl velkým milovníkem lovu a cestování. Za svůj život navštívil mnoho zemí, a ve svých 29 letech (v roce 1892) se dokonce vydal na čtrnáctiměsíční cestu kolem světa, během které urazil vzdálenost 70 tisíc kilometrů.
Dne 24. ledna 1893 se jednou ze zastávek na této dlouhé pouti stalo indické město Hajdarábád. František Ferdinand zde absolvoval velmi exotické a testosteronem oplývající atrakce - jízdu na slonech, lovení tygrů a ražbu mincí. Ale to nebylo vše. Zdejší Nizam - Mahbub Ali Khan, muslimský vládce tehdy (díky těžbě drahých nerostů) velmi bohaté země, chtěl jistě následníka rakousko-uherského trůnu náležitě ohromit. Oblékl své nejkrásnější sherwani a uchystal císařskému princi luxusní občerstvení pod arkádami paláce Chowmahalla. A co by byla správná mužská konverzace bez alkoholických nápojů a tabáku? ;-)
Palais Nizam - Palác Nizam je velmi zjednodušeně řečeno ambrově dřevité zpracování kořeněné a likérové švestky. Voní jako dřevo kastlového okna, do kterého se celý den opíralo slunce, takže vám po jeho otevření do tváře dýchne rozehřáté lakované dřevo. Voní jako kožené čalounění starodávného dřevěného křesla pod tím oknem postaveného. A voní po pralinkách plněných slivovicí, které do té skoro až muzejní atmosféry vnesou trochu života a lidského tepla.
Vůně pro osamělou noc.
Pro noc plnou čekání a očekávání.
Jestli ještě přijde...
Protože chcete, aby Vám řekl, že Vás chce...
Vůně pro noci, kdy je děsivě chladno.
Ne venku, ale uvnitř, ve Vás.
Když si z baru v pracovně vezmete jeho oblíbenou Grande Amber Brandy a vzpurně ji pijete ze sklenice od džemu.
Nebo přímo z lahve.
Pár kapek brandy možná sklouzne po vnější straně sklenice až na stůl, pozorujete je, jak se na dubové desce stolu pomalu a lehce rozpíjejí, pak je ještě odevzdaně rozmáznete dnem sklenky...
Možná tenhle bezděčný pohyb rozvoní hořké byliny, které nemilosrdně připomenou maror z poslední sederové večeře...
Upíjíte...
A noc a tma začnou chutnat po meruňkách, mandlích, šafránu - jenže to jsou jeho oblíbené chutě a vůně, takže se vám stýská ještě víc...
Přemýšlíte o sladkosti, kterou absorbujete, ergo která absorbuje Vás... a zřetelně cítíte, že brandy už je sladká jako námel, ale kupodivu Vás to neznepokojuje...
Když vychutnáváte poslední doušek, ucítíte někde za zády Vitriol d'œillet, rychle se ohlédnete, ale noc je pořád prázdná.
Otočíte sklenku dnem vzhůru, aby byl konec téhle noci definitivní.
Palais Nizam je vemlouvavá a lehce podbízivá vůně. Ale ne tím zahanbujícím laciným způsobem. Je silná, pevná, sebevědomá, neuhne pohledem. Berte nebo nechte být. Ona vás zcela jistě nepotřebuje. Ale dává vám mnoho důvodů k tomu, abyste začali zvažovat, že vy potřebujete ji. Vůně, která ulpí na všem, čeho se dotknete. Intenzivní a s velkou výdrží.
...tu vůni už pár dní, týdnů mám,
a pořád se mi nějak nechtělo do popisování.
Nevím, proč.
Je "divná", ta vůně.
Někdy je mi z ní až fyzicky zle - stačí přičichnout i jen k rozprašovači a
je to jak v zimě ve studeném autě páchnoucím benzínem, motorem, navlhlou kůží, kouřem...
(ne, že by to stejně "vonělo", ale je to shodně žaludekzvedající),
a jindy - zešplíchám se jí celá, a pořád nemám dost.!
Jsem touhle drsnou potvorou osprchovaná, na hřbet ruky si pořád dostříkávám a fetuju...
Takže - jak to bude dnes,
teď.?
Palais Nizam Wiener Blut
U rozprašovače - chlast.
Ano, velmi silná brandy, téměř koncentrát tohoto alkoholu.
A s ním švestka.
Ne však sladký šťavnatý plod, ale peckovice, jejíž šťavnatost je tlumeně tuhá a bez sladkosti, jako by někdo veškerý cukr hrubě vykrad´ a pod krkem utáhnul kožený řemínek, aby ani necekla...
Vnímáte z onoho pachu
chlad,
tvrdost,
výsměch,
aroganci...
...jenže jakýmsi zvláštním způsobem tušíte, že tam je ještě něco..?.
Jako když sklenici z olovnatého skla obejmete dlaněmi, prohřejete a křišťálovým leskem začíná prostupovat teplo...
Na kůži -
šafrán.
Zlatočerný, vláčně prašný, étericky olejovitý,
chlípný, jak olizování prstů se šťávou, kterou nedáváte každému...
...a teď!,
ted ona výše zmiňovaná brandy,
u rozprašovače tak ledová, až zlá...,
tady, v tomto momentu však měkoučká, jemně teplá/teple prohřívající,
vláčná,
lascivní, lascivně mazlivá, lascivně něžná...
Vanilka a kůže...
...tyhle dvě mrchy jsou zde také -
odvažovány lakomcem, kterému se kroutí palce u nohou, že musí trošinku pustit žilou...
Palais Nizam je vůně děvka
se slzami na krajíčku...
...je to zas
na
hraně
a nemůžu
spát
a
dýchám
trhaně
...mám
po
Tobě
hlad...
Kdo vymyslel
(tuhle)
hru
nervů
jak
struny
harfy
při
koncertu...?.
...umírám!
A/ale
chci to...
...k čertu.!
Dosaďte si tam chlast a nebo chlapa, vyjde to nastejno...
...někdy se nemůžete nabažit a jindy je vám z - obou - zle.
Orientální alkoholově kožená vůně pro dospělé...