Oxiana je docela divná vůně, když uvážím, jak se mi její složení zdálo bezpečné... poměrně ostrý lihovo-igelitový začátek ("To se ti líbí?! Takový umělý..."), sladce štiplavý, jako desinfekce, kysličník... a pořád nic, jenom skořice bojuje a snaží se to prorazit... voyage - cesta, ale i plavba - takže to nemusí být Marco Polo s naloženou karavanou... je to tedy plavba kolem Cejlonu, zpěněné, tříštivé moře dýchající aseptickou smrtí si dělá z lodi hračku - lodičku ze skořicové kůry... do sladkého dlouhotrvajícího cíle (studená cukrárenská vanilka s tonkou, cedr stejně voskově zapudrovaný jako dřevo v Sorrisu) začíná zvolna připlouvat až po cca třech hodinách...
Původní verzi neznám, tahle nová ovšem potěší především milovníky přírodních skořicových vůní. Skořice v ní je zpočátku štiplavá, po chvilce se však smíchá s krystalky vanilkového cukru, aby se po rozvonění s pomocí cedru proměnila v klasické ruličky, jimiž ozdobíme našlehaný tonkový krém, který všechno to dřevo a koření příjemně osladí. Druhou zajímavou věcí na Oxianě je, že skořice v ní není klasicky příliš teplá. Její hřejivost totiž tlumí pudrově pryskyřičnatý opopanax. Svým způsobem by se možná dala označit za povedenou sladší variaci na Autumn (Dasein) bez kávy.
Oxiana je docela divná vůně, když uvážím, jak se mi její složení zdálo bezpečné... poměrně ostrý lihovo-igelitový začátek ("To se ti líbí?! Takový umělý..."), sladce štiplavý, jako desinfekce, kysličník... a pořád nic, jenom skořice bojuje a snaží se to prorazit... voyage - cesta, ale i plavba - takže to nemusí být Marco Polo s naloženou karavanou... je to tedy plavba kolem Cejlonu, zpěněné, tříštivé moře dýchající aseptickou smrtí si dělá z lodi hračku - lodičku ze skořicové kůry... do sladkého dlouhotrvajícího cíle (studená cukrárenská vanilka s tonkou, cedr stejně voskově zapudrovaný jako dřevo v Sorrisu) začíná zvolna připlouvat až po cca třech hodinách...
Původní verzi neznám, tahle nová ovšem potěší především milovníky přírodních skořicových vůní. Skořice v ní je zpočátku štiplavá, po chvilce se však smíchá s krystalky vanilkového cukru, aby se po rozvonění s pomocí cedru proměnila v klasické ruličky, jimiž ozdobíme našlehaný tonkový krém, který všechno to dřevo a koření příjemně osladí. Druhou zajímavou věcí na Oxianě je, že skořice v ní není klasicky příliš teplá. Její hřejivost totiž tlumí pudrově pryskyřičnatý opopanax. Svým způsobem by se možná dala označit za povedenou sladší variaci na Autumn (Dasein) bez kávy.