Když jsem poprvé přičichla k tomuto parfémovému zpodobnění karafiátu, napadlo mě, že nic podobného jsem dosud nepoznala. Není zde nic babičkovského, nepůsobí starosvětsky, ani usedle. Tento karafiát má v sobě jakousi lehkost bytí.
Úvod je pikantní, pepřový, svěže naovocnělý a na mě působí jako životabudič. Chvíli mám dojem, že cítím čerstvý jarní vzduch někde v zahradě překypující zelení a vůněmi všeho, co k ní patří. Místy se na zahradních pěšinkách lesknou malé vodní plošky, které tam zůstaly po dešti. Všude kolem voní hlína, a dokonce i sem tam nějaký kámen, usazený pevně mezi ostrůvky nejrůznějších rostlin, jakoby sytil vzduch zvláštní chladivou vůní. Nad tím vším se pomalu začíná vznášet jemná omamnost květin. Její nasládlost v sobě nese lehké aroma hřebíčku a meditativnost, která pozoruhodně dotváří celkovou scenérii.
U této vůně jsem nějak nepochopila, proč vzdává poctu francouzskému králi Ludvíkovi XV.? Je sice pravda, že vládl v době vzniku této značky, ale proč se rozhodli jí postavit na karafiátu, který se stal symbolem Velké francouzské revoluce, kdy už dávno nebyl mezi živými a kdy jej prý na klopě nosili odsouzenci ke gilotině, čili má spíš spojitost se smůlou? Naproti tomu je tu pak ještě symbolický význam karafiátu jako vyjádření nehynoucí lásky matky. Původ má v křešťanské legendě ve spojení s Pannou Marií, která se rozplakala, když viděla Ježíše, nesoucího kříž a kam dopadly její slzy, tam vyrostly růžové karafiáty.
No když nic jiného, tak musím uznat to, že tato vůně je opravdu přirozeně karafiátová. Květinově pikantní karafiát se objevuje ihned po úvodní směsi štiplavě nasládlého růžového pepře, svěžích citrusů a chladných kovových tónů, které by nám možná s trochou fantazie možná mohly představovat špendlík, jimž byl karafiát připevněn k oděvu odsouzenců. Na jeho okvětních plátcích ulpělo i několik krůpějí třpytivého medu a kromě jeho vlastní pikantnosti ho provází i příjemná hřejivá živočišnost hřebíčku.
Jeho nositel nebo spíš nositelka je nalíčená dávkou toho nejjemnějšího pudru, jaký si můžete představit (podobné nasládlé "pudrové" pižmo s krémovými podtóny najdete třeba Eclat d´Orient od I. Derroisné). Tak si říkám, jestli by spíš nemohlo jít o Marii Antoinettu, která právě stoupá nahoru po dřevěných schodech konstrukce ke gilotině, než o Ludvíka XV. Ta během svého věznění údajně dostávala vzkazy ukryté v karafiátech. Jen je obrovská škoda, že narozdíl od všech předchozích vůní od této značky, co jsem dosud zkoušela, neuvěřitelně slabou intenzitu a výdrž. Člověk si musí držet nos vyloženě u ruky, jak se velmi rychle stává intimní.
Karafiát. Začíná velmi výrazně květinově, dužnatě, omamně, vonně, sytě a sladce, kořenitý podtón je téměř neznatelný. Než nás ale taková velká květina stačí udolat, zalije ji křehká vrstva jemného květového medu, nic hutného nebo živočišného, prostě jako pampeliškový med bez pampelišek. Karafiátový med. Přidají se i nějaké osvěžující, citrusové tóny, které nijak nedrhnou, ale vůni příjemně odlehčují, a snad nějaký ten zelený stonek a lístek. Doplněno hebkým bílým pižmem a jen vzdáleně podkresleno neurčitou dřevitostí, spíš tušenou než zjevnou. Takový vývoj byl pro mě velice překvapivý a velice příjemný, rozhodně stojí za vyzkoušení, povedla se.
Když jsem poprvé přičichla k tomuto parfémovému zpodobnění karafiátu, napadlo mě, že nic podobného jsem dosud nepoznala. Není zde nic babičkovského, nepůsobí starosvětsky, ani usedle. Tento karafiát má v sobě jakousi lehkost bytí.
Úvod je pikantní, pepřový, svěže naovocnělý a na mě působí jako životabudič. Chvíli mám dojem, že cítím čerstvý jarní vzduch někde v zahradě překypující zelení a vůněmi všeho, co k ní patří. Místy se na zahradních pěšinkách lesknou malé vodní plošky, které tam zůstaly po dešti. Všude kolem voní hlína, a dokonce i sem tam nějaký kámen, usazený pevně mezi ostrůvky nejrůznějších rostlin, jakoby sytil vzduch zvláštní chladivou vůní. Nad tím vším se pomalu začíná vznášet jemná omamnost květin. Její nasládlost v sobě nese lehké aroma hřebíčku a meditativnost, která pozoruhodně dotváří celkovou scenérii.
U této vůně jsem nějak nepochopila, proč vzdává poctu francouzskému králi Ludvíkovi XV.? Je sice pravda, že vládl v době vzniku této značky, ale proč se rozhodli jí postavit na karafiátu, který se stal symbolem Velké francouzské revoluce, kdy už dávno nebyl mezi živými a kdy jej prý na klopě nosili odsouzenci ke gilotině, čili má spíš spojitost se smůlou? Naproti tomu je tu pak ještě symbolický význam karafiátu jako vyjádření nehynoucí lásky matky. Původ má v křešťanské legendě ve spojení s Pannou Marií, která se rozplakala, když viděla Ježíše, nesoucího kříž a kam dopadly její slzy, tam vyrostly růžové karafiáty.
No když nic jiného, tak musím uznat to, že tato vůně je opravdu přirozeně karafiátová. Květinově pikantní karafiát se objevuje ihned po úvodní směsi štiplavě nasládlého růžového pepře, svěžích citrusů a chladných kovových tónů, které by nám možná s trochou fantazie možná mohly představovat špendlík, jimž byl karafiát připevněn k oděvu odsouzenců. Na jeho okvětních plátcích ulpělo i několik krůpějí třpytivého medu a kromě jeho vlastní pikantnosti ho provází i příjemná hřejivá živočišnost hřebíčku.
Jeho nositel nebo spíš nositelka je nalíčená dávkou toho nejjemnějšího pudru, jaký si můžete představit (podobné nasládlé "pudrové" pižmo s krémovými podtóny najdete třeba Eclat d´Orient od I. Derroisné). Tak si říkám, jestli by spíš nemohlo jít o Marii Antoinettu, která právě stoupá nahoru po dřevěných schodech konstrukce ke gilotině, než o Ludvíka XV. Ta během svého věznění údajně dostávala vzkazy ukryté v karafiátech. Jen je obrovská škoda, že narozdíl od všech předchozích vůní od této značky, co jsem dosud zkoušela, neuvěřitelně slabou intenzitu a výdrž. Člověk si musí držet nos vyloženě u ruky, jak se velmi rychle stává intimní.
Karafiát. Začíná velmi výrazně květinově, dužnatě, omamně, vonně, sytě a sladce, kořenitý podtón je téměř neznatelný. Než nás ale taková velká květina stačí udolat, zalije ji křehká vrstva jemného květového medu, nic hutného nebo živočišného, prostě jako pampeliškový med bez pampelišek. Karafiátový med. Přidají se i nějaké osvěžující, citrusové tóny, které nijak nedrhnou, ale vůni příjemně odlehčují, a snad nějaký ten zelený stonek a lístek. Doplněno hebkým bílým pižmem a jen vzdáleně podkresleno neurčitou dřevitostí, spíš tušenou než zjevnou. Takový vývoj byl pro mě velice překvapivý a velice příjemný, rozhodně stojí za vyzkoušení, povedla se.