...nasládlý, hodně kvalitní, rum se pomalu rozlévá po černé kůži,
vsakuje se do všech pórů a švů a další neopatrný pohyb paží a
nejen převrácená sklenice s drinkem, ale i
kalamář,
a černočerná kaluž pomalu zvětšující svoji plochu, se pomalu vpíjí i do pár popelových mikro drobků na stole, do uvadajícího květu nachového karafiátu, jehož vůně mizí tak, jak i jeho čerstvost...
Jakoby pod navlhlou, líně tekutou, teplou vrstvou schován byl
letitý prach v šedavých chuchvalcích,
a do nich, do těch měkce hrubě šišatých koulí suché špíny
se vcucávají kapky inkoustu, jež s sebou berou i chuť dřevěné násadky a odér stolu s olupující se intarzií,
a kapky, mokré stopy z kvapných hltů Ronu Zacapa XO nebo Malteca...
...příšeří, pohovky chesterfield, drink a doutník
(někdy, někdy se cigáro zháší rychle tím, že se hodí do sklenice z olovnatého skla, jež ještě prázdná zdaleka není...
A pak vznikne zvláštně rajcovní pach, něco jak mix trávy a hašiše/zde nejspíš bříza + cedr + kadidlo)
a
lehká, teplá, ne nepříjemná lepkavost zpod
košile...
((občas do pánského klubu může na soukromou party
i žena...))
Tmavá vůně,
ve všech významech toho slova...
...krásně tmavá
Na konci se parádně vymezí vůči všemu a vůči všem...
Tohle mohl umíchat jedině někdo, kdo se sjel olizováním jedovaté žáby. Nebo možná samozvaný barman, který si po pár práscích trávy dodal odvahu a rozhodl se zapůsobit na tu krásku sedící u baru namícháním nejúžasnějšího koktejlu. Tak se teď chudera dívčina dívá, jak chlápek do plastového kelímku lije Peprmintku, rozmačkává shnilý ananas a ostentativně šejkuje... a přísahám, ta holka mi pak říkala, že taky viděla, jak strhával přilepený celofán z rozmočených bonbónů, otíral si ho o podpaždí a házel do výsledného koktejlu. Prosím, otočte mi chřípí a vydrhněte rýžákem! Tohle už nikdy nechci cítit!
v cizím dámském pokoji, u stolu pod oknem, čekám až se hostitelka vrátí a rozhlížím se okolo... nemá tu dvakrát uklizeno:-) nejdřív ostrá vůně laku na nehty.. pak, intenzivně, něco velmi známého a jedlého.. no ano jistě, bůhvíjak dlouho otevřená plechovka ananasu naloženého v cukrové vodě
a, vida - nově otevřená lahvička březového šamponu
ehm ne, to je pasta z březového dehtu na sestřenčinu lupénku:-P
vedle leží staré kožené pouzdro na psací potřeby
venku za plotem sousedi pálí klestí a bůhvíjaké smetí
když mě zavolá do kuchyně, s úlevou vstávám a nesourodou směs nepořádku nechávám za sebou. to jsem ještě nevěděla, že v kuchyni budu usazena do starého koženého křesla, ze kterého vinou prasklých per v sedáku budu vstávat jen s obtížemi, jako by mě obklopilo a nechtělo pustit. kdoví, jak staré je a kdoví, kdo všechno v něm sedával přede mnou
Prvních pár sekund není žádné noční tajemno, k jehož představě by mohl svádět název vůně, ale polnice svolávající k útoku. Ne, vlastně je to výfuk s dusivým oblakem plynu a hřebíčkového pudru, po jehož usazení se vynoří aluminiová plechovka s krájeným ananasem. Víčko plechovky při otevírání způsobí neviditelné, ale palčivé škrábnutí, kovová chuť krve se mísí se sladce řezavým ananasem. Teprve po chvíli se plíživě vkrádá vůně kůže s trpkou březovou kůrou - a přesně takhle voní dřevěná zásuvka psacího stolu, ve které skladuji lahvičky s inkoustem, kalamáře a konvertory do plnicích per. Vše houstne, tmavne a mění se v sametově hebkou noční oblohu z ambry a kadidla. V bytě nade mnou někdo hraje na rozladěný klavír Chopinovo Nocturno e moll Op. 72, tahle noc bude dlouhá.
Po několika hodinách už zmizel neónový ananas, vůně se příjemně zaoblila, ačkoliv si ponechává nahořklou svíravost stoprocentní čokolády. Pořád mi něco připomíná a už to mám - noční finále se podobá tomu z Upper Ten for Her, jenže je víc zasmušilejší.
...nasládlý, hodně kvalitní, rum se pomalu rozlévá po černé kůži,
vsakuje se do všech pórů a švů a další neopatrný pohyb paží a
nejen převrácená sklenice s drinkem, ale i
kalamář,
a černočerná kaluž pomalu zvětšující svoji plochu, se pomalu vpíjí i do pár popelových mikro drobků na stole, do uvadajícího květu nachového karafiátu, jehož vůně mizí tak, jak i jeho čerstvost...
Jakoby pod navlhlou, líně tekutou, teplou vrstvou schován byl
letitý prach v šedavých chuchvalcích,
a do nich, do těch měkce hrubě šišatých koulí suché špíny
se vcucávají kapky inkoustu, jež s sebou berou i chuť dřevěné násadky a odér stolu s olupující se intarzií,
a kapky, mokré stopy z kvapných hltů Ronu Zacapa XO nebo Malteca...
...příšeří, pohovky chesterfield, drink a doutník
(někdy, někdy se cigáro zháší rychle tím, že se hodí do sklenice z olovnatého skla, jež ještě prázdná zdaleka není...
A pak vznikne zvláštně rajcovní pach, něco jak mix trávy a hašiše/zde nejspíš bříza + cedr + kadidlo)
a
lehká, teplá, ne nepříjemná lepkavost zpod
košile...
((občas do pánského klubu může na soukromou party
i žena...))
Tmavá vůně,
ve všech významech toho slova...
...krásně tmavá
Na konci se parádně vymezí vůči všemu a vůči všem...
Tohle mohl umíchat jedině někdo, kdo se sjel olizováním jedovaté žáby. Nebo možná samozvaný barman, který si po pár práscích trávy dodal odvahu a rozhodl se zapůsobit na tu krásku sedící u baru namícháním nejúžasnějšího koktejlu. Tak se teď chudera dívčina dívá, jak chlápek do plastového kelímku lije Peprmintku, rozmačkává shnilý ananas a ostentativně šejkuje... a přísahám, ta holka mi pak říkala, že taky viděla, jak strhával přilepený celofán z rozmočených bonbónů, otíral si ho o podpaždí a házel do výsledného koktejlu. Prosím, otočte mi chřípí a vydrhněte rýžákem! Tohle už nikdy nechci cítit!
v cizím dámském pokoji, u stolu pod oknem, čekám až se hostitelka vrátí a rozhlížím se okolo... nemá tu dvakrát uklizeno:-) nejdřív ostrá vůně laku na nehty.. pak, intenzivně, něco velmi známého a jedlého.. no ano jistě, bůhvíjak dlouho otevřená plechovka ananasu naloženého v cukrové vodě
a, vida - nově otevřená lahvička březového šamponu
ehm ne, to je pasta z březového dehtu na sestřenčinu lupénku:-P
vedle leží staré kožené pouzdro na psací potřeby
venku za plotem sousedi pálí klestí a bůhvíjaké smetí
když mě zavolá do kuchyně, s úlevou vstávám a nesourodou směs nepořádku nechávám za sebou. to jsem ještě nevěděla, že v kuchyni budu usazena do starého koženého křesla, ze kterého vinou prasklých per v sedáku budu vstávat jen s obtížemi, jako by mě obklopilo a nechtělo pustit. kdoví, jak staré je a kdoví, kdo všechno v něm sedával přede mnou
Prvních pár sekund není žádné noční tajemno, k jehož představě by mohl svádět název vůně, ale polnice svolávající k útoku. Ne, vlastně je to výfuk s dusivým oblakem plynu a hřebíčkového pudru, po jehož usazení se vynoří aluminiová plechovka s krájeným ananasem. Víčko plechovky při otevírání způsobí neviditelné, ale palčivé škrábnutí, kovová chuť krve se mísí se sladce řezavým ananasem. Teprve po chvíli se plíživě vkrádá vůně kůže s trpkou březovou kůrou - a přesně takhle voní dřevěná zásuvka psacího stolu, ve které skladuji lahvičky s inkoustem, kalamáře a konvertory do plnicích per. Vše houstne, tmavne a mění se v sametově hebkou noční oblohu z ambry a kadidla. V bytě nade mnou někdo hraje na rozladěný klavír Chopinovo Nocturno e moll Op. 72, tahle noc bude dlouhá.
Po několika hodinách už zmizel neónový ananas, vůně se příjemně zaoblila, ačkoliv si ponechává nahořklou svíravost stoprocentní čokolády. Pořád mi něco připomíná a už to mám - noční finále se podobá tomu z Upper Ten for Her, jenže je víc zasmušilejší.