Líbezné tóny se nesou vzduchem jako křišťál průzračným.
Čí je ten zpěv?
Ta melodie patří těm, kdo slyšet ji chtějí, a okamžik činí zázračným …
Svěžestí eukalyptu a máty vše začíná. Pak se objeví jehličnatá zeleň a chlad, kterým dýchají lesní kouty ukryté v tom největším stínu a také kameny staré jako svět obrostlé tlustými mechovými polštáři. A cítím i jemňoučkou sladkost kdesi za tím vším chladem a zelení. Odkud ta se vzala? Možná někde kvete pár divokých květů a jejich vůni s sebou přinesl vítr. Nebo je to jen mámení a sladce zní zpěv přírody. Vždyť je zima a květiny spí.
Mile podvědomě povědomá podbízivě známá,už jsem ji někde v něčem cítila,tehdy tam něco nebylo a teď to tam mám,mně ta vůně připadá,jako by se neuměla vymáčknout."Z vás to leze jak z chlupatý deky čoveče" Něco mi chce říct ale neví jak na to.
Velmi jemná,taková horská bystřina v létě,v teple je příjemně chladivá,čistá akva s sebou proudem za ručku vzala i snítky jehličí,nějaké ohlazené šedavé oblázky a heboučký mechový polštářek,čeká na zimu až v Alpách roztaje sníh-zesílí a pak si to pohrne krajinou jako Rolling stones.
(dřevitě mátová jehličnatě pižmová,se sladkostí pitné vody,hezčí kámoška Tauerova horského povětří,oproti "levandulovi" je to ještě štramanda)
Chladivá máta podbarvená zemitými tóny lišejníku přechází na nasládlé sametové dřevo převzaté z parfému Freudian Wood. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin. Škoda toho recyklovaného závěru.
Pohádka o ledovém království - tančící vločky, jiskřivý sníh, odraz na stěnách v ledovcové jeskyni. Anna se prodírá zmrzlým lesem a nic nedbá na chvojí, které ji šlehá do tváří. Musí přeci najít Elsu a osvobodit ji... a já tu sedím u okna omalovaného ledovými květy, tisknu v dlaních ebenového koníka po babičce a v puse žmoulám bůhví kolik let starou mentolku, kterou jsem našla v babiččině dóze.
Svěží parfém s prvky chladu i tepla opravdu může zpočátku evokovat vůni horských lesů a jehličí, sněhu a stromů - úvodní tornádo v nose je vytvořené mátou a eukalyptem. Ale postupem času se vůně usazuje a stává se sladce balzamickou. Právě sladkost je pro mne zbytečně rušivá. Asi to tak bylo parfumérem zamýšleno - dřívější vídeňané sice jezdili do hor, ale tam si libovali v luxusu. Mně ovšem přišlo líto, když jsem byla vytržena ze snění o čisté přírodě a objímání ledovců, odsouzena k cumlání mentolových bonbónů a uvržena do papučového pohodlí domova vybaveného cedrovým nábytkem.
Pro mě je Nord du Nord holka s tlustými stehny nacpanými do kostkovaných kalhot Rejoice s kopretinkou na zadku. Sedí nad mapou a přemýšlí, do kterých hor vyrazí. Už se vidí stoupat k zasněžených vrcholkům, od úst stoupají obláčky páry, ale zatím se kouří jenom z šálku v čajovně a holka přemýšlí, kam má nenápadně nalepit tu peprmintovou žvýkačku, kterou převaluje v puse.
A dlouho jsem přemýšlela, proč ta tlustá stehna, než mi došlo, že ten dřevitý základ spolu s nasládlým jehličím mi trochu připomínají Freudian Wood a jeho kokosově dřevnatý tón - masivní, neohrabaný...
Zpočátku se skutečně jeví jako velká cestovatelka. Vidíme ji na výpravě do alpských jehličnatých lesů a zasněžených plání, jak slézá skaliska porostlá lišejníky a mechem, jak se prochází kolem zurčících horských potůčků, zatímco ji mrazivý vzduch lehce štípe do tváří. Jenže ono se nakonec ukáže, že to celé byl jen sen a holka teprve sedí nad mapou v zapadlé čajovně u dřevěného stolku s šálkem eukalyptového čaje, talířkem s kokoskami a slánkou.
Sedím v kavárně, před sebou filtr Etiopie, ta je prý kyselejší, to já ráda. 100% arabica. Hraju si na nezávislou ženu, s černým tlustým notesem a sadou černých ikoustových per. Vidíte, mladíčci? Sice nemám s sebou Mac, ale taky můžu celé dopoledne vysedávat ve výklenku, popíjet kávu a čmárat. Ha!
Kdepak, kdybyste tak věděli, že se právě vracím ze společnosti, kde mě vzali na průměrně placenou brigádu a jsem vůbec ráda, že budu mít aspoň na to kafe...
Dnes je se mnou ale kamarád Nord du Nord. A ten si, na rozdíl ode mě, nehraje na nic. Cestuje po světě, sveze se s tím, kdo ho zrovna vezme. Nikdy neví, jestli skončí v tahitské chatrči jako Gaugin nebo bude chodit v oblacích, tam, kde vítr fouká tak silně, že neslyšíte ani vlastní myšlenky. Když venku prší, nastaví tvář a pak v kaluži pouší lodičky z kůry cedrů. U toho kouří eukalyptovou cigaretu. A co až ho to přestane bavit? No co...Tak odjede. Něco si stopne. Na co si ti lidi furt hrajou?
Líbezné tóny se nesou vzduchem jako křišťál průzračným.
Čí je ten zpěv?
Ta melodie patří těm, kdo slyšet ji chtějí, a okamžik činí zázračným …
Svěžestí eukalyptu a máty vše začíná. Pak se objeví jehličnatá zeleň a chlad, kterým dýchají lesní kouty ukryté v tom největším stínu a také kameny staré jako svět obrostlé tlustými mechovými polštáři. A cítím i jemňoučkou sladkost kdesi za tím vším chladem a zelení. Odkud ta se vzala? Možná někde kvete pár divokých květů a jejich vůni s sebou přinesl vítr. Nebo je to jen mámení a sladce zní zpěv přírody. Vždyť je zima a květiny spí.
Krásná, jemná, přírodní vůně, která duši hladí.
Mile podvědomě povědomá podbízivě známá,už jsem ji někde v něčem cítila,tehdy tam něco nebylo a teď to tam mám,mně ta vůně připadá,jako by se neuměla vymáčknout."Z vás to leze jak z chlupatý deky čoveče" Něco mi chce říct ale neví jak na to.
Velmi jemná,taková horská bystřina v létě,v teple je příjemně chladivá,čistá akva s sebou proudem za ručku vzala i snítky jehličí,nějaké ohlazené šedavé oblázky a heboučký mechový polštářek,čeká na zimu až v Alpách roztaje sníh-zesílí a pak si to pohrne krajinou jako Rolling stones.
(dřevitě mátová jehličnatě pižmová,se sladkostí pitné vody,hezčí kámoška Tauerova horského povětří,oproti "levandulovi" je to ještě štramanda)
Chladivá máta podbarvená zemitými tóny lišejníku přechází na nasládlé sametové dřevo převzaté z parfému Freudian Wood. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin. Škoda toho recyklovaného závěru.
Jehličí nasypané do pytlíku s Lesněnkami, po rozvonění navíc sladký cedr a pár suchých kokosových hoblinek.
Pohádka o ledovém království - tančící vločky, jiskřivý sníh, odraz na stěnách v ledovcové jeskyni. Anna se prodírá zmrzlým lesem a nic nedbá na chvojí, které ji šlehá do tváří. Musí přeci najít Elsu a osvobodit ji... a já tu sedím u okna omalovaného ledovými květy, tisknu v dlaních ebenového koníka po babičce a v puse žmoulám bůhví kolik let starou mentolku, kterou jsem našla v babiččině dóze.
Svěží parfém s prvky chladu i tepla opravdu může zpočátku evokovat vůni horských lesů a jehličí, sněhu a stromů - úvodní tornádo v nose je vytvořené mátou a eukalyptem. Ale postupem času se vůně usazuje a stává se sladce balzamickou. Právě sladkost je pro mne zbytečně rušivá. Asi to tak bylo parfumérem zamýšleno - dřívější vídeňané sice jezdili do hor, ale tam si libovali v luxusu. Mně ovšem přišlo líto, když jsem byla vytržena ze snění o čisté přírodě a objímání ledovců, odsouzena k cumlání mentolových bonbónů a uvržena do papučového pohodlí domova vybaveného cedrovým nábytkem.
Pro mě je Nord du Nord holka s tlustými stehny nacpanými do kostkovaných kalhot Rejoice s kopretinkou na zadku. Sedí nad mapou a přemýšlí, do kterých hor vyrazí. Už se vidí stoupat k zasněžených vrcholkům, od úst stoupají obláčky páry, ale zatím se kouří jenom z šálku v čajovně a holka přemýšlí, kam má nenápadně nalepit tu peprmintovou žvýkačku, kterou převaluje v puse.
A dlouho jsem přemýšlela, proč ta tlustá stehna, než mi došlo, že ten dřevitý základ spolu s nasládlým jehličím mi trochu připomínají Freudian Wood a jeho kokosově dřevnatý tón - masivní, neohrabaný...
11. 10. 2018
Zpočátku se skutečně jeví jako velká cestovatelka. Vidíme ji na výpravě do alpských jehličnatých lesů a zasněžených plání, jak slézá skaliska porostlá lišejníky a mechem, jak se prochází kolem zurčících horských potůčků, zatímco ji mrazivý vzduch lehce štípe do tváří. Jenže ono se nakonec ukáže, že to celé byl jen sen a holka teprve sedí nad mapou v zapadlé čajovně u dřevěného stolku s šálkem eukalyptového čaje, talířkem s kokoskami a slánkou.
Sedím v kavárně, před sebou filtr Etiopie, ta je prý kyselejší, to já ráda. 100% arabica. Hraju si na nezávislou ženu, s černým tlustým notesem a sadou černých ikoustových per. Vidíte, mladíčci? Sice nemám s sebou Mac, ale taky můžu celé dopoledne vysedávat ve výklenku, popíjet kávu a čmárat. Ha!
Kdepak, kdybyste tak věděli, že se právě vracím ze společnosti, kde mě vzali na průměrně placenou brigádu a jsem vůbec ráda, že budu mít aspoň na to kafe...
Dnes je se mnou ale kamarád Nord du Nord. A ten si, na rozdíl ode mě, nehraje na nic. Cestuje po světě, sveze se s tím, kdo ho zrovna vezme. Nikdy neví, jestli skončí v tahitské chatrči jako Gaugin nebo bude chodit v oblacích, tam, kde vítr fouká tak silně, že neslyšíte ani vlastní myšlenky. Když venku prší, nastaví tvář a pak v kaluži pouší lodičky z kůry cedrů. U toho kouří eukalyptovou cigaretu. A co až ho to přestane bavit? No co...Tak odjede. Něco si stopne. Na co si ti lidi furt hrajou?