Nightscape Ulrich Lang

Marný pokus vyčistit slabým mýdlovým roztokem staré zahradní kožené rukavice. Jsou ztvrdlé hlínou, která se do nich vsákla, a plné temně zelených šmouh od trhání vzrostlého plevele. Navlhlé mýdlovou pěnou se začínají krabatit, nakonec bude lepší nechat je tak, vždyť i plevel je vlastně krásný, jenom roste na nesprávném místě. Z prosychající kůže se uvolňuje aroma bylin, které je zjemňováno mýdlovým oparem, a prošoupané konečky prstů dávají tušit nasládlou tělovou vůni rukou, které je léta navlékaly.

Je svěží červnové ráno. Odjíždím do práce a u vchodu zaznamenám čerstvě rozkvétající jasmín.
V poledne, když se vracím domů, jasmín je v plném květu a jeho sladkost mírní jen muškáty na oknech. Usedám na starou dřevěnou lavičku pod keřem, vdechuji kouzelnou vůni a přemítám, kam večer vyrazím. Ale vždyť jsem pozvaná na vernisáž - parfémovou vernisáž! Těším se. Konečně vyvenčím nové úlovky - lodičky barevně sladěné s kabelkou. Kůže a barvy jsou holt moje slabost:)
Přichází večer. Z terasy hotelu v 8. patře je nádherný výhled na město plné světel. Na několika stolech se třpytí krásné flakony. Jeden ukořistím a po pár minutách je to tam: vůně, po které toužím už mnoho let. Hmm, prý ambra, pižmo, pačuli, tonka a kůže…Nemohu odtrhnout nos od zápěstí - vůně elegance.

Nijak se netajím tím, že miluju pačuli. Pro mě je to takový David Bowie mezi parfémovými složkami, nikdy nevíte, v jaké podobě se vám zjeví. Jednou je to muž v černém roláku, jindy androgynní stvoření ve stříbrném overalu a jindy k vám pačuli přijde jako extravagantně nalíčená žena. A to je to, co mě na pačuli nesmírně baví. Tentokrát vás pačuli vezme na noční projížďku vlakem. Sedíte v koženém sedadle, na další zastávce přistoupí zvláštní osoba. Celá v černém obleku. Propadlé bledé tváře, žádné vlasy...Bože, proč má tu příšernou levandulovou rtěnku? To se nosí? Jinak žádný make up. To je ale hodně divná ženská. Celou cestu mlčí, ale má spokojený výraz. Nehýbá hlavou, nemrká očima. Je to vůbec živý? Máte chuť udělat nějakou šílenost, vylít jí na hlavu kafe nebo ji aspoň kopnout do holeně. Tak už aspoň zakašli!!! Nic. Konečná stanice. Osoba se zvedne a ještě než zmizí do tmy, otočí se na vás a řekne:"Tu rtěnku teď mají v akci." Stojíte jako polití horkou vodou...Byl to chlap.