Retro chypre z dob jejich slávy, s nesladkým květinovým mýdlem. Začíná aldehydově třeskutými, trochu ostrými citrusy na drhnoucím mechu okořeněném štiplavým šafránem. Po zahřátí pomalu taje do podvečerní zahrady, kde na dřevěné lavičce v altánku obrostlém růžemi a obsázeném nepudrovými, nebonbonkovými černými fialkami (Nishane Vjola... málokde jsou takové) čeká děvče s pánským dvouřadým sakem přehozeným přes ramena. Třešňový/švestkový? květ, který má vetknutý za uchem, voní hebce ovocno-pudrově, její kůže dýchá klasickou vůní květinového mýdla. A kolem, krátce po setmění, je slyšet cikády a cítit večerní vlhkostí zintenzivněnou drhnoucí zeleň a kvetoucí stromy a vlhké dřevo a letmé závany kadidlového kouře a její zahřátou kůži v podobě nadýchaného bílého pižma. Vůně se stala sametovou.
(Výdrž na mé kůži do druhého dne.)
Radostné, vzdušné, čerstvé kvetinové tóny, slávik spieva vysoko vo vzduchu. Neskôr sa unaví, vráti sa do trávy - zavanúzelené a jemne drevité tóny. A nakoniec, ako slnko zohrieva zem, vystúpia emité tóny živíc a oudu. Bohužiaľ na mne dlho nevydrží.
Tak tohoto Slavíka si jako posla jara dovedu úplně s klidem představit. Slavíkem je tu lehce medicinální oud, který si za bergamotového deště nejprve poletuje nad poli semišového šafránu, aby vzápětí zalétl do květinové zahrady a napil se sladkého nektaru z fialek a růží, vonících po červeném ovoci. Rozkvetlá švestka svou sladkou svěžestí a mechovými paloučky v další fázi pak dává tušit, že zahrada má i svůj japonský pavilon, k němuž směřují zdobné nášlapné kameny (kombinace studeného kadidla a bílého pižma).
Retro chypre z dob jejich slávy, s nesladkým květinovým mýdlem. Začíná aldehydově třeskutými, trochu ostrými citrusy na drhnoucím mechu okořeněném štiplavým šafránem. Po zahřátí pomalu taje do podvečerní zahrady, kde na dřevěné lavičce v altánku obrostlém růžemi a obsázeném nepudrovými, nebonbonkovými černými fialkami (Nishane Vjola... málokde jsou takové) čeká děvče s pánským dvouřadým sakem přehozeným přes ramena. Třešňový/švestkový? květ, který má vetknutý za uchem, voní hebce ovocno-pudrově, její kůže dýchá klasickou vůní květinového mýdla. A kolem, krátce po setmění, je slyšet cikády a cítit večerní vlhkostí zintenzivněnou drhnoucí zeleň a kvetoucí stromy a vlhké dřevo a letmé závany kadidlového kouře a její zahřátou kůži v podobě nadýchaného bílého pižma. Vůně se stala sametovou.
(Výdrž na mé kůži do druhého dne.)
Radostné, vzdušné, čerstvé kvetinové tóny, slávik spieva vysoko vo vzduchu. Neskôr sa unaví, vráti sa do trávy - zavanúzelené a jemne drevité tóny. A nakoniec, ako slnko zohrieva zem, vystúpia emité tóny živíc a oudu. Bohužiaľ na mne dlho nevydrží.
Tak tohoto Slavíka si jako posla jara dovedu úplně s klidem představit. Slavíkem je tu lehce medicinální oud, který si za bergamotového deště nejprve poletuje nad poli semišového šafránu, aby vzápětí zalétl do květinové zahrady a napil se sladkého nektaru z fialek a růží, vonících po červeném ovoci. Rozkvetlá švestka svou sladkou svěžestí a mechovými paloučky v další fázi pak dává tušit, že zahrada má i svůj japonský pavilon, k němuž směřují zdobné nášlapné kameny (kombinace studeného kadidla a bílého pižma).