Přímo u kůže je to dřevěný strašidlo,chemikáliema napušténá loutka,se kterou po parketách smýká roj/chumel/smečka(ja se tomu u) brouků (říká?),
zeleně jedovaté,hnědne to,medově se táhnoucí zlo...
Mistr loutkář ale tahá za jemné struny a pohyby dendrokončetin víří nasládlý jemně bílý,snad kosatcový obláček ,zpod zavřených dveří se zvedá opar medicinálně čisté slasti,prachově hutné a bytedlné živočišno vytesané mezi nakyslé letokruhy
Velmi zvláštní kombinace trouchnivějícího dřeva s tvrdými medovými žlutými bonbóny (s vyraženým obrázkem včely....pamětnice pamatují) a vosku z pláství, ze kterých byl čerstvě vytočen med. A tím vším se prolíná suché listí, pod které se zahrabal nepatrně zapařený živočich. Rozhodně je zajímavá a originální, tak jak je u většiny vůní S.L. dobrým zvykem....
Chcete-li zjistit, jak voní hloh, zajděte si do parku, kde teď kvete, nebo si kupte parfém Miel de Bois, aplikujte jej a pár hodin počkejte. Ze začátku je cítil krémově hladký med ve voskované misce z exotických dřev, ale postupně vůně trpkne hlohem, který se kosatec marně snaží zjemnit. Nakonec zůstane jen čistý hloh, alespoň u mě tomu tak bylo.
Neporažena Kublajem jsem se rozhodla zkusit to i tímhle Sergeovým medovým dřevem a opět jsem velmi mile překvapena. Christopher Sheldrake tu smíchal suchý, kořenitě pryskyřičnatý guajak s nazelenalým dubovým dřevem a čerstvě nalakovaným ebenem a zlehka jej pokropil pár kapkami třpytivého surového medu. Následně všechno to dřevo ještě navoskoval, aby z něj mohl vytvořit postel.
Po rozvonění do ní díky příjemnému lutensovskému pižmu umístil i dvě lidská těla, rozpálená od opalovacího oleje. Křehký pudrový kosatec, který se přidá v další fázi, tu zase zastává roli nadýchaných bílých peřin. A tím vším jen tak zlehka prostupuje nasládle trpká vůně hlohu. Nedokážu si sice absolutně představit, kam bych takovou vůni nosila, ale i tak se mi tahle sheldrakeovina líbí.
Přímo u kůže je to dřevěný strašidlo,chemikáliema napušténá loutka,se kterou po parketách smýká roj/chumel/smečka(ja se tomu u) brouků (říká?),
zeleně jedovaté,hnědne to,medově se táhnoucí zlo...
Mistr loutkář ale tahá za jemné struny a pohyby dendrokončetin víří nasládlý jemně bílý,snad kosatcový obláček ,zpod zavřených dveří se zvedá opar medicinálně čisté slasti,prachově hutné a bytedlné živočišno vytesané mezi nakyslé letokruhy
Velmi zvláštní kombinace trouchnivějícího dřeva s tvrdými medovými žlutými bonbóny (s vyraženým obrázkem včely....pamětnice pamatují) a vosku z pláství, ze kterých byl čerstvě vytočen med. A tím vším se prolíná suché listí, pod které se zahrabal nepatrně zapařený živočich. Rozhodně je zajímavá a originální, tak jak je u většiny vůní S.L. dobrým zvykem....
Chcete-li zjistit, jak voní hloh, zajděte si do parku, kde teď kvete, nebo si kupte parfém Miel de Bois, aplikujte jej a pár hodin počkejte. Ze začátku je cítil krémově hladký med ve voskované misce z exotických dřev, ale postupně vůně trpkne hlohem, který se kosatec marně snaží zjemnit. Nakonec zůstane jen čistý hloh, alespoň u mě tomu tak bylo.
Neporažena Kublajem jsem se rozhodla zkusit to i tímhle Sergeovým medovým dřevem a opět jsem velmi mile překvapena. Christopher Sheldrake tu smíchal suchý, kořenitě pryskyřičnatý guajak s nazelenalým dubovým dřevem a čerstvě nalakovaným ebenem a zlehka jej pokropil pár kapkami třpytivého surového medu. Následně všechno to dřevo ještě navoskoval, aby z něj mohl vytvořit postel.
Po rozvonění do ní díky příjemnému lutensovskému pižmu umístil i dvě lidská těla, rozpálená od opalovacího oleje. Křehký pudrový kosatec, který se přidá v další fázi, tu zase zastává roli nadýchaných bílých peřin. A tím vším jen tak zlehka prostupuje nasládle trpká vůně hlohu. Nedokážu si sice absolutně představit, kam bych takovou vůni nosila, ale i tak se mi tahle sheldrakeovina líbí.