K téhle variantě můžu říct jen to, že je na ní citelně poznat absence Jacques Cavalliera. Počáteční citrusy se tu krčí za náloží koření v čele s muškátovým oříškem, přičemž mandarinka to vzdala úplně. Teprve po rozvonění se projeví pačuliová růže z klasického Midnight Poisonu. Na rozdíl od něj má ovšem Elixir karamelovější základ, Francois Demachy tou krásnou koňakovou vanilkou už tady šetří. Nicméně i tak by to až sem bylo všechno v pořádku, kdyby se v dojezdu pačuli nepřeklopilo do prašně zemité polohy. V jiných vůních se mi tahle jeho podoba i líbí, jenže v případě Elixiru už růže díky tomu nepůsobí sametově, ale ušpiněně.
K téhle variantě můžu říct jen to, že je na ní citelně poznat absence Jacques Cavalliera. Počáteční citrusy se tu krčí za náloží koření v čele s muškátovým oříškem, přičemž mandarinka to vzdala úplně. Teprve po rozvonění se projeví pačuliová růže z klasického Midnight Poisonu. Na rozdíl od něj má ovšem Elixir karamelovější základ, Francois Demachy tou krásnou koňakovou vanilkou už tady šetří. Nicméně i tak by to až sem bylo všechno v pořádku, kdyby se v dojezdu pačuli nepřeklopilo do prašně zemité polohy. V jiných vůních se mi tahle jeho podoba i líbí, jenže v případě Elixiru už růže díky tomu nepůsobí sametově, ale ušpiněně.