Krásná krabička. Obraz noční květinové zahrady obydlené zlatými ptáky s dlouhými ocasy. Řekla bych bažant, ale ti zlatí jsou čínští a použité písmo odkazuje zcela jednoznačně k Indii.
Je tedy nasnadě krátké virtuální pátrání, které nás směruje k filosofickým pojmům indických náboženství.
Orientovaní čtenáři jistě prominou mé neobratné vysvětlení...
májá vede člověka k přesvědčení, že může být šťastný v pomíjivém světě uspokojením tužeb hmotného světa.
A opravdu Maja je vůně šťastná. Ale nepředstavujte si nic sytého, těžkého ani jásavého. Nic takového je prostá, veselá, plná lehkého optimismu.
Jako bílý kovový zahradní nábytek s decentními kudrlinkami, na kterém servírují nedělní odpolední svačinu.
Jako lehký, tvarohový dezert s trochou citronové kůry a ovocný přelivem. Jako jediná oranžová růže v prosté váze z čirého, hladkého skla.
Jako bílý škrobený lněný ubrus po babičce uchovávaný v truhle společně s květinovým mýdlem v krabičce se saténovou vložkou.
To je májá... štěstí dosažené v hmotném světě.
Až se od potřeby takového pocitu oprostíte... nastane samsára. Nepřipomíná Vám to něco?
Jemná květinovka s přídomkem „starodávná“…a krásně „starodávná“. Začátek je spíš víc vetiverově kořeněný než květinový, ale pak začal z květinové směsi vylézat jemný karafiát (spíš jemné sněhobílé karafiátové mýdélko než kytka samotná) a z koření zůstal nasládlý poprašek. Připomíná mi No.5 - částečně voňavě, ale hlavně stylem. Tohle je nádhera…
Krásná krabička. Obraz noční květinové zahrady obydlené zlatými ptáky s dlouhými ocasy. Řekla bych bažant, ale ti zlatí jsou čínští a použité písmo odkazuje zcela jednoznačně k Indii.
Je tedy nasnadě krátké virtuální pátrání, které nás směruje k filosofickým pojmům indických náboženství.
Orientovaní čtenáři jistě prominou mé neobratné vysvětlení...
májá vede člověka k přesvědčení, že může být šťastný v pomíjivém světě uspokojením tužeb hmotného světa.
A opravdu Maja je vůně šťastná. Ale nepředstavujte si nic sytého, těžkého ani jásavého. Nic takového je prostá, veselá, plná lehkého optimismu.
Jako bílý kovový zahradní nábytek s decentními kudrlinkami, na kterém servírují nedělní odpolední svačinu.
Jako lehký, tvarohový dezert s trochou citronové kůry a ovocný přelivem. Jako jediná oranžová růže v prosté váze z čirého, hladkého skla.
Jako bílý škrobený lněný ubrus po babičce uchovávaný v truhle společně s květinovým mýdlem v krabičce se saténovou vložkou.
To je májá... štěstí dosažené v hmotném světě.
Až se od potřeby takového pocitu oprostíte... nastane samsára. Nepřipomíná Vám to něco?
Jemná květinovka s přídomkem „starodávná“…a krásně „starodávná“. Začátek je spíš víc vetiverově kořeněný než květinový, ale pak začal z květinové směsi vylézat jemný karafiát (spíš jemné sněhobílé karafiátové mýdélko než kytka samotná) a z koření zůstal nasládlý poprašek. Připomíná mi No.5 - částečně voňavě, ale hlavně stylem. Tohle je nádhera…