Našlehaný teplý lískooříškový krém s velkou čepící šlehačky, který se postupně z oříšků začíná přiklánět k nedopečeným kaštanům. Přesto to není žádná "cukrárna plná zákusků". Gurmánka ano, ale není nijak sladká, odlehčuje ji takový zvláštní dřevitě trpký tón přecházející až do určité připálenosti (připálené kaštany?). Jako celek je to ale moc příjemné (byť na mou poličku nedosáhne).
K tomuto sladkém parfému/dezertu, který je pravou kalorickou bombou, jsme dostali na míru namíchaný drink. Stejně jako parfém voněl kávou a mandlemi, přestože chutnal jako starým koňakem a dalšími ingrediencemi "vystajlované" víno. V parfému se zprvu mísí karamelová sladkost s kávou a mandlemi ve šlehačce. Později, anebo v případě, že máte stejné štěstí jako já, poměrně záhy - sladkost ustupuje (ne zcela) a nechá prostor půvabnému dřevitě krémovému základu.
...delikátně načokoládovělá kaštanová pasta v hutné ale nadýchané smetaně.
No, to je
žrádlo!.
Huba plná, ne arašídového, ale kaštanovo tuberózově vanilkového másla, že nestačím polykat...
...a abych nepozbyla dechu, ni života,
jak princ v lesklé zbroji ke mně se tryskem na bělostném oři blíží Jeho Veličenstvo kmín -
by se vše umravnilo, provzdušnilo,
no ale, přiznejme si narovinu, přidalo se i troošinku té aristokratické dekadence a hříšnosti
(bodejť ne, když k tomu pořád cumlá zbytky lékořicovýho špalku).
Velmi dobrá/kvalitní vůně!.
Skladbou/nápadem i zpracováním, konzistencí.
Yes, solidní voňavá díla pořád existují...
Světle pražené oříšky, v nichž se máslová hutnost ještě zdráhá býti karamelem. Čerstvý bílý chléb a miska smetany. Samé dobré věci, ale nějak je toho moc, jako když za vámi někdo chodí a pořád vám nutí svetr - je přece tak hebký, měkký a teplý! Úporná mateřská péče, která se snadno zprotiví. Kelímek drahé zmrzliny, který by měl zachránit podělaný den.
Tuhle vůni jsem předem chtěla milovat pro její jméno, pro neoddělitelnou asociaci s Proustem, pro její poctu cukrářskému umění, ale je mi líto, nejde to.
Nadýchaný piškot se prohýbá pod tlustou vrstvou dusivého kaštanového pyré, pražených lískových ořechů a to celé spolu s café latté s betonově hustou pěnou se chvílemi mění v protivně řezavý pendrekový tón, ano už vidím, jak se ten černý lékořicový proužek vine se zrádností hada celým zákuskem, zatímco v mléce se rozpouští tuberóza. Úvod je opulentní a všeho je moc: mléčné tóny jsou příliš mastné, ořechy a káva pražené do černa. Mám pocit, že jsem si přivoněla k zápěstí a hned jsem přibrala dvě kila.
Ale po dvou hodinách přijde odměna za trpělivost. Je hebká, teplá, pižmově dřevitá, vanilkově krémová a hlavně nepředstírá, že je k jídlu.
Tahle gurmánská vůně je originální, ale já děkuji, zůstávám u své moka konvičky a čtverečku stoprocentní čokolády, navoním se raději růžemi.
Našlehaný teplý lískooříškový krém s velkou čepící šlehačky, který se postupně z oříšků začíná přiklánět k nedopečeným kaštanům. Přesto to není žádná "cukrárna plná zákusků". Gurmánka ano, ale není nijak sladká, odlehčuje ji takový zvláštní dřevitě trpký tón přecházející až do určité připálenosti (připálené kaštany?). Jako celek je to ale moc příjemné (byť na mou poličku nedosáhne).
K tomuto sladkém parfému/dezertu, který je pravou kalorickou bombou, jsme dostali na míru namíchaný drink. Stejně jako parfém voněl kávou a mandlemi, přestože chutnal jako starým koňakem a dalšími ingrediencemi "vystajlované" víno. V parfému se zprvu mísí karamelová sladkost s kávou a mandlemi ve šlehačce. Později, anebo v případě, že máte stejné štěstí jako já, poměrně záhy - sladkost ustupuje (ne zcela) a nechá prostor půvabnému dřevitě krémovému základu.
...delikátně načokoládovělá kaštanová pasta v hutné ale nadýchané smetaně.
No, to je
žrádlo!.
Huba plná, ne arašídového, ale kaštanovo tuberózově vanilkového másla, že nestačím polykat...
...a abych nepozbyla dechu, ni života,
jak princ v lesklé zbroji ke mně se tryskem na bělostném oři blíží Jeho Veličenstvo kmín -
by se vše umravnilo, provzdušnilo,
no ale, přiznejme si narovinu, přidalo se i troošinku té aristokratické dekadence a hříšnosti
(bodejť ne, když k tomu pořád cumlá zbytky lékořicovýho špalku).
Velmi dobrá/kvalitní vůně!.
Skladbou/nápadem i zpracováním, konzistencí.
Yes, solidní voňavá díla pořád existují...
Světle pražené oříšky, v nichž se máslová hutnost ještě zdráhá býti karamelem. Čerstvý bílý chléb a miska smetany. Samé dobré věci, ale nějak je toho moc, jako když za vámi někdo chodí a pořád vám nutí svetr - je přece tak hebký, měkký a teplý! Úporná mateřská péče, která se snadno zprotiví. Kelímek drahé zmrzliny, který by měl zachránit podělaný den.
Tuhle vůni jsem předem chtěla milovat pro její jméno, pro neoddělitelnou asociaci s Proustem, pro její poctu cukrářskému umění, ale je mi líto, nejde to.
Nadýchaný piškot se prohýbá pod tlustou vrstvou dusivého kaštanového pyré, pražených lískových ořechů a to celé spolu s café latté s betonově hustou pěnou se chvílemi mění v protivně řezavý pendrekový tón, ano už vidím, jak se ten černý lékořicový proužek vine se zrádností hada celým zákuskem, zatímco v mléce se rozpouští tuberóza. Úvod je opulentní a všeho je moc: mléčné tóny jsou příliš mastné, ořechy a káva pražené do černa. Mám pocit, že jsem si přivoněla k zápěstí a hned jsem přibrala dvě kila.
Ale po dvou hodinách přijde odměna za trpělivost. Je hebká, teplá, pižmově dřevitá, vanilkově krémová a hlavně nepředstírá, že je k jídlu.
Tahle gurmánská vůně je originální, ale já děkuji, zůstávám u své moka konvičky a čtverečku stoprocentní čokolády, navoním se raději růžemi.