databáze 119970 vůní od 8501 značek a 1607 parfumérů

Library Collection Opus X Amouage

Library Collection Opus X
značka: Amouage
parfumér:
rok: 2016
určení: unisex
hlava: májová růže, červená růže, růže
srdce: pelargónie, kůže, akord laku
základ: kovové tóny, laoský oud, ylang ylang, ambrarome
Tito uživatelé vůni
Diskuze:
Komentáře k vůni (3)
Avatar
teena-s (19.9.2020 )

Kdo by si pomyslel,že při poslechu tohoto hudebního díla znovu asi po 35letech olíznu 9 voltovou baterii... Přesně tu chuť mám na patře,nakyslý kov.Nemůžu se rozhodnout jestli je ta růže měděně zelená nebo ocelověstříbrná ale určitě je to dílo kováře,úplně zvoní-steel rose.Má tak 5 kilo a je to masivní solitér umístěný na krbové římse,klidně by se dala použít jako pohrabáč a nic by se jí nestalo ani lísteček by se jí nezkřivil,jako nemohla bych se jí vonět každej den ale jako náladovka když není topná sezóna je bombová a drží

Avatar
Miru (12.5.2016 )

...ani jsem nemusela jít do složení...
Růže.
Stokrát jinak.
Zlatá, těžká, masivní, pout-pouriová, omamně sálající v letním slunci, ovocná, s citrony, kovová na kostelním mřížoví, ledová v listopadové vodě na náhrobcích, zakouřená pod kadidelnicí..., křehká jako sny, sluneční a prachová tančící v teple oslňujících paprsků mezi zrnky smítek...,
ale hlavně těžká.
Ne samotná vůně, ale vůně svojí podstatou...
...jaksi pochmurná.
Těžký masivní nábytek, zašlá sláva, olejskaný lak na područkách i samet na polstrování.
Tohle není vůně na běžné nošení.
Tohle je vůně na pohřeb, do kostela, k babičce na půdu, na zámek do filcových pantoflí, do knihovny o tisících svazcích...,
a nebo - do lehkých barevných šatek, tančit po ulici a chlapi šílí, jak chtějí zachytit tu vůni, i se ženou...
Musí tam být kontrast, nebo vás vůně umlátí...
Je to mrcha...

Avatar
wendulka (03.5.2016 )

Christopher Chong je kromě toho, že je kreativním ředitelem Amouage a má rád vůně, prý rovněž milovníkem hudby. Proto v případě desátého Opusu nechal vytvořit vůni inspirovanou mysteriózním filmem Krvavé housle, který pojednává o slavném italském houslistovi Bussotim. Ten, zdrcený smrtí své ženy, smíchá její krev s lakem na housle a vytvoří tak hudební nástroj se zázračným zvukem. Každý, kdo se jimi nechá očarovat, zažije jak velké okamžiky, tak i neštěstí a smrt. Čtyři struny houslí tu mají představovat čtyři druhy růže: růže stolistá, akord krvavé růže, růžové poupě a růžový oxid. A s potěšením můžu říct, že s knížní kolekcí to po katastrofální devítce ještě není úplně ztracené.

Ze slíbených strun cítím ostře kovovou růži, dále růži, doutnající v kadidlovém plameni, šťavnatou růži v nesladkým červenovocným nádechem (červený rybíz?), která by se s trochou fantazie dala označit za krvavou a růže s natrpkle citrusovými a nazelenalými podtóny, za něž už je podle všeho zodpovědná pelargónie. A po rozvonění se už objeví i ty čerstvě nalakované dřevěné housle. Jsou uložené v ambrově a ylangově vyhřívaném pouzdře z měkké kůže na vnější straně a měkkým sametem na vnitřní straně, přičemž jsou obestřené mlžným obláčkem krotkého oudu, který jim dodává určitou tajemnost.