Růže, která si nehraje na něžnost. Rudá růže, která má kovové cvoky v okvětních plátcích a vrstvu laku, aby nikdy nezvadla. V prašném vzduchu suché pouště láká sladkými závany zralého ovoce nevinné pocestné. Do oudových komnat, na kožené divany, do temnot, do světla, do lože plného růžových květů. Kdo má odvahu, vstoupí.
Kdo by si pomyslel,že při poslechu tohoto hudebního díla znovu asi po 35letech olíznu 9 voltovou baterii... Přesně tu chuť mám na patře,nakyslý kov.Nemůžu se rozhodnout jestli je ta růže měděně zelená nebo ocelověstříbrná ale určitě je to dílo kováře,úplně zvoní-steel rose.Má tak 5 kilo a je to masivní solitér umístěný na krbové římse,klidně by se dala použít jako pohrabáč a nic by se jí nestalo ani lísteček by se jí nezkřivil,jako nemohla bych se jí vonět každej den ale jako náladovka když není topná sezóna je bombová a drží
...ani jsem nemusela jít do složení...
Růže.
Stokrát jinak.
Zlatá, těžká, masivní, pout-pouriová, omamně sálající v letním slunci, ovocná, s citrony, kovová na kostelním mřížoví, ledová v listopadové vodě na náhrobcích, zakouřená pod kadidelnicí..., křehká jako sny, sluneční a prachová tančící v teple oslňujících paprsků mezi zrnky smítek...,
ale hlavně těžká.
Ne samotná vůně, ale vůně svojí podstatou...
...jaksi pochmurná.
Těžký masivní nábytek, zašlá sláva, olejskaný lak na područkách i samet na polstrování.
Tohle není vůně na běžné nošení.
Tohle je vůně na pohřeb, do kostela, k babičce na půdu, na zámek do filcových pantoflí, do knihovny o tisících svazcích...,
a nebo - do lehkých barevných šatek, tančit po ulici a chlapi šílí, jak chtějí zachytit tu vůni, i se ženou...
Musí tam být kontrast, nebo vás vůně umlátí...
Je to mrcha...
Christopher Chong je kromě toho, že je kreativním ředitelem Amouage a má rád vůně, prý rovněž milovníkem hudby. Proto v případě desátého Opusu nechal vytvořit vůni inspirovanou mysteriózním filmem Krvavé housle, který pojednává o slavném italském houslistovi Bussotim. Ten, zdrcený smrtí své ženy, smíchá její krev s lakem na housle a vytvoří tak hudební nástroj se zázračným zvukem. Každý, kdo se jimi nechá očarovat, zažije jak velké okamžiky, tak i neštěstí a smrt. Čtyři struny houslí tu mají představovat čtyři druhy růže: růže stolistá, akord krvavé růže, růžové poupě a růžový oxid. A s potěšením můžu říct, že s knížní kolekcí to po katastrofální devítce ještě není úplně ztracené.
Ze slíbených strun cítím ostře kovovou růži, dále růži, doutnající v kadidlovém plameni, šťavnatou růži v nesladkým červenovocným nádechem (červený rybíz?), která by se s trochou fantazie dala označit za krvavou a růže s natrpkle citrusovými a nazelenalými podtóny, za něž už je podle všeho zodpovědná pelargónie. A po rozvonění se už objeví i ty čerstvě nalakované dřevěné housle. Jsou uložené v ambrově a ylangově vyhřívaném pouzdře z měkké kůže na vnější straně a měkkým sametem na vnitřní straně, přičemž jsou obestřené mlžným obláčkem krotkého oudu, který jim dodává určitou tajemnost.
Růže, která si nehraje na něžnost. Rudá růže, která má kovové cvoky v okvětních plátcích a vrstvu laku, aby nikdy nezvadla. V prašném vzduchu suché pouště láká sladkými závany zralého ovoce nevinné pocestné. Do oudových komnat, na kožené divany, do temnot, do světla, do lože plného růžových květů. Kdo má odvahu, vstoupí.
Kdo by si pomyslel,že při poslechu tohoto hudebního díla znovu asi po 35letech olíznu 9 voltovou baterii... Přesně tu chuť mám na patře,nakyslý kov.Nemůžu se rozhodnout jestli je ta růže měděně zelená nebo ocelověstříbrná ale určitě je to dílo kováře,úplně zvoní-steel rose.Má tak 5 kilo a je to masivní solitér umístěný na krbové římse,klidně by se dala použít jako pohrabáč a nic by se jí nestalo ani lísteček by se jí nezkřivil,jako nemohla bych se jí vonět každej den ale jako náladovka když není topná sezóna je bombová a drží
...ani jsem nemusela jít do složení...
Růže.
Stokrát jinak.
Zlatá, těžká, masivní, pout-pouriová, omamně sálající v letním slunci, ovocná, s citrony, kovová na kostelním mřížoví, ledová v listopadové vodě na náhrobcích, zakouřená pod kadidelnicí..., křehká jako sny, sluneční a prachová tančící v teple oslňujících paprsků mezi zrnky smítek...,
ale hlavně těžká.
Ne samotná vůně, ale vůně svojí podstatou...
...jaksi pochmurná.
Těžký masivní nábytek, zašlá sláva, olejskaný lak na područkách i samet na polstrování.
Tohle není vůně na běžné nošení.
Tohle je vůně na pohřeb, do kostela, k babičce na půdu, na zámek do filcových pantoflí, do knihovny o tisících svazcích...,
a nebo - do lehkých barevných šatek, tančit po ulici a chlapi šílí, jak chtějí zachytit tu vůni, i se ženou...
Musí tam být kontrast, nebo vás vůně umlátí...
Je to mrcha...
Christopher Chong je kromě toho, že je kreativním ředitelem Amouage a má rád vůně, prý rovněž milovníkem hudby. Proto v případě desátého Opusu nechal vytvořit vůni inspirovanou mysteriózním filmem Krvavé housle, který pojednává o slavném italském houslistovi Bussotim. Ten, zdrcený smrtí své ženy, smíchá její krev s lakem na housle a vytvoří tak hudební nástroj se zázračným zvukem. Každý, kdo se jimi nechá očarovat, zažije jak velké okamžiky, tak i neštěstí a smrt. Čtyři struny houslí tu mají představovat čtyři druhy růže: růže stolistá, akord krvavé růže, růžové poupě a růžový oxid. A s potěšením můžu říct, že s knížní kolekcí to po katastrofální devítce ještě není úplně ztracené.
Ze slíbených strun cítím ostře kovovou růži, dále růži, doutnající v kadidlovém plameni, šťavnatou růži v nesladkým červenovocným nádechem (červený rybíz?), která by se s trochou fantazie dala označit za krvavou a růže s natrpkle citrusovými a nazelenalými podtóny, za něž už je podle všeho zodpovědná pelargónie. A po rozvonění se už objeví i ty čerstvě nalakované dřevěné housle. Jsou uložené v ambrově a ylangově vyhřívaném pouzdře z měkké kůže na vnější straně a měkkým sametem na vnitřní straně, přičemž jsou obestřené mlžným obláčkem krotkého oudu, který jim dodává určitou tajemnost.