První závan mírně dřevitý, opět je tu pocit starobylé knihovny, provoněné levandulí, hory levandule, byliny a něco hořce likérového živočišného, vůně chladne jasmínem a podvečerním závanem květin, avšak stále hraje prim levandule, jež se převaluje v pikantně hořkém pelyňku, a jen velmi pozvolna se přelévá do pačule a kadidla. Cedr vnímám jen maličko, ambra všechno zaobluje, po čtyřech hodinách cedr vystupuje více. Ráno na kůži stále cítím krásně bylinně-pelyňkovou levanduli. Ze všech mnou vlastněných vzorků opusů, se mi líbí nejvíc. Ba moc se mi líbí, tenhle Opus chci, holt jsem vyrostla v horách, toto je pro mě ta pravá aromaterapie.
Tento Opus se drží jako jediný tématu Library Collection, neboť oficiálně má prý evokovat vůni starých knihoven, knih, tmavých dřevěných polic a antických kožených křesel. Až takhle jednoduchý ovšem ten obraz není. Je potřeba ho rozšířit.
Jde o knihovnu jako celý pokoj s otevřeným oknem. Venku právě prší a déšť ve šňůrách padá i do místnosti (směs štiplavě svěží nasládlé levandule, hořké zeleně a pikantně nasládlého růžového pepře). Uvnitř dále od okna se nachází stůl s vázou a v něm osamocená "ovocná" růže.
Po rozvonění vítr kromě levandule přivane dovnitř i trochu jehličí z venkovního cypřiše a konečně dochází i na zaprášené knihy (teplá, na prach rozemletá skořice). Zvenku je cítit vůně vlhké zeminy (pačuli), která se misí s hustým teplým kadidlem uvnitř knihovny. A ve finále tam najdeme i to staré kožené křeslo.
I když se mi dosud líbil nejvíc Opus III, tento díl podává zatím nejkomplexnější obraz z celé knihovny. A rozhodně bych ho nevyhrazovala pouze pánům. V jisté fázi mi totiž vzdáleně připomíná Lutensovu Encens et Lavande, protože v drydownu se objevuje i ten mramor, i když ne chladný, vůně hřeje pořád. Na druhou stranu tato paralela s Lutensem ovšem znamená, že přece jen asi bude mít na někom tendenci jít do pánska. Ale pokud ne, odměnou bude nadmíru zdařilá vůně s úchvatnou výdrží.
První závan mírně dřevitý, opět je tu pocit starobylé knihovny, provoněné levandulí, hory levandule, byliny a něco hořce likérového živočišného, vůně chladne jasmínem a podvečerním závanem květin, avšak stále hraje prim levandule, jež se převaluje v pikantně hořkém pelyňku, a jen velmi pozvolna se přelévá do pačule a kadidla. Cedr vnímám jen maličko, ambra všechno zaobluje, po čtyřech hodinách cedr vystupuje více. Ráno na kůži stále cítím krásně bylinně-pelyňkovou levanduli. Ze všech mnou vlastněných vzorků opusů, se mi líbí nejvíc. Ba moc se mi líbí, tenhle Opus chci, holt jsem vyrostla v horách, toto je pro mě ta pravá aromaterapie.
Tento Opus se drží jako jediný tématu Library Collection, neboť oficiálně má prý evokovat vůni starých knihoven, knih, tmavých dřevěných polic a antických kožených křesel. Až takhle jednoduchý ovšem ten obraz není. Je potřeba ho rozšířit.
Jde o knihovnu jako celý pokoj s otevřeným oknem. Venku právě prší a déšť ve šňůrách padá i do místnosti (směs štiplavě svěží nasládlé levandule, hořké zeleně a pikantně nasládlého růžového pepře). Uvnitř dále od okna se nachází stůl s vázou a v něm osamocená "ovocná" růže.
Po rozvonění vítr kromě levandule přivane dovnitř i trochu jehličí z venkovního cypřiše a konečně dochází i na zaprášené knihy (teplá, na prach rozemletá skořice). Zvenku je cítit vůně vlhké zeminy (pačuli), která se misí s hustým teplým kadidlem uvnitř knihovny. A ve finále tam najdeme i to staré kožené křeslo.
I když se mi dosud líbil nejvíc Opus III, tento díl podává zatím nejkomplexnější obraz z celé knihovny. A rozhodně bych ho nevyhrazovala pouze pánům. V jisté fázi mi totiž vzdáleně připomíná Lutensovu Encens et Lavande, protože v drydownu se objevuje i ten mramor, i když ne chladný, vůně hřeje pořád. Na druhou stranu tato paralela s Lutensem ovšem znamená, že přece jen asi bude mít na někom tendenci jít do pánska. Ale pokud ne, odměnou bude nadmíru zdařilá vůně s úchvatnou výdrží.