Úvod je výrazně zelený, nakyslý. Po něm se objeví krásné vodní květiny à la Mefisto (Xerjoff), které však rychle doplní jemná nasládlá broskev. Květiny se s broskví pár hodin přetahují o hlavní slovo, až je podle přísloví „Když se dva perou, třetí se směje“ překryje prašně dřevité pačuli. Závěr je ve znamení vanilkové stopy. Je to příjemná vůně, nepřeslazená, ovšem že by mě svedla ke koupi za tu nelidovou cenu, to opravdu ne. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Přezrálá broskev zasypaná strouhaným kokosem, který začíná vlhnout broskvovou šťávou. Kokos ve vůních nemám ráda, takže tohle je pro mě velmi nepříjemné. Broskev se postupně začíná kazit, jako kdyby zůstala dlouho v teple a pod slupkou mírně kvasila. Intenzita vydatná, výdrž několik hodin.
Asi tušíte, že u této vůně se Kilian nechal inspirovat románem „Nebezpečné známosti“ od Choderlose de Laclose, ale já v ní marně hledám toho svůdce, abych mohla být svedenou. Na mně příliš přeskakuje, napřed mě bere na opuštěný ostrov, obrostlý kyselou svěží, až štiplavou zelení, kde mám k dispozici k pití kokosovou vodu a k jídlu nesladký sušený kokos a na sluníčku si nechávám sušit naškrobené prádlo (drhnoucí pižmo). Potom střih a najednou jsem v kuchyni vykládané suchým dřevem, dám si hlt sektu, švestkovo-broskvovou marmeládu, posypanou nasládlou skořicí a vanilkovým cukrem. A za dvě hodiny exkurze končí.
…trochu jinak:
Vůně Killian nejsou temné jako vůně Serge Lutense.
Ale jsou černé. Černé a křehké a jasné.!. Přesně jako flakony.
Když si poprvé přivoníte k jakékoliv jeho vůni, tak se vám více či méně líbí(nebo i ne), ale uvědomíte si, že i když to voní pozitivně, je tam prostě někde i černá… …ty nejnebezpečnější kontakty, známosti…
To jsou ty vnitřní, velice soukromé, a proto nejnebezpečnější…
Skořice, švestka, rybíz. Šťavnato, ovocno, pikantno.
Damašská růže. Tlumená sytost a husto. Pelargonie – zase to neviditelné drhnutí…
Zbytek ingrediencí – stabilita, trochu tíha, lenost, užívání si beze spěchu…
Gurmánství.
Pokaždé nevečeříte šedočerný kaviár a nepopíjíte koňak Hennessy VSOP. Jen někdy…
Nebo – nezapalujete si ke každé kávě doutníky Cohiba Siglo.
Ale -
je to(veškeré dobroty života, které vás napadnou…) třeba jak s těmi nejlepšími doutníky…:
když je ta správná nálada/rozpoložení, čas, místo…
…je to SLAST…
Závislost..?.
…i když to není každodenně, tak -
přestat s tím?… …snad jen v přímém ohrožení na životě.
(a i to je někdy otázkou…)
Liaisons Dangereuses je maximálně požitková vůně.
Na maximální vychutnávání si okamžiku.
Jen na někdy…
22/05/11
Úvod je výrazně zelený, nakyslý. Po něm se objeví krásné vodní květiny à la Mefisto (Xerjoff), které však rychle doplní jemná nasládlá broskev. Květiny se s broskví pár hodin přetahují o hlavní slovo, až je podle přísloví „Když se dva perou, třetí se směje“ překryje prašně dřevité pačuli. Závěr je ve znamení vanilkové stopy. Je to příjemná vůně, nepřeslazená, ovšem že by mě svedla ke koupi za tu nelidovou cenu, to opravdu ne. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Přezrálá broskev zasypaná strouhaným kokosem, který začíná vlhnout broskvovou šťávou. Kokos ve vůních nemám ráda, takže tohle je pro mě velmi nepříjemné. Broskev se postupně začíná kazit, jako kdyby zůstala dlouho v teple a pod slupkou mírně kvasila. Intenzita vydatná, výdrž několik hodin.
Asi tušíte, že u této vůně se Kilian nechal inspirovat románem „Nebezpečné známosti“ od Choderlose de Laclose, ale já v ní marně hledám toho svůdce, abych mohla být svedenou. Na mně příliš přeskakuje, napřed mě bere na opuštěný ostrov, obrostlý kyselou svěží, až štiplavou zelení, kde mám k dispozici k pití kokosovou vodu a k jídlu nesladký sušený kokos a na sluníčku si nechávám sušit naškrobené prádlo (drhnoucí pižmo). Potom střih a najednou jsem v kuchyni vykládané suchým dřevem, dám si hlt sektu, švestkovo-broskvovou marmeládu, posypanou nasládlou skořicí a vanilkovým cukrem. A za dvě hodiny exkurze končí.
…trochu jinak:
Vůně Killian nejsou temné jako vůně Serge Lutense.
Ale jsou černé. Černé a křehké a jasné.!. Přesně jako flakony.
Když si poprvé přivoníte k jakékoliv jeho vůni, tak se vám více či méně líbí(nebo i ne), ale uvědomíte si, že i když to voní pozitivně, je tam prostě někde i černá… …ty nejnebezpečnější kontakty, známosti…
To jsou ty vnitřní, velice soukromé, a proto nejnebezpečnější…
Skořice, švestka, rybíz. Šťavnato, ovocno, pikantno.
Damašská růže. Tlumená sytost a husto. Pelargonie – zase to neviditelné drhnutí…
Zbytek ingrediencí – stabilita, trochu tíha, lenost, užívání si beze spěchu…
Gurmánství.
Pokaždé nevečeříte šedočerný kaviár a nepopíjíte koňak Hennessy VSOP. Jen někdy…
Nebo – nezapalujete si ke každé kávě doutníky Cohiba Siglo.
Ale -
je to(veškeré dobroty života, které vás napadnou…) třeba jak s těmi nejlepšími doutníky…:
když je ta správná nálada/rozpoložení, čas, místo…
…je to SLAST…
Závislost..?.
…i když to není každodenně, tak -
přestat s tím?… …snad jen v přímém ohrožení na životě.
(a i to je někdy otázkou…)
Liaisons Dangereuses je maximálně požitková vůně.
Na maximální vychutnávání si okamžiku.
Jen na někdy…
22/05/11