Zprvu ovocně nasládlá fialka, která se poměrně rychle proměnila v živou kytičku i s lístečky a trochou zeminy. Později fialka suše dřevitá poprášená nasládlým pudrem. Dojezd pudrově vanilkový. Jedna z nejromantičtějších vůní, které znám. Milá Sophie, tebe mi byl čert dlužen - poznat tě ve chvíli, kdy už tě obtížné koupit, to jsem si vážně nezasloužila.... O ceně, která se skoro blíží sumarizovanému státnímu rozpočtu rozvojové země ani nemluvě...
V čem podle mě spočívá tajemství fialkové Sophie? Možná v tom, že to není žádná intenzivně napudrovaná slečna jako v Insolence, není ani křehká jako v Après L'ondée nebo v Météorites, ale je to sebevědomá dospělá dáma.
Předvoj jí dělají jiskřivé hořké citrusy s nepatrným náznakem dřevitosti a neroli. A ani po příchodu ze sebe fialka neukazuje úplně všechno, obličej cudně schovává za věříjem ze zelených sametových lístečků a zapojuje se do společnosti bílých květů, především pak jasmínu s jistou známkou živočišného, přesto příjemného podtónu.
Vy však skrze pudrový závoj, který za fialkou povlává, pořád víte o její přítomnosti, jelikož zlehka tlumí přílišnou omamnost bílých květů a i jistý tón luxusního květinového mýdla, jenž tato kytice chvilku vydává. Tím ovšem Sophiina opulentnost nekončí, přidává se hřejivý zemitý tón. Ten má podle všeho na svědomí kadidlo.
Nutno dodat, že až do této chvíle je Sophie téměř nesladká (vše dosud zastává jen fialka). Teprve vanilka s tonkou a měkce nadýchané pižmo dává vědět, s kým to máme co dočinění :D , přesto její sladkost není ani v této fázi zdaleka tak intenzivní, jak ji známe z řady jiných vůní od Guerlainu.
A až zde (na samotný závěr) se mi vynořila připomínka Après L'ondée, i když v daleko vřelejším podání. A mně nezbývá říct, že tu máme další ze skvostných vůní Jean-Paul Guerlaina.
Zprvu ovocně nasládlá fialka, která se poměrně rychle proměnila v živou kytičku i s lístečky a trochou zeminy. Později fialka suše dřevitá poprášená nasládlým pudrem. Dojezd pudrově vanilkový. Jedna z nejromantičtějších vůní, které znám. Milá Sophie, tebe mi byl čert dlužen - poznat tě ve chvíli, kdy už tě obtížné koupit, to jsem si vážně nezasloužila.... O ceně, která se skoro blíží sumarizovanému státnímu rozpočtu rozvojové země ani nemluvě...
V čem podle mě spočívá tajemství fialkové Sophie? Možná v tom, že to není žádná intenzivně napudrovaná slečna jako v Insolence, není ani křehká jako v Après L'ondée nebo v Météorites, ale je to sebevědomá dospělá dáma.
Předvoj jí dělají jiskřivé hořké citrusy s nepatrným náznakem dřevitosti a neroli. A ani po příchodu ze sebe fialka neukazuje úplně všechno, obličej cudně schovává za věříjem ze zelených sametových lístečků a zapojuje se do společnosti bílých květů, především pak jasmínu s jistou známkou živočišného, přesto příjemného podtónu.
Vy však skrze pudrový závoj, který za fialkou povlává, pořád víte o její přítomnosti, jelikož zlehka tlumí přílišnou omamnost bílých květů a i jistý tón luxusního květinového mýdla, jenž tato kytice chvilku vydává. Tím ovšem Sophiina opulentnost nekončí, přidává se hřejivý zemitý tón. Ten má podle všeho na svědomí kadidlo.
Nutno dodat, že až do této chvíle je Sophie téměř nesladká (vše dosud zastává jen fialka). Teprve vanilka s tonkou a měkce nadýchané pižmo dává vědět, s kým to máme co dočinění :D , přesto její sladkost není ani v této fázi zdaleka tak intenzivní, jak ji známe z řady jiných vůní od Guerlainu.
A až zde (na samotný závěr) se mi vynořila připomínka Après L'ondée, i když v daleko vřelejším podání. A mně nezbývá říct, že tu máme další ze skvostných vůní Jean-Paul Guerlaina.