Název vůně prý v překladu znamená japonské císařovny a oficiální stránky v této souvislosti zmiňují Suiko, která se koncem 6. století stala první vládnoucí císařovnou v zemi vycházejícího slunce. Každé ráno hleděla z okna svého paláce do svých zahrad a na jaře se nejvíc těšila na to, když okvětní plátky třešňových květů v kobercích pokrývaly celé hlavní město (tehdy to bylo město Asuka). A bylo to právě na její popud, že v Japonsku došlo roku 594 k oficiálnímu přijetí a podpoře buddhismu (patřičný edikt vydal regent princ Šótoku, její synovec. Jednou prý byla tak zaměstnaná vladařskými povinnostmi, že náhle přestala mít čas na svůj každodenní „zahradní rituál“, a tak si údajně nechala namíchat vůni, která by jí vůni její zahrady připomínala, i když tam zrovna nebude (sladkou, lehkou, slanou, kyselou, hořkou a kořeněnou). Říká se, že tuto vůni pak používaly i pozdější císařské manželky a vzájemně si její formuli předávaly. Hezká pohádka, že?
Začátek, kdy nastupují kyselé citrusy se svěží frézií a vodní zelení, by tomu odpovídal. I tu zahradu bych tomu skrze trochu zemitého kosatce věřila. Ale co s ní má společného ten fialkovo-kosatcový pudr, co následuje hned po té? Pravda, není nikterak přehnaně sladký, ani dusivý, ovšem nebýt té jemné stopy přetrvávajících zelených „sametových“ lístečků, tak to spíš tipnu na toaletní stolek s líčidly a mýdlem v komnatě. V základu pak zřejmě kombinací tonky a dalších složek :think: dokonce přichází vůně nahořklého marcipánu, k tomu trocha „krémového“ santalu a slaný mořský podtón. Ne, že by to nebyla zajímavá kombinace, jenže v návaznosti na tu předchozí „zahradní“ exkurzi se v téhle gurmánské? části už nějak ztrácím.
Název vůně prý v překladu znamená japonské císařovny a oficiální stránky v této souvislosti zmiňují Suiko, která se koncem 6. století stala první vládnoucí císařovnou v zemi vycházejícího slunce. Každé ráno hleděla z okna svého paláce do svých zahrad a na jaře se nejvíc těšila na to, když okvětní plátky třešňových květů v kobercích pokrývaly celé hlavní město (tehdy to bylo město Asuka). A bylo to právě na její popud, že v Japonsku došlo roku 594 k oficiálnímu přijetí a podpoře buddhismu (patřičný edikt vydal regent princ Šótoku, její synovec. Jednou prý byla tak zaměstnaná vladařskými povinnostmi, že náhle přestala mít čas na svůj každodenní „zahradní rituál“, a tak si údajně nechala namíchat vůni, která by jí vůni její zahrady připomínala, i když tam zrovna nebude (sladkou, lehkou, slanou, kyselou, hořkou a kořeněnou). Říká se, že tuto vůni pak používaly i pozdější císařské manželky a vzájemně si její formuli předávaly. Hezká pohádka, že?
Začátek, kdy nastupují kyselé citrusy se svěží frézií a vodní zelení, by tomu odpovídal. I tu zahradu bych tomu skrze trochu zemitého kosatce věřila. Ale co s ní má společného ten fialkovo-kosatcový pudr, co následuje hned po té? Pravda, není nikterak přehnaně sladký, ani dusivý, ovšem nebýt té jemné stopy přetrvávajících zelených „sametových“ lístečků, tak to spíš tipnu na toaletní stolek s líčidly a mýdlem v komnatě. V základu pak zřejmě kombinací tonky a dalších složek :think: dokonce přichází vůně nahořklého marcipánu, k tomu trocha „krémového“ santalu a slaný mořský podtón. Ne, že by to nebyla zajímavá kombinace, jenže v návaznosti na tu předchozí „zahradní“ exkurzi se v téhle gurmánské? části už nějak ztrácím.