databáze 116981 vůní od 8397 značek a 1581 parfumérů

Le Parfum de Thérèse Frederic Malle

Le Parfum de Thérèse
značka: Frederic Malle
parfumér: Roudnitska, Edmond
rok: 2000
určení: pro ženy
hlava: tangerinka, meloun
srdce: růže, švestka
základ: cedr, vetiver, kůže
Diskuze:
Komentáře k vůni (4)
Avatar
viktorka_od splavu (12.9.2018 )

začíná jako klasické, "staré" vůně, které miluju - šťavnatou bílou broskví a růžemi, pod kterou ale, pozor! prosvítají závany pracího prášku:-O
vidím mladou ženu z dobré rodiny, která se z lásky provdala za chudého muže, dělníka z předměstí. dnes poprvé bude prát - velké prádlo venku na dvorku na valše. na dvorek vynesla dvě dřevěné stoličky a na ty položila vaničku, na třetí staré, oprýskané dřevěné štokrle vedle začala skládat kostky mýdla, kartáče... vše si připravuje ustrojená ve svých krásných šatech ještě z rodičovského domu, je upravená, čistá a navoněná parfémem, tak jako každý den. vlhký, stinný dvorek dlážděný kamennými kočičími hlavami, obehnaný podmáčenými, naklánějícími se cihlovými zdmi okolních domů a dvorů vidí zatím optimisticky jako příjemné místo pro život se svou láskou.
dřevěné židle stářím ohlazené, rozpraskané a plné skvrn, necky v rozích plesnivé, mech na zdech a prorůstající neduživé stonky plevele mezi dlažbou, v rohu dvorečku rozeschlou starou švestku se scvrklými plody nakaženými šarkou - to vše zatím vypadá zalité sluncem, viděné přes růžové brýle lásky. je poledne, na stinný dvorek právě v tuto jedinou denní dobu svítí slunce. Thérese si tiše pro sebe prozpěvuje, pohazuje krásnými blond vlasy, které voní po růžích. vezme hrubé struhadlo a začne strouhat prací mýdlo. když se slunce schová za nejbližší vysokou zeď, dýchnou mechem porostlé stěny Théresina na příštích mnoho let budoucího vězení vůni vlhkých cihel a hlíny. Dívka zatím ještě nic netuší. Lehce se otřese chladem a zavzpomíná na teplý vanilkový puding, který mívala k nedělním svačinám. ten už je ale minulostí, teď ji čeká hromada montérek nasáklých šmírem a olejem, ležících zatím jen stranou v přístěnku.

Avatar
jerry (11.9.2018 )

Jsou vůně obsahující kůži, které se mi vysloveně líbí (Kelly Caleche EdT) a pak jsou ty, které prostě nevydýchám (Cuir de Russie). Tato patří do druhé skupiny - ostrá čpavá vůně evokující staré hadry nasáklé olejem a ředidlem. Prostě děs a hrůza, která musela jít mýdlem aspoň trochu dolů (marné bylo snažení - to bych si snad jedině musela useknout celou ruku!!!). Po 3 hodinách najednou kolem mě začaly poletovat chyprové závany - a ejhle: z "děsu a hrůzy" se stala jemná chyprovka s hodně přezrálými sladkými broskvemi (prostě chyprový Trésor). Ale málo platné - ten děsivý začátek se zapomenout nedá....

Avatar
wendulka (27.2.2015 )

Historie této vůně je vám zřejmě známa, tak jen krátce pro připomenutí. Edmond Roudnitska ji původně vyvořil jako osobní vůni pro svou manželku (a spolupracovnici) Thérčse v polovině 50. let 20. století a tou po dlouhá léta zůstala, dokud ona sama nedala souhlas k předání receptury F. Mallemu a ten jí v roce 2000 uvedl do řady svých, tehdy nových, pozoruhodných vůní.

Je kontroverzní i samotná vůně? Rozhodně. Už jen ten počáteční přechod od světla do stínu a hloubky je podle mě geniální. Tím světlem mám na mysli počáteční svěží citrusy s pikantním pepřem a šťavnatou (až vodní) dužinou zralého žlutého melounu.

A pak už vůně přechází do překrásně táhlé hloubky. Kombinace husté švestky (její zralé dužiny), růže s medovým nádechem, který má na svědomí zřejmě jasmín :think: , tmavé fialky a drhnoucího (chvílemi lehce kouřového) vetiveru vytváří dojem toaletního stolku plného líčidel - máme tu rtěnku, tekutý i sypký pudr. A máme tu i dámu v dobových šatech od Diora s hladkými koženými rukavičkami, co od něj právě vstala a chystá se do společnosti.

A samozřejmě nesmím zapomínat na ty nazelenalé sametové tóny chypre v základu :srdce: . Protože jestli něco Edmond Roudnitska uměl, pak to byly právě vůně z řady ovocné chypre. Jó, to není žádné veselé rozjuchané ovocíčko, jak ho známe z dnešních parfumérií, tohle ovoce má úroveň.

Je to vůně hluboká a přece ne těžká, tajemná, ale ne vyzývavá, naopak nadmíru ženská a elegantní, zároveň laskavá, pro ženu femme fatale, jakou pro něj jeho Therese podle všeho byla. Vůně jde přiměřeně do prostoru, má skvělou výdrž a vůbec nejlépe se rozvoní, když máte kůži lehce prohřátou od sluníčka. To vetiver vůbec nemá tendenci sklouzávat ke kouřovosti a drží se (zřejmě i s pomocí fialky) v té pudrově sametové rovině. Pokud mi nějaká vůně má dodat pocit dámy z vyšší společnosti (classy, lady-like) a současně i vřelosti, Le Parfum de Thérese tuto úlohu vždy spolehlivě zastane.

Avatar
Miru (15.1.2015 )

…na mně totální propadák.!.,
kde je to mistrovské dílo, femme fatale vůně?!.
Já mám tu čest pouze s hrubými citrony(cha chá – prý mandarinka…),
které ke všemu chytají mýdlový tón.
Citronové mýdlo je snad jedna z nejhorších vonných kombinací pro můj dobrotami rozežraný nos…
…pak živý cedr – zeleno, kornato, a
vetiver – tmavé zeleno až hnědo, houževnato…
…co jsem komu udělala.?!.
(myslela jsem si prvních pár minut. Ó, ty mé rychlé soudy…)
Ale za tu dobu, co tu vzdychám, fňukám, vůně nabírá jiný směr…!
Hrubost je ošmirglována do hebkosti kůže batolete, syrovost je rozvařena na květový sirup.
Pořád je to spíš tmavě zelené, ale už probleskuje i nasládlost švestky a růže. Z melounu sice vnímám pouze pach vykousaných bílozelených šlupek, ale i ty vůni svým způsobem, vodně, zjemňují…
…nevím, jak nejlépe jedním slovem vystihnout tuto vůni.?.
Snad – kontroverzní.?.
Vnímáte meloun – všechny jeho možné barvy i vůně, ale parfém, resp. kombinace s ostatními složkami vám nedovolí strčit Le Parfum Therese do šuplíku protivných melounovek…,
vnímáte – nyní už příjemné – zeleno, ale je tak mnohovrstevnaté, poskládané z tolika relativně nesourodých věcí.!,
jenže výsledek je návykový…,
drhne to – jako hebký semiš, jenže kůže je živočišného původu, ale „tohle“ – to jsou rostliny, plody, květy…,
je tam něco sladkého – růže, švestka, mandarinka – ale nemůžete přesně identifikovat co, prostě vás to „jen“ dráždí…
Velmi specifická vůně...
22/04/11

…podle mě ta vůně potřebuje čas
- nejen na pořádné rozležení na kůži, aby ukázala, co v ní všechno je…,
- ale i na to, aby k ní člověk časem našel cestu…
(I když mně se nelíbí, je krásná. Do té samé skupiny patří třeba i zrovna Farnesiana, Colette a další.
Vůně, které bych sice nenosila, protože jsou tak ohromně „daleko ode mě“…,
ale je cítit/poznat, že jsou velmi dobře udělané, prostě krásné.!.
Mají více či méně duši…)
Tohle je vůně, u které platí pravá podstata slova osobitá, svá, originální.
(jistě – můžu o čemkoliv napsat, že to je osobité, protože všechno/cokoliv je vlastně originál, vč kopií, resp. originální kopice, atd. …)
Je to něco jako nová žačka na prahu třídy…
Ne diametrálně jinak ale tak jinak, že si nelze nevšimnout – je oblečená, jinak učesaná než většina.
A i když si sedne do poslední řady na místo v rohu, stejně se na ní pohledy co chvíli stáčí…
…je provokativní svou podstatou,
ale přitom to není vyloženě neobvyklé.
Tuhle vůni nemůže nosit každý.
Nositel/ka by měl něco z té vůně mít také, a celkem dost…
Kdo jí přijde na chuť(vůni i té malé slečně), zjistí, že je vlastně úžasná.!
…jo, a je – ta vůně – hrdá…
04/05/11