Svěží a lehce chyprově zelená, trochu nahořklá, trochu nakysle ovocná...a byla by to moc příjemná letní vůně (nekvětinová, nesladká), kdyby se hodlala zdržet trochu déle a projevit trochu větší míru intenzity.
Melounový úvod rychle vyprchá a rebarboru cítím spíš proto, že o ní vím. Z úvodních složek se nejdéle drží grep, se svou hořkostí. Doplněný o šalvěj a rozmarýnu je netradiční. Vetiever mi trochu ubírá na citrusové svěžesti , připomíná tady rozdrcené jehličí. A opět mi chybí výdrž, i když vůně je zajímavá.
Zelený Calone...éééé....zelený melón som chcela povedať. Príjemý, nekonfliktný, pekný úvod k jemne bielokvetinovej ľahunkej letničke. Veľmi milé, len to bohužiaľ na mne príliš nedrží. Škoda.
Vůně Le Pamplemousse od Miller Harris je z mého pohledu spíše o reborbaře než o grepu. Nejde mi nyní o využívání rhubofixu jako substituce grepu, látky velmi oblíbené u J.C. Elleny (Eau a Concentreé de Pamplemousse Rose) a mnohých dalších parfumerů. Kompozice celé vůně je postavena kolem rebarbory, kterou v káždé fázi vyvažují a doplňují jiné vonné složky.
V úvodu je to nejdříve zvláštně sladký zelený meloun ustupující grepové perlivosti (vedle grepu je tam jistě i petitgrain a citron… a zřejmě i limetka), která spolu s typickou vůní rebarbor přejde do krásné hořkosti. Ta sice postupně ztrácí intenzitu, ale na druhou stranu ji pěkně rozvijí rozmarýn a šalvěj. O harmonii vůně se stará pak pomerančový květ (sladký i mírně nahořklý - což do kompozice dobře zapadá), který nyní již decentní mix rebarbory s typickou grepovou hořkostí uhlazuje. Tato fáze je lineární a vydrží několik hodin (4-5) bez výraznějších změn. Přidává se k ní jen vetiver, který se stará o to, aby vůně neztratila svůj říz, suchost a nesladkost.
Ke zjemnění v závěrečné fázi přispívá cedr, který se spolu s dubovým mechem stará i o výdrž. Stále výraznější je pak již zmíněný vetiver.
Jasnou linií celé vůně je rebarbora, místy typicky nakyslá, místy hořká, ale jinak krásně vyvážená a „vytěžená“ svými společníky a společnicemi (především pomerančového květu, vetiveru a bylinek).
Není ji nikdy málo ani moc, vůně vždy zůstává harmonická a vyvážená. Rebar-bororo smrt se nekoná.
Jedná se o originální nesladkou květinovou vůni vhodnou na léto, nikoli však typickou svěženku.
Oceňuji příjemnou společnost nesladké květinovky po 6-8 hodin. Vlastně i déle, ale to už se držela při těle. Ale držela. Osobně si libuji především v příjemné hořkosti na počátku.
Vůně je vhodná pro muže i ženy, zvláště pak pro ty, kdo mají rádi vůně nesladké. A nebo takové, které jen tak na jiné kůži nepotkají. Za mne velmi povedený počin.
Tahle vůně měla být hlavně o grepu. V mém případě to byla spíš grepová kůra, kterou vzápětí převálcovala hromada hořkokyselé rebarbory. Kdo má rád bylinky, zejména šalvěj, zde je nakombinovaná s příjemně nahořklým pomerančovým květem. Těšila jsem se na ten větvičník (a na pořádnou dávku "sametově" zelených tónů chypre), jehož se mi tak štědře dostalo v L´Air de Rien, bohužel tady ho bylo jen pomálu. Vůně se na mně pak nakonec rozvoněla jemně vetiverově s vrátivším se lehce nahořklým grepovým tónem.
Svěží a lehce chyprově zelená, trochu nahořklá, trochu nakysle ovocná...a byla by to moc příjemná letní vůně (nekvětinová, nesladká), kdyby se hodlala zdržet trochu déle a projevit trochu větší míru intenzity.
Melounový úvod rychle vyprchá a rebarboru cítím spíš proto, že o ní vím. Z úvodních složek se nejdéle drží grep, se svou hořkostí. Doplněný o šalvěj a rozmarýnu je netradiční. Vetiever mi trochu ubírá na citrusové svěžesti , připomíná tady rozdrcené jehličí. A opět mi chybí výdrž, i když vůně je zajímavá.
Zelený Calone...éééé....zelený melón som chcela povedať. Príjemý, nekonfliktný, pekný úvod k jemne bielokvetinovej ľahunkej letničke. Veľmi milé, len to bohužiaľ na mne príliš nedrží. Škoda.
Zdařilá akce Rebarbororo!
Vůně Le Pamplemousse od Miller Harris je z mého pohledu spíše o reborbaře než o grepu. Nejde mi nyní o využívání rhubofixu jako substituce grepu, látky velmi oblíbené u J.C. Elleny (Eau a Concentreé de Pamplemousse Rose) a mnohých dalších parfumerů. Kompozice celé vůně je postavena kolem rebarbory, kterou v káždé fázi vyvažují a doplňují jiné vonné složky.
V úvodu je to nejdříve zvláštně sladký zelený meloun ustupující grepové perlivosti (vedle grepu je tam jistě i petitgrain a citron… a zřejmě i limetka), která spolu s typickou vůní rebarbor přejde do krásné hořkosti. Ta sice postupně ztrácí intenzitu, ale na druhou stranu ji pěkně rozvijí rozmarýn a šalvěj. O harmonii vůně se stará pak pomerančový květ (sladký i mírně nahořklý - což do kompozice dobře zapadá), který nyní již decentní mix rebarbory s typickou grepovou hořkostí uhlazuje. Tato fáze je lineární a vydrží několik hodin (4-5) bez výraznějších změn. Přidává se k ní jen vetiver, který se stará o to, aby vůně neztratila svůj říz, suchost a nesladkost.
Ke zjemnění v závěrečné fázi přispívá cedr, který se spolu s dubovým mechem stará i o výdrž. Stále výraznější je pak již zmíněný vetiver.
Jasnou linií celé vůně je rebarbora, místy typicky nakyslá, místy hořká, ale jinak krásně vyvážená a „vytěžená“ svými společníky a společnicemi (především pomerančového květu, vetiveru a bylinek).
Není ji nikdy málo ani moc, vůně vždy zůstává harmonická a vyvážená. Rebar-bororo smrt se nekoná.
Jedná se o originální nesladkou květinovou vůni vhodnou na léto, nikoli však typickou svěženku.
Oceňuji příjemnou společnost nesladké květinovky po 6-8 hodin. Vlastně i déle, ale to už se držela při těle. Ale držela. Osobně si libuji především v příjemné hořkosti na počátku.
Vůně je vhodná pro muže i ženy, zvláště pak pro ty, kdo mají rádi vůně nesladké. A nebo takové, které jen tak na jiné kůži nepotkají. Za mne velmi povedený počin.
Tahle vůně měla být hlavně o grepu. V mém případě to byla spíš grepová kůra, kterou vzápětí převálcovala hromada hořkokyselé rebarbory. Kdo má rád bylinky, zejména šalvěj, zde je nakombinovaná s příjemně nahořklým pomerančovým květem. Těšila jsem se na ten větvičník (a na pořádnou dávku "sametově" zelených tónů chypre), jehož se mi tak štědře dostalo v L´Air de Rien, bohužel tady ho bylo jen pomálu. Vůně se na mně pak nakonec rozvoněla jemně vetiverově s vrátivším se lehce nahořklým grepovým tónem.