Oblékla si negližé ze saténu broskvové barvy a telefonem objednala dezert. „Pokojová služba. Dobrý večer, paní, vaše ovoce s čokoládou. Přeji dobrou chuť.“ Zastoupila pohlednému mladíkovi cestu a frivolně spustila ramínko. „A vy byste chuť neměl?“ :)
Neuvěřitelné, co tu dokážou aldehydy –chladivý satén je díky nim úplně hmatatelný. Objeví se i lehounký náznak růžovo-fialkového pudu a rtěnky. Broskev není přezrálá díky vetiveru a má chloupky na slupce. Postupně vše oslazuje mléčná smetanová „Kinder“ čokoláda, která taje lidským teplem. Hrušku - hlavní ingredienci desertu „Krásná Helena“ - tam nevnímám. Budu muset zkusit opakovaně.
Název této vůně nesouvisí přímo s krásnou Helenou z řecké mytologie, ale s francouzskou delikatesou téhož jména. Tento dezert vytvořil v druhé polovině 19. století francouzský mistr šéfkuchař Auguste Escoffier u příležitosti uvedení operety „Krásná Helena“ v Paříži, jejímž autorem je Jacques Offenbach a dal mu stejné jméno:
Jedná se o oloupanou čerstvou hrušku, ponořenou do horké vodní lázně, v níž je zároveň rozpuštěný cukr (někteří kuchaři používají alternativně sladké víno) a v ní se hruška pošíruje. Podstatou je, že teplota tekutiny nesmí přesáhnout 95 stupňů Celsia, nesmí se tedy vařit. Po vychladnutí ji kuchař doplní vanilkovou zmrzlinou, posype kandovanými fialkami a přelije horkou čokoládou.
A jaký dezert nám tedy naservíroval Bertrand Duchaufour? Máme tu hrušku, zprvu však ne až tak sladkou, díky přidané mandarince šťavnatou, s kapkou jiskřících aldehydů. Cukernatost přichází až poté, spolu s bonbónkově sladkou fialkou, broskvovou slupkou a „banánovým“ ylangem. Celé je to zdobeno několika zelenými lístečky. Čokoláda chybí, místo ní nám tento ovocný dezert halí iris do pudrového kabátku.
Jak se vůně rozvíjí dál, postupně nám to začíná díky vetiveru a jemným pryskyřicím zespoda malinko drhnout. Dále se přidávají chladivé chypré tóny, ty já vždy s povděkem kvituji. Ovšem to průsvitné pižmo se suchým cedrem na závěr, evokující pocit čistě vypraného prádla a dodávající zdánlivou lehkost, mě osobně docela irituje a kazí výsledný dojem.
Inspirací nebyla ta bájná krásná Helena, kvůli které padla Trója, ale vyhlášený dezert "poires Belle Helene", hruška pošírovaná v sirupu a podávaná s vanilkovou zmrzlinou, čokoládovou polevou a kandovanými fialkami. Recept byl vynalezen legendárním šéfkuchařem hotelu Ritz, Augustem Escoffierem, který přišel i s broskvemi Melba a palačinkami Suzette). Dezert byl pojmenován na počest světové premiéry operety Jacquese Offenbacha Krásná Helena v Paříži.
A co nám tedy cukrář připravil?
Hrušku! Tu máslovou - velkou, žlutou, zralou a sladkou. Po nástřiku se mi objeví před očima jako živá.
Krásné. Ale ne dlouho. Ta šťavnatost mizí, vystupuje máslovost a moučnatost hrušky přezrálé, a začne to těstovatět a kynout.
Než se z toho stane hruškový koláč, přihodí k tomu cukrář meruňku,kousek kůže, růžové mýdlo a zasype fialkovým pudrem z líčidel. Teď to teprv začne být divný. Já bych teda volila spíš čokoládu, nějaký dobrý koňak a zapálit :)
Pak nastoupí trojka pižmo-mech-santal a ten chaos umravní: mech je uzemní, pižmo se santalem uhladí. Je to dezert, ale není k jídlu, stále přítomné aldehydy vás schladí. Je ke koukání. Je dokonalý a vy se jej bojíte dotknout. Tak jako tato vůně, tak jako Helena - chladná, odtažitá a krásná.
Zpočátku se dají najít styčné body s Jeux de Peu (těsto), ve střední fázi s Traversée du Bosphore (meruňky a kůže, což má na svědomí osmanthus).
Siláž spíše menší, výdrž 6 i více hodin.
Oblékla si negližé ze saténu broskvové barvy a telefonem objednala dezert. „Pokojová služba. Dobrý večer, paní, vaše ovoce s čokoládou. Přeji dobrou chuť.“ Zastoupila pohlednému mladíkovi cestu a frivolně spustila ramínko. „A vy byste chuť neměl?“ :)
Neuvěřitelné, co tu dokážou aldehydy –chladivý satén je díky nim úplně hmatatelný. Objeví se i lehounký náznak růžovo-fialkového pudu a rtěnky. Broskev není přezrálá díky vetiveru a má chloupky na slupce. Postupně vše oslazuje mléčná smetanová „Kinder“ čokoláda, která taje lidským teplem. Hrušku - hlavní ingredienci desertu „Krásná Helena“ - tam nevnímám. Budu muset zkusit opakovaně.
Název této vůně nesouvisí přímo s krásnou Helenou z řecké mytologie, ale s francouzskou delikatesou téhož jména. Tento dezert vytvořil v druhé polovině 19. století francouzský mistr šéfkuchař Auguste Escoffier u příležitosti uvedení operety „Krásná Helena“ v Paříži, jejímž autorem je Jacques Offenbach a dal mu stejné jméno:
Jedná se o oloupanou čerstvou hrušku, ponořenou do horké vodní lázně, v níž je zároveň rozpuštěný cukr (někteří kuchaři používají alternativně sladké víno) a v ní se hruška pošíruje. Podstatou je, že teplota tekutiny nesmí přesáhnout 95 stupňů Celsia, nesmí se tedy vařit. Po vychladnutí ji kuchař doplní vanilkovou zmrzlinou, posype kandovanými fialkami a přelije horkou čokoládou.
A jaký dezert nám tedy naservíroval Bertrand Duchaufour? Máme tu hrušku, zprvu však ne až tak sladkou, díky přidané mandarince šťavnatou, s kapkou jiskřících aldehydů. Cukernatost přichází až poté, spolu s bonbónkově sladkou fialkou, broskvovou slupkou a „banánovým“ ylangem. Celé je to zdobeno několika zelenými lístečky. Čokoláda chybí, místo ní nám tento ovocný dezert halí iris do pudrového kabátku.
Jak se vůně rozvíjí dál, postupně nám to začíná díky vetiveru a jemným pryskyřicím zespoda malinko drhnout. Dále se přidávají chladivé chypré tóny, ty já vždy s povděkem kvituji. Ovšem to průsvitné pižmo se suchým cedrem na závěr, evokující pocit čistě vypraného prádla a dodávající zdánlivou lehkost, mě osobně docela irituje a kazí výsledný dojem.
Inspirací nebyla ta bájná krásná Helena, kvůli které padla Trója, ale vyhlášený dezert "poires Belle Helene", hruška pošírovaná v sirupu a podávaná s vanilkovou zmrzlinou, čokoládovou polevou a kandovanými fialkami. Recept byl vynalezen legendárním šéfkuchařem hotelu Ritz, Augustem Escoffierem, který přišel i s broskvemi Melba a palačinkami Suzette). Dezert byl pojmenován na počest světové premiéry operety Jacquese Offenbacha Krásná Helena v Paříži.
A co nám tedy cukrář připravil?
Hrušku! Tu máslovou - velkou, žlutou, zralou a sladkou. Po nástřiku se mi objeví před očima jako živá.
Krásné. Ale ne dlouho. Ta šťavnatost mizí, vystupuje máslovost a moučnatost hrušky přezrálé, a začne to těstovatět a kynout.
Než se z toho stane hruškový koláč, přihodí k tomu cukrář meruňku,kousek kůže, růžové mýdlo a zasype fialkovým pudrem z líčidel. Teď to teprv začne být divný. Já bych teda volila spíš čokoládu, nějaký dobrý koňak a zapálit :)
Pak nastoupí trojka pižmo-mech-santal a ten chaos umravní: mech je uzemní, pižmo se santalem uhladí. Je to dezert, ale není k jídlu, stále přítomné aldehydy vás schladí. Je ke koukání. Je dokonalý a vy se jej bojíte dotknout. Tak jako tato vůně, tak jako Helena - chladná, odtažitá a krásná.
Zpočátku se dají najít styčné body s Jeux de Peu (těsto), ve střední fázi s Traversée du Bosphore (meruňky a kůže, což má na svědomí osmanthus).
Siláž spíše menší, výdrž 6 i více hodin.