Jásavá květinovka se svěží mimózou plnou sladkého pylu a temnou fialkou, která si ustlala v pelíšku ze sladkého sena. A po rozvonění se na vše snesl obláček narcisového pylu. Typově se dá přirovnat k Champs-Elysées.
Tma.
Tvář zabořená čelem/dýchá do trávy…,
a dlaně jak při vítání slunce…,
jenže teď, nad hlavou, ale škrábající v zemi, křečovitě drtí zelené stvoly, prsty si nedobrovolně bolavě vtlačují do dlaní krystalky hlíny s pískem…
Násládlé teplající zeleno, zemito…
A tma.
…jak černý šifon přes svatební fotografii, aby nebylo nic vidět…
První tóny jsou dráždivé a současně příjemné až slastné jak hrubá krajka přes ztuhlé bradavky…
Je to zvláštní vůně.
Je to milostný tanec květin, je to jejich milenecké splynutí v jedno tělo…
Je zde akát – ten, který ve vůni Gold Donna Karan trhá vnitřnosti, jenže tady se lísá,
jak slaboch se kroutí a vzpíná ruce vzhůru…
Je zde brambořík – jeho drzá jasná barva a sytá vůně se naparuje jak cikánský baron.
Je zde něco z kosatce a něco z fialek – to je ten drsný, lákající, jenže zradou chechtající se začátek ze zelenozemitých tónů.
A ten narcis.?.
Masité velkokvěté sytě žluté rostliny s mírně nakloněnými hlavinkami kývají do rytmu nočního proudění vzduchu nad zahradou, jakoby odpovídaly na otázky na místo měsíce, ke kterému lidé své němé motlitby posílají…
Všechno tohle, pak další ingredience v tmavé lékovce, ale k tomu ještě něco. Něco, co vám vede samo ruku a píšete…
Je to jak u těch receptů od Mistrů šéfkuchařů – také vám ten jediný bod neřeknou a můžete mít vše jako oni, luculskou manu neuvaříte…
Jonquile de Nuit je hladce sytá a plná vůně.
Tiše úporná.
Hrubá, ale konejšivá až klidná. Přesto dráždivá.
Není vyloženě zelená – jako když si přivoníte, strčíte nos do samého středu jakéhokoliv květu, cítíte pouze určitou barevnou vůni, ale to zeleno jen tušíte kolem, víte, že květina má stonek a listy –
je tušeně zelená…
A ty květiny v ní – jsou pod černým(nočním, proč ne) šifonem nebo organzou,
a jsou hebké a husté jak velmi kvalitní kašmír a také tak hřejí…
A trochu ta vůně i bolí…
Nevím proč.
Co nutí člověka znovu
si procházet očistcem.?.
Naivita
Nezřízený chtíč
Závislost.?
Kolikrát si ještě musí nabít ústa, aby
byl schopen odejít.
Pryč.
Aby měl dost..?.
Znovu sloupávat kůži ze zdi,
když tváří rozdíranou
mapoval si cestu k zemi…,
do vlastní pasti lapený.
Znovu a zas
sbírat se z horské dráhy jízdy šílený…
Jestli se vám líbí čisté parfémy Champs-Elysées, Idylle, pak vůně NR for Her Musc Collection, Fidji…
Tady se nám Tom malinko víc rozdováděl a předkládá nám bohatou květinovou vůni. Jmenovitě je to sametová fialka, vystajlovaná pořádně hořkým pomerančem a poté už se zjevuje sytě vonící kytice narcisů v celé svojí kráse. Na okrajích této kytice zlehka povlává pár mimózových kvítků.
K té "noční" podobě se dostává až v základu, kdy se přidává hořkoslaná ambregris podobná té v CR, ztmavená parádně zemitým kosatcem a doplněná velmi příjemným máslovým tónem - řekla bych, že ho tam cítím právě díky kombinaci těchto dvou konkrétních složek.
No obávala jsem se případného houpání žaludkem, ovšem jak je vidět, když to není hyacint nebo lilie, netřeba se vlka báti :) , tedy v mém případě. Nosům, které však nejsou zvyklé na opulentní květinové variace, bych asi JdN moc nedoporučovala, tam by případný bolehlav mohl nastat.
Jásavá květinovka se svěží mimózou plnou sladkého pylu a temnou fialkou, která si ustlala v pelíšku ze sladkého sena. A po rozvonění se na vše snesl obláček narcisového pylu. Typově se dá přirovnat k Champs-Elysées.
Tma.
Tvář zabořená čelem/dýchá do trávy…,
a dlaně jak při vítání slunce…,
jenže teď, nad hlavou, ale škrábající v zemi, křečovitě drtí zelené stvoly, prsty si nedobrovolně bolavě vtlačují do dlaní krystalky hlíny s pískem…
Násládlé teplající zeleno, zemito…
A tma.
…jak černý šifon přes svatební fotografii, aby nebylo nic vidět…
První tóny jsou dráždivé a současně příjemné až slastné jak hrubá krajka přes ztuhlé bradavky…
Je to zvláštní vůně.
Je to milostný tanec květin, je to jejich milenecké splynutí v jedno tělo…
Je zde akát – ten, který ve vůni Gold Donna Karan trhá vnitřnosti, jenže tady se lísá,
jak slaboch se kroutí a vzpíná ruce vzhůru…
Je zde brambořík – jeho drzá jasná barva a sytá vůně se naparuje jak cikánský baron.
Je zde něco z kosatce a něco z fialek – to je ten drsný, lákající, jenže zradou chechtající se začátek ze zelenozemitých tónů.
A ten narcis.?.
Masité velkokvěté sytě žluté rostliny s mírně nakloněnými hlavinkami kývají do rytmu nočního proudění vzduchu nad zahradou, jakoby odpovídaly na otázky na místo měsíce, ke kterému lidé své němé motlitby posílají…
Všechno tohle, pak další ingredience v tmavé lékovce, ale k tomu ještě něco. Něco, co vám vede samo ruku a píšete…
Je to jak u těch receptů od Mistrů šéfkuchařů – také vám ten jediný bod neřeknou a můžete mít vše jako oni, luculskou manu neuvaříte…
Jonquile de Nuit je hladce sytá a plná vůně.
Tiše úporná.
Hrubá, ale konejšivá až klidná. Přesto dráždivá.
Není vyloženě zelená – jako když si přivoníte, strčíte nos do samého středu jakéhokoliv květu, cítíte pouze určitou barevnou vůni, ale to zeleno jen tušíte kolem, víte, že květina má stonek a listy –
je tušeně zelená…
A ty květiny v ní – jsou pod černým(nočním, proč ne) šifonem nebo organzou,
a jsou hebké a husté jak velmi kvalitní kašmír a také tak hřejí…
A trochu ta vůně i bolí…
Nevím proč.
Co nutí člověka znovu
si procházet očistcem.?.
Naivita
Nezřízený chtíč
Závislost.?
Kolikrát si ještě musí nabít ústa, aby
byl schopen odejít.
Pryč.
Aby měl dost..?.
Znovu sloupávat kůži ze zdi,
když tváří rozdíranou
mapoval si cestu k zemi…,
do vlastní pasti lapený.
Znovu a zas
sbírat se z horské dráhy jízdy šílený…
Jestli se vám líbí čisté parfémy Champs-Elysées, Idylle, pak vůně NR for Her Musc Collection, Fidji…
13/11/12
Tady se nám Tom malinko víc rozdováděl a předkládá nám bohatou květinovou vůni. Jmenovitě je to sametová fialka, vystajlovaná pořádně hořkým pomerančem a poté už se zjevuje sytě vonící kytice narcisů v celé svojí kráse. Na okrajích této kytice zlehka povlává pár mimózových kvítků.
K té "noční" podobě se dostává až v základu, kdy se přidává hořkoslaná ambregris podobná té v CR, ztmavená parádně zemitým kosatcem a doplněná velmi příjemným máslovým tónem - řekla bych, že ho tam cítím právě díky kombinaci těchto dvou konkrétních složek.
No obávala jsem se případného houpání žaludkem, ovšem jak je vidět, když to není hyacint nebo lilie, netřeba se vlka báti :) , tedy v mém případě. Nosům, které však nejsou zvyklé na opulentní květinové variace, bych asi JdN moc nedoporučovala, tam by případný bolehlav mohl nastat.