Citrusovo-dřevitá vůně - cypřiše, větvičky, jehličí, kůra, borovice, pryskyřice... bylinky, bazalka... krásná vůně, čistě přírodní. Ideální na výlet, není to žádná "chodící parfumérie". Po rozvonění jako klasická chypré typu Diorella, suchá a elegantní. Bohužel ostatní (dva) členové rodiny na letní dovolené vůni nevydýchali. Častovali mě nehezkými komentáři, ve stručnosti staroba, nemytost... Tak nevím, chypré nebo i pryskyřičné tóny mohou toto evokovat. Ale nepotěšilo mě to...
Začátek Vás přivítá uhlazenými citrusy (špetka citronového oleje, neškodná mandarinka, jemný hladký bergamot) a příjemnou mátou. Citrusy okamžitě zmizí a převládá příjemný mátový tón.Tím poté začne pronikat bazalka, ale jen na chvíli. Smísí se v jemnou bylinkovou směs na mechovém podkladu. Kombinace nyní pronikavější máty a mechu je velmi příjemná. A potom už přijde čas pryskyřice a jehličí. Máta ve mne evokuje tmavě zelenou barvu, jsme v lese. Přivoním ke kmenu stromu. Cítím mízu vytékající z rány na stromu, zem pokrývá suché jehličí. Přivoním k jehličí na větvi. Krása lesa.
Když jseme byli děti, milovali jsme odvar z jehličí. Který jsme dostávali od známého. Bylinkáře. Byl krásně sladký a voněl po jehličí. Většinou byl doslazený medem, někdy cukrem. Představovali jsme si, že je to lahodná míza stromů. A přesně takovou vůni má i Italian cypress, když je tón jehličí s pryskyřicí nejsytější. Jen méně sladký. Takže mnohem lepší.
Asi po 20 až 30 minutách na scénu přichází galbánum. Nejdříve sladké, zelené. Poté jemně kouřové. V této fázi je vůně podobná úvodní fázi Vetiver Oriental. Jen s trochu jinou sladkostí, sladkostí mízy a jehličného odvaru. Pak se ale vůně vydá jiným směrem. Postupně převládá pryskyřice. Galbánum střídá kadidlo a lehký přídech páleného dřeva. Občas se objeví kožený tón (labdanum). Kouř a kůži v lese, to můžu.
Když jsem vůni poprvé letmo zkoušel, ptal jsem se, proč se sakra jmenuje italský cypřiš? Kadidlo a cedrová rakev na italském hřibově lemovaného cypřiši? Po opakovaném zkoušení jsem ale postupně začal objevovat celou elegantní kompozici. Počínaje uhlazenými citrusy v úvodu, přes procházku lesem až po zastávku v lesní kapličce, dýmkou za kostelem v kožené bundě. A pryskyřičný drydown s hřejivým pačuli. Krásně suchým a decentně umírněným. Rukopis této značky - alespoň u pánských vůní - je zřetelný. Elegantní, uhlazená vůně, chladivá, kvalitně zpracovaná a propracovaná. Se skvělou výdrží. A zatím i dostupná.
Krásná lesní vůně v klasickém pánském stylu. Úvod je hořce bylinný jako v Yataganu, doplněný o špetku citrusů, po něm následuje temné jehličí s kadidlovým dýmem a závěr je sladce pryskyřičný jako v Polu od Ralpha Laurena. Na rozdíl od jiných Fordových výtvorů, které jsem zkoušel, není vůbec přeslazená.
Svému názvu dělá čest - cypřiš - od jehliček, přes mízu, dřevo až k suché hlíně a bylinnému podrostu. Od samého začátku výrazná dřevitě-bylinná vůně s hodně sladkým zakouřeným galbanem a suchými na prach rozdrolenými bylinami. To vše doplňuje ještě po rozvonění lehký nádech nové kožené aktovky. Má být unisexová, ale pro mě je vysloveně pánská.
Jakkoliv jsem si doteď myslela, že citrusově-kořeněným vůním neholduji, Italian Cypress mě přesvědčila o opaku. Ono je tam vlastně těch citrusů poměrně málo a během chvilky zhořknou pod náporem pikantního galbana a máty. Postupně se přidá další, už „jemnější“ koření, zejména bazalka spolu s hřejivou zemitostí pačuli.
Tu správnou středomořskou atmosféru však teprve dokresluje až cypřiš (vůně dřeva, trochy jehličí a stále lehce přítomná citrusově-kořeněná stopa), jemuž to výborně ladí s chyprými tóny mechu a lehce kouřového labdana (a snad i se špetičkou ambry ). Jako kdyby vzali to nejlepší z Eau du Sud – tady žádná zelenina, ani zatuchlost – a z Fille en Aiguilles – zde žádná nosem kroutící ostrost, ani zelená míza – neopomněli skvělou výdrž a nacpali to do Italian Cypress. Perfektní.
Citrusovo-dřevitá vůně - cypřiše, větvičky, jehličí, kůra, borovice, pryskyřice... bylinky, bazalka... krásná vůně, čistě přírodní. Ideální na výlet, není to žádná "chodící parfumérie". Po rozvonění jako klasická chypré typu Diorella, suchá a elegantní. Bohužel ostatní (dva) členové rodiny na letní dovolené vůni nevydýchali. Častovali mě nehezkými komentáři, ve stručnosti staroba, nemytost... Tak nevím, chypré nebo i pryskyřičné tóny mohou toto evokovat. Ale nepotěšilo mě to...
Začátek Vás přivítá uhlazenými citrusy (špetka citronového oleje, neškodná mandarinka, jemný hladký bergamot) a příjemnou mátou. Citrusy okamžitě zmizí a převládá příjemný mátový tón.Tím poté začne pronikat bazalka, ale jen na chvíli. Smísí se v jemnou bylinkovou směs na mechovém podkladu. Kombinace nyní pronikavější máty a mechu je velmi příjemná. A potom už přijde čas pryskyřice a jehličí. Máta ve mne evokuje tmavě zelenou barvu, jsme v lese. Přivoním ke kmenu stromu. Cítím mízu vytékající z rány na stromu, zem pokrývá suché jehličí. Přivoním k jehličí na větvi. Krása lesa.
Když jseme byli děti, milovali jsme odvar z jehličí. Který jsme dostávali od známého. Bylinkáře. Byl krásně sladký a voněl po jehličí. Většinou byl doslazený medem, někdy cukrem. Představovali jsme si, že je to lahodná míza stromů. A přesně takovou vůni má i Italian cypress, když je tón jehličí s pryskyřicí nejsytější. Jen méně sladký. Takže mnohem lepší.
Asi po 20 až 30 minutách na scénu přichází galbánum. Nejdříve sladké, zelené. Poté jemně kouřové. V této fázi je vůně podobná úvodní fázi Vetiver Oriental. Jen s trochu jinou sladkostí, sladkostí mízy a jehličného odvaru. Pak se ale vůně vydá jiným směrem. Postupně převládá pryskyřice. Galbánum střídá kadidlo a lehký přídech páleného dřeva. Občas se objeví kožený tón (labdanum). Kouř a kůži v lese, to můžu.
Když jsem vůni poprvé letmo zkoušel, ptal jsem se, proč se sakra jmenuje italský cypřiš? Kadidlo a cedrová rakev na italském hřibově lemovaného cypřiši? Po opakovaném zkoušení jsem ale postupně začal objevovat celou elegantní kompozici. Počínaje uhlazenými citrusy v úvodu, přes procházku lesem až po zastávku v lesní kapličce, dýmkou za kostelem v kožené bundě. A pryskyřičný drydown s hřejivým pačuli. Krásně suchým a decentně umírněným. Rukopis této značky - alespoň u pánských vůní - je zřetelný. Elegantní, uhlazená vůně, chladivá, kvalitně zpracovaná a propracovaná. Se skvělou výdrží. A zatím i dostupná.
Krásná lesní vůně v klasickém pánském stylu. Úvod je hořce bylinný jako v Yataganu, doplněný o špetku citrusů, po něm následuje temné jehličí s kadidlovým dýmem a závěr je sladce pryskyřičný jako v Polu od Ralpha Laurena. Na rozdíl od jiných Fordových výtvorů, které jsem zkoušel, není vůbec přeslazená.
Svému názvu dělá čest - cypřiš - od jehliček, přes mízu, dřevo až k suché hlíně a bylinnému podrostu. Od samého začátku výrazná dřevitě-bylinná vůně s hodně sladkým zakouřeným galbanem a suchými na prach rozdrolenými bylinami. To vše doplňuje ještě po rozvonění lehký nádech nové kožené aktovky. Má být unisexová, ale pro mě je vysloveně pánská.
Jakkoliv jsem si doteď myslela, že citrusově-kořeněným vůním neholduji, Italian Cypress mě přesvědčila o opaku. Ono je tam vlastně těch citrusů poměrně málo a během chvilky zhořknou pod náporem pikantního galbana a máty. Postupně se přidá další, už „jemnější“ koření, zejména bazalka spolu s hřejivou zemitostí pačuli.
Tu správnou středomořskou atmosféru však teprve dokresluje až cypřiš (vůně dřeva, trochy jehličí a stále lehce přítomná citrusově-kořeněná stopa), jemuž to výborně ladí s chyprými tóny mechu a lehce kouřového labdana (a snad i se špetičkou ambry ). Jako kdyby vzali to nejlepší z Eau du Sud – tady žádná zelenina, ani zatuchlost – a z Fille en Aiguilles – zde žádná nosem kroutící ostrost, ani zelená míza – neopomněli skvělou výdrž a nacpali to do Italian Cypress. Perfektní.