Hořkost grepu se ztrácí v jemném aroma oranžových hlaviček měsíčku. Poklidným odpolednem pozdního léta se ozývá tiché šustění slaměnek a zavadlých růží, které svým způsobem stále hezky voní. A nad tím vším vůně kadidla a pryskyřic vytvářející svou vlastní atmosféru, kterou chtě nechtě nasávám každým pórem těla. Prostě si mě vtáhne a nepustí. Proužky světle šedivého dýmu se kolem mě ovíjejí jako háďata a hledají sebemenší skulinku, kterou by se dostali až do mého nejniternějšího já. Nakonec se jim to podaří. Propadám se až za hranici myšlenek a prostě jenom jsem …
Je pohodová, svobodomyslná a v tom je její kouzlo.
Jak jsem se na tenhle vzorek natěšila! Amouage bohužel taky ještě příliš zmapovanou nemám, zkoušela jsem kdysi parfém Dia a po pravdě si vůbec nevzpomenu, jak voněl. Interlude bych ovšem asi hned tak nezapomněla. Je nádherná! V poslední době jsem si strašně oblíbila kadidlo, které je poměrně dost cítit. A přestože nemám ráda kombinaci kadidla a ovoce, tady mi to zmiňované kiwi nevadí. Je to taková "povalovací" vůně. Pomalý rytmus, úplně slyším takový ten zvuk, teď teda hudebně vzdělaní odpadnou pod stůl, ale když má bubeník místo paliček takový ty šlehače od mixeru... V tomhle případě ale na ty bubínky hraje orientální krasavice s linkama ostrýma jako Neptunovy vidle. V klubu je šero, sem tam zavoní káva a hlavně! Napětí by se dalo krájet, protože vidět princeznu Jasmínu za bicíma? To se musí vidět!
Po zklamání s Fate jsem to s touhle mezihrou zkusila znovu a ač mně osobně vychází z tohoto souboje lépe Interlude, pořád to nějak není ono. Ale konečně jsem aspoň přišla na to, v čem je zajímavý její začátek. To je totiž skutečně krásná kombinace jiskřivě svěžích citrusů, pikantního zázvoru, kandované dýně a přezrálého kiwi. Do toho se vkrádá vůně pražených oříšků v medu a kořeněný santal, jaký typově najdete např. v Lutensově Santal Majuscule. Obojí je ve vůni patrné až do samotného závěru, jen ta medovost později nabere trošičku na intenzitě.
Skrze pudrově pryskyřičnaté tóny v koženém plášti přecházíme dál a dál do orientu. Doprovází nás velejemný oud. Tvář nám ošlehne pár zrníček vanilkového prachu, až nakonec dosáhneme našeho vytouženého cíle. Tím jsou chladné „sametové“ tóny chypre. A když tak o tom přemýšlím, problém bude právě v tom medu, on totiž na mně trochu lepí a snaží se ty chyprové tóny neustále přeprat, což od něj ovšem není ani trochu hezké :) .
Být v klidu …
Hořkost grepu se ztrácí v jemném aroma oranžových hlaviček měsíčku. Poklidným odpolednem pozdního léta se ozývá tiché šustění slaměnek a zavadlých růží, které svým způsobem stále hezky voní. A nad tím vším vůně kadidla a pryskyřic vytvářející svou vlastní atmosféru, kterou chtě nechtě nasávám každým pórem těla. Prostě si mě vtáhne a nepustí. Proužky světle šedivého dýmu se kolem mě ovíjejí jako háďata a hledají sebemenší skulinku, kterou by se dostali až do mého nejniternějšího já. Nakonec se jim to podaří. Propadám se až za hranici myšlenek a prostě jenom jsem …
Je pohodová, svobodomyslná a v tom je její kouzlo.
Jak jsem se na tenhle vzorek natěšila! Amouage bohužel taky ještě příliš zmapovanou nemám, zkoušela jsem kdysi parfém Dia a po pravdě si vůbec nevzpomenu, jak voněl. Interlude bych ovšem asi hned tak nezapomněla. Je nádherná! V poslední době jsem si strašně oblíbila kadidlo, které je poměrně dost cítit. A přestože nemám ráda kombinaci kadidla a ovoce, tady mi to zmiňované kiwi nevadí. Je to taková "povalovací" vůně. Pomalý rytmus, úplně slyším takový ten zvuk, teď teda hudebně vzdělaní odpadnou pod stůl, ale když má bubeník místo paliček takový ty šlehače od mixeru... V tomhle případě ale na ty bubínky hraje orientální krasavice s linkama ostrýma jako Neptunovy vidle. V klubu je šero, sem tam zavoní káva a hlavně! Napětí by se dalo krájet, protože vidět princeznu Jasmínu za bicíma? To se musí vidět!
Po zklamání s Fate jsem to s touhle mezihrou zkusila znovu a ač mně osobně vychází z tohoto souboje lépe Interlude, pořád to nějak není ono. Ale konečně jsem aspoň přišla na to, v čem je zajímavý její začátek. To je totiž skutečně krásná kombinace jiskřivě svěžích citrusů, pikantního zázvoru, kandované dýně a přezrálého kiwi. Do toho se vkrádá vůně pražených oříšků v medu a kořeněný santal, jaký typově najdete např. v Lutensově Santal Majuscule. Obojí je ve vůni patrné až do samotného závěru, jen ta medovost později nabere trošičku na intenzitě.
Skrze pudrově pryskyřičnaté tóny v koženém plášti přecházíme dál a dál do orientu. Doprovází nás velejemný oud. Tvář nám ošlehne pár zrníček vanilkového prachu, až nakonec dosáhneme našeho vytouženého cíle. Tím jsou chladné „sametové“ tóny chypre. A když tak o tom přemýšlím, problém bude právě v tom medu, on totiž na mně trochu lepí a snaží se ty chyprové tóny neustále přeprat, což od něj ovšem není ani trochu hezké :) .