Immortal beloved, die unsterbliche Geliebte, nesmrtelná milenka. Vincenta Micottiho inspiroval k této vůni Beethovenův dopis, který se našel v jeho pozůstalosti. Už se nelze dopátrat, kdo byla ona dáma, která v geniálním skladateli vzbudila tak vášnivé city a přiměla ho během jeho pobytu v Teplicích k napsání milostného dopisu. Beethovenova milenka pro nás asi zůstane zahalena tajemstvím, tak zkusíme aspoň její verzi od Micottiho.
V malém pokoji s masivním nábytkem z tmavého dřeva jsou zatažené závěsy, aby sluneční světlo nevnikalo dovnitř. Na stolku, spolu se sklenkou koňaku a miskou zralých švestek, leží pár listů papíru a tužka. U okna vázička s jednou rudou růží. Kyvadlo ve stojacích hodinách pomalu odměřuje čas podvečerního klidu a z dálky sem pronikají hlasy lidí z ulice lázeňského městečka. Škvírou v závěsu dopadá pár slunečních paprsků na hnědé kožené křeslo, na kterém leží zapomenutá kytice slaměnek... immortelle.
Vždycky když vidím v názvu zmínku o nesmrtelnosti, tzn. zároveň nepřímou narážku na slaměnku, přistupuji ke zkoušení s obavami, že se na mně rozvoní jako cukrová vata. V této vůni se však člověk dočká fakt i slaměnky.
I když ne hned na začátku, to voní po kořeněném koňaku a švestkových povidlech. Sladkost ovšem vzápětí mizí s příchodem sušené aromatické levandule, špetky drceného pepře a hřejivé pryskyřičnaté ambry.
A jak jsem již naznačila, naše "nesmrtelná milenka" se objevuje až po rozvonění. Schovává se uvnitř staré knihy v kožené vazbě, načichlé kouřem a tabákem. Je téměř autentická, pěkně usušená, přesto i ji zdobí několik krystalků zkaramelizovaného cukru. Ať tak či tak, zatím nejlepší slaměnková vůně s úžasnou výdrží, co znám.
Immortal beloved, die unsterbliche Geliebte, nesmrtelná milenka. Vincenta Micottiho inspiroval k této vůni Beethovenův dopis, který se našel v jeho pozůstalosti. Už se nelze dopátrat, kdo byla ona dáma, která v geniálním skladateli vzbudila tak vášnivé city a přiměla ho během jeho pobytu v Teplicích k napsání milostného dopisu. Beethovenova milenka pro nás asi zůstane zahalena tajemstvím, tak zkusíme aspoň její verzi od Micottiho.
V malém pokoji s masivním nábytkem z tmavého dřeva jsou zatažené závěsy, aby sluneční světlo nevnikalo dovnitř. Na stolku, spolu se sklenkou koňaku a miskou zralých švestek, leží pár listů papíru a tužka. U okna vázička s jednou rudou růží. Kyvadlo ve stojacích hodinách pomalu odměřuje čas podvečerního klidu a z dálky sem pronikají hlasy lidí z ulice lázeňského městečka. Škvírou v závěsu dopadá pár slunečních paprsků na hnědé kožené křeslo, na kterém leží zapomenutá kytice slaměnek... immortelle.
Vždycky když vidím v názvu zmínku o nesmrtelnosti, tzn. zároveň nepřímou narážku na slaměnku, přistupuji ke zkoušení s obavami, že se na mně rozvoní jako cukrová vata. V této vůni se však člověk dočká fakt i slaměnky.
I když ne hned na začátku, to voní po kořeněném koňaku a švestkových povidlech. Sladkost ovšem vzápětí mizí s příchodem sušené aromatické levandule, špetky drceného pepře a hřejivé pryskyřičnaté ambry.
A jak jsem již naznačila, naše "nesmrtelná milenka" se objevuje až po rozvonění. Schovává se uvnitř staré knihy v kožené vazbě, načichlé kouřem a tabákem. Je téměř autentická, pěkně usušená, přesto i ji zdobí několik krystalků zkaramelizovaného cukru. Ať tak či tak, zatím nejlepší slaměnková vůně s úžasnou výdrží, co znám.