...hmmm...
Pár vteřin to vypadalo hodně dobře! - temný, chutí ingrediencemi bohatý, nasládle lahodný černý rybíz.
Jenže v momentě mi na kůži voní stejně nesourodá směs, jako jsou barvy flakonu...
...no, nakonec se to překvapivě usadilo v poloze
ledového,
hebce černorybízově větrového,
hladivě aldehydového kadidla,
jenž jak mýdlové bubliny, s v sobě uvězněnými, blíže neurčitelnými květinami,
levituje éterem...
Přes množství uváděných zúčastněných se vlastně jedná o kadidlovou vůni se světlem...
(barvy flakonu jsou matoucí, vyznění vůně je absolutně jiné. Leda by to bylo kvůli tomu zpleskanému, pár vteřinovému úvodu)
((Nic pro mne))
Opulentní vůně...ale opravdu hodně opulentní. Prostě všeho je hodně, ničím se nešetřilo - bílé květiny odlehčuje otýpka exotických dřev s nedbale schovanou santalovou tyčinkou a takový "rozpitý" tón hořko-sladko-kyselého hustého džemu. Je to síla, na můj vkus navíc hodně úporná vůně...
Moje představa ovšem vznikla ještě před tím, než jsem si přečetla o Christopherově "interpretaci okamžiků, kdy život zrcadlí umění". Vidím v Imitation dívku oblečenou do letních květovaných šatů ve žluté, zlaté a fuchsiové. Snových a velmi, velmi drahých šatech, možná až zbytečně okázalých. Jak od Blanky Matragi.
Z vůně cítím letní veselou hravou atmosféru. Odmyslím-li si tu prvotní nálož citrusových aldehydů, (které ovšem dělají dokonalé ántré následujícímu defilé složek, a potom je nenásilně, ale vytrvale podkreslují a vyvažují), tak nejjednodušší čichové a téměř chuťové :-) přirovnání jsou bonbóny Lipo. Mají barvu žlutou po banánovém Ylang-ylangu, červenou po jahodové tuberóze a jasmínu, kyselkavě oranžovou po pomerančové šťávě, a sametově oranžovou po broskvích, fialovou natrpklou po rybízu a fialkovou nasládlou po lékořicových bonbonech, do kterých někdo přimíchal i fialková cukrátka.
A na rozdíl od jiných parfémů od Amouage s mou kůží naprosto souzní. Dokonalá vůně. Ovšem až na cenu. Ta je taky jak od Blanky Matragi. :-)
Začala bych flakónem. Pro někoho je tahle kombinace barev zajímavá a příjemná. Někdo je z takového spojení nesvůj a nesedí mu. Stejně je to i s vůní. Komu sedne a souzní s jeho pokožkou, tak je to nádherná vůně, ale pro ostatní celkem nesourodá směs různých složek. Opravdu takové neidentifikovatelné barevné šmouhy. V úvodu se objeví bylinkový tón, za který nemůže jen lékořice. Možná to dělá vůně růže, která zde není v čerstvé, ale spíš v sušené podobě. Malinko mi přípomíná sušené květiny v ozdobné dřevěné misce. Velice dlouho trvá, než se objeví ve vůni červené ovoce, spíš takové sladce podbarvené, nemůžu říct, že by to byl černý rybíz, ale ani určit co přesně cítím. Výdrž je dlouhá a vytrvalá. V jejím konci je mimo špetky kadidla a santalu i vanilka.
Podobně svíravě nahořklý začátek jako u Bracken a Myths, ke kterým se přidá lékořicový tón, pak trochu kouře a nějaké květiny..asi pomerančový květ. Píši "asi", protože tato vůně s mou pokožkou absolutně nespolupracuje. Během pár minut se rozpila do neidentifikovatelných barevných šmouh a pak vyprchala neznámo kam. Zbyla jen santalová ozvěna.
"Imitace", hmm... jestli je míněno ztvárnění luxusní marmelády z na slunci vyzrálých bobulí černýho rybízu a ostružin, přislazený lékořicí a chovaný v nádobce z exotickýho dřeva, tak za mě cajk. Kapka aldehydů se stará o to, že člověk není ulepenej až za ušima... a výdrž zas o to, že nemusí litovat vynaloženejch nákladů :-)
Amouage jako ze starých dobrých časů. Silná, výrazná, velká vůně. Aldehydy jsou zde temné, jako šedočerné mýdlo v koupelně vykachlíčkované v psychedelických barvách a vzorech. Věřím, že takové mýdlo se dalo potkat v proslulém newyorském klubu Studio 54 druhé poloviny sedmdesátých let. I ta ovocná složka v podobě černého rybízu je na tmavě straně spektra. Spíš než svěží sladké ovoce připomíná hustou, tmavě fialovou náplň pralinek z vysokoprocentní čokolády. Dřevitá sladkost podpořená klasickou květinovou sestavou (jasmín, pomerančový květ, růže a ylang ylang) se připomíná dlouhé hodiny při každém sebemenším pohybu. Co víc si přát? Už je v tužebníku.
...hmmm...
Pár vteřin to vypadalo hodně dobře! - temný, chutí ingrediencemi bohatý, nasládle lahodný černý rybíz.
Jenže v momentě mi na kůži voní stejně nesourodá směs, jako jsou barvy flakonu...
...no, nakonec se to překvapivě usadilo v poloze
ledového,
hebce černorybízově větrového,
hladivě aldehydového kadidla,
jenž jak mýdlové bubliny, s v sobě uvězněnými, blíže neurčitelnými květinami,
levituje éterem...
Přes množství uváděných zúčastněných se vlastně jedná o kadidlovou vůni se světlem...
(barvy flakonu jsou matoucí, vyznění vůně je absolutně jiné. Leda by to bylo kvůli tomu zpleskanému, pár vteřinovému úvodu)
((Nic pro mne))
Opulentní vůně...ale opravdu hodně opulentní. Prostě všeho je hodně, ničím se nešetřilo - bílé květiny odlehčuje otýpka exotických dřev s nedbale schovanou santalovou tyčinkou a takový "rozpitý" tón hořko-sladko-kyselého hustého džemu. Je to síla, na můj vkus navíc hodně úporná vůně...
Moje představa ovšem vznikla ještě před tím, než jsem si přečetla o Christopherově "interpretaci okamžiků, kdy život zrcadlí umění". Vidím v Imitation dívku oblečenou do letních květovaných šatů ve žluté, zlaté a fuchsiové. Snových a velmi, velmi drahých šatech, možná až zbytečně okázalých. Jak od Blanky Matragi.
Z vůně cítím letní veselou hravou atmosféru. Odmyslím-li si tu prvotní nálož citrusových aldehydů, (které ovšem dělají dokonalé ántré následujícímu defilé složek, a potom je nenásilně, ale vytrvale podkreslují a vyvažují), tak nejjednodušší čichové a téměř chuťové :-) přirovnání jsou bonbóny Lipo. Mají barvu žlutou po banánovém Ylang-ylangu, červenou po jahodové tuberóze a jasmínu, kyselkavě oranžovou po pomerančové šťávě, a sametově oranžovou po broskvích, fialovou natrpklou po rybízu a fialkovou nasládlou po lékořicových bonbonech, do kterých někdo přimíchal i fialková cukrátka.
A na rozdíl od jiných parfémů od Amouage s mou kůží naprosto souzní. Dokonalá vůně. Ovšem až na cenu. Ta je taky jak od Blanky Matragi. :-)
Smrt jasmínem. Aby se umíralo snadněji, přilétne anděl Ubar.
Začala bych flakónem. Pro někoho je tahle kombinace barev zajímavá a příjemná. Někdo je z takového spojení nesvůj a nesedí mu. Stejně je to i s vůní. Komu sedne a souzní s jeho pokožkou, tak je to nádherná vůně, ale pro ostatní celkem nesourodá směs různých složek. Opravdu takové neidentifikovatelné barevné šmouhy. V úvodu se objeví bylinkový tón, za který nemůže jen lékořice. Možná to dělá vůně růže, která zde není v čerstvé, ale spíš v sušené podobě. Malinko mi přípomíná sušené květiny v ozdobné dřevěné misce. Velice dlouho trvá, než se objeví ve vůni červené ovoce, spíš takové sladce podbarvené, nemůžu říct, že by to byl černý rybíz, ale ani určit co přesně cítím. Výdrž je dlouhá a vytrvalá. V jejím konci je mimo špetky kadidla a santalu i vanilka.
Podobně svíravě nahořklý začátek jako u Bracken a Myths, ke kterým se přidá lékořicový tón, pak trochu kouře a nějaké květiny..asi pomerančový květ. Píši "asi", protože tato vůně s mou pokožkou absolutně nespolupracuje. Během pár minut se rozpila do neidentifikovatelných barevných šmouh a pak vyprchala neznámo kam. Zbyla jen santalová ozvěna.
"Imitace", hmm... jestli je míněno ztvárnění luxusní marmelády z na slunci vyzrálých bobulí černýho rybízu a ostružin, přislazený lékořicí a chovaný v nádobce z exotickýho dřeva, tak za mě cajk. Kapka aldehydů se stará o to, že člověk není ulepenej až za ušima... a výdrž zas o to, že nemusí litovat vynaloženejch nákladů :-)
Amouage jako ze starých dobrých časů. Silná, výrazná, velká vůně. Aldehydy jsou zde temné, jako šedočerné mýdlo v koupelně vykachlíčkované v psychedelických barvách a vzorech. Věřím, že takové mýdlo se dalo potkat v proslulém newyorském klubu Studio 54 druhé poloviny sedmdesátých let. I ta ovocná složka v podobě černého rybízu je na tmavě straně spektra. Spíš než svěží sladké ovoce připomíná hustou, tmavě fialovou náplň pralinek z vysokoprocentní čokolády. Dřevitá sladkost podpořená klasickou květinovou sestavou (jasmín, pomerančový květ, růže a ylang ylang) se připomíná dlouhé hodiny při každém sebemenším pohybu. Co víc si přát? Už je v tužebníku.