databáze 134890 vůní od 9133 značek a 1721 parfumérů

Imitation for Woman Amouage

Imitation for Woman
značka: Amouage
parfumér:
rok: 2018
určení: pro ženy
hlava: růže, ylang ylang, pomerančový květ, jasmín
srdce: černý rybíz, lékořice, aldehydy
základ: kadidlo, santálové dřevo, pačuli
Diskuze:
Amouage (Značky)
Komentáře k vůni (8)
Avatar
jerry (23.12.2018 )

Opulentní vůně...ale opravdu hodně opulentní. Prostě všeho je hodně, ničím se nešetřilo - bílé květiny odlehčuje otýpka exotických dřev s nedbale schovanou santalovou tyčinkou a takový "rozpitý" tón hořko-sladko-kyselého hustého džemu. Je to síla, na můj vkus navíc hodně úporná vůně...

Avatar
alibi (28.11.2018 )

Moje představa ovšem vznikla ještě před tím, než jsem si přečetla o Christopherově "interpretaci okamžiků, kdy život zrcadlí umění". Vidím v Imitation dívku oblečenou do letních květovaných šatů ve žluté, zlaté a fuchsiové. Snových a velmi, velmi drahých šatech, možná až zbytečně okázalých. Jak od Blanky Matragi.

Z vůně cítím letní veselou hravou atmosféru. Odmyslím-li si tu prvotní nálož citrusových aldehydů, (které ovšem dělají dokonalé ántré následujícímu defilé složek, a potom je nenásilně, ale vytrvale podkreslují a vyvažují), tak nejjednodušší čichové a téměř chuťové :-) přirovnání jsou bonbóny Lipo. Mají barvu žlutou po banánovém Ylang-ylangu, červenou po jahodové tuberóze a jasmínu, kyselkavě oranžovou po pomerančové šťávě, a sametově oranžovou po broskvích, fialovou natrpklou po rybízu a fialkovou nasládlou po lékořicových bonbonech, do kterých někdo přimíchal i fialková cukrátka.

A na rozdíl od jiných parfémů od Amouage s mou kůží naprosto souzní. Dokonalá vůně. Ovšem až na cenu. Ta je taky jak od Blanky Matragi. :-)

Avatar
zdensy (05.11.2018 )

Smrt jasmínem. Aby se umíralo snadněji, přilétne anděl Ubar.

Avatar
Renusatko (24.9.2018 )

Začala bych flakónem. Pro někoho je tahle kombinace barev zajímavá a příjemná. Někdo je z takového spojení nesvůj a nesedí mu. Stejně je to i s vůní. Komu sedne a souzní s jeho pokožkou, tak je to nádherná vůně, ale pro ostatní celkem nesourodá směs různých složek. Opravdu takové neidentifikovatelné barevné šmouhy. V úvodu se objeví bylinkový tón, za který nemůže jen lékořice. Možná to dělá vůně růže, která zde není v čerstvé, ale spíš v sušené podobě. Malinko mi přípomíná sušené květiny v ozdobné dřevěné misce. Velice dlouho trvá, než se objeví ve vůni červené ovoce, spíš takové sladce podbarvené, nemůžu říct, že by to byl černý rybíz, ale ani určit co přesně cítím. Výdrž je dlouhá a vytrvalá. V jejím konci je mimo špetky kadidla a santalu i vanilka.

Avatar
Martula (23.9.2018 )

Podobně svíravě nahořklý začátek jako u Bracken a Myths, ke kterým se přidá lékořicový tón, pak trochu kouře a nějaké květiny..asi pomerančový květ. Píši "asi", protože tato vůně s mou pokožkou absolutně nespolupracuje. Během pár minut se rozpila do neidentifikovatelných barevných šmouh a pak vyprchala neznámo kam. Zbyla jen santalová ozvěna.

Avatar
barbucha (25.8.2018 )

"Imitace", hmm... jestli je míněno ztvárnění luxusní marmelády z na slunci vyzrálých bobulí černýho rybízu a ostružin, přislazený lékořicí a chovaný v nádobce z exotickýho dřeva, tak za mě cajk. Kapka aldehydů se stará o to, že člověk není ulepenej až za ušima... a výdrž zas o to, že nemusí litovat vynaloženejch nákladů :-)

Avatar
domenica (22.7.2018 )

Amouage jako ze starých dobrých časů. Silná, výrazná, velká vůně. Aldehydy jsou zde temné, jako šedočerné mýdlo v koupelně vykachlíčkované v psychedelických barvách a vzorech. Věřím, že takové mýdlo se dalo potkat v proslulém newyorském klubu Studio 54 druhé poloviny sedmdesátých let. I ta ovocná složka v podobě černého rybízu je na tmavě straně spektra. Spíš než svěží sladké ovoce připomíná hustou, tmavě fialovou náplň pralinek z vysokoprocentní čokolády. Dřevitá sladkost podpořená klasickou květinovou sestavou (jasmín, pomerančový květ, růže a ylang ylang) se připomíná dlouhé hodiny při každém sebemenším pohybu. Co víc si přát? Už je v tužebníku.

Avatar
Cervanek (09.7.2018 )

Má znázorňovat multikulturalismus r. 1970 v NY. Salva počátečního jasmínu se velmi rychle vytratí a změní se v kouřící se santalové tyčinky orientálního krámku, bez oken, jen spoře osvětleného, který je plný barevných šátků, batikovaným dlouhých šatů z bavlny, kožených tašek a taštiček na patentky, dřevěných korálků, sošek a spoustu nepotřebností, na kterých ulpívá jen prach. Za pultem sedí zhulený mladík s dredama, co ladí radio. Když si přičichnu k vialce, cítím černý rybíz se zelenými lístečky a kopřivy.Po aldehydech ani památky, ani po pomerančovém květu. Růže? No možná pach vyschlé smutné květiny, co vodu neviděla týdny. Vůně sice jakýsi orientální nádech má, ale je dost divná. Možná to tak má být, když se jmenuje Imitation. Edit takrka po mesici: Dluzno vsak rict, ze v 35 stupnovych vedrech, kdy se ani listecek nepohne, “doutnajici tycinky” mizi a jasmin je vic vpredu s kozenym tonem a s cernym rybizem jsou vic v symbioze, coz vuni cini pritazlivejsi. Na flakon to vsak u me nestaci.