Nastrouhaný, čerstvý zázvor a citrón, zalitý bílým čajem. Mírně proslazený vanilkou a tonkou. Je to hřejivá vůně, jemná, milá. Posezení v ranním čase, na terase s čajem, knihou a dekou přes kolena.
Mentolová ledová svěžest, sníh na vrcholcích hor, které lze pozorovat z údolí zalitého sluncem. Vypadají, jako kdyby na ně nějaký obr vymáčkl kopeček zubní pasty, a vlastně tak i voní, štiplavě svěže a peprmintově. A zdá se, že stačí natáhnout ruku a člověk dosáhne až na jejich bílé špičky, dokud sluneční paprsky nezesílí a nepromění je v roztávající cukrovou polevu.
Čerstvo nakrájaný zázvor, ktorý až šteklí v nose a už-už núti kýchnuť si, s jemným, čerstvo uvareným, ale už vlažným bielym čajom. Postupne mi tá kombinácia začína prekvapivo pripomínať domáci kamilkový čaj.
With light
Je zaujímavé, ako sa zázvor s konvalinkami skrotia navzájom. Zo zázvoru neostalo v podstate nič a konvalinka len tíško pípne. A potom, z bieleho čaju sa náhle stane čaj čierny, anglický, s trochou nahorklého pomarančového kvetu.
With dark
Sladké! Neviem čo, ale je to negurmánsky sladké! Ok, už to začína byť trocha čajové. Tuhý, až trochu prelúhovaný, osladený čaj. A do toho temne zelený vetiverový tieň.
With Both shades
Kde sa dvaja bijú, tretí vyhráva....takže tu sa konečne zase zázvoru podarí vydriapať sa na povrch. Je tu dokonca silnejší, aj keď trochu menej ostrý. A zázvorový ostáva, aj v keď mu neskôr skromne sekunduje tmavá suchá vetiverová zeleň.
Jejich společný domov našel a koupil on, ale zařídila ho ona. Vybrala pečlivě každý kousek nábytku, každý obraz, každý kousek porcelánu. Měla pro tyhle věci oko znalce. Naplňovalo ji to neuvěřitelnou radostí. On měl oči jen pro ni a považoval za ohromnou poctu, že mohl být svědkem jejího nadšení. Sedávali spolu na verandě a pili bílý čaj s bergamotovou šťávou, zázvorem a kardamomem a otevřeli si k tomu bílou čokoládu nebo mu ležela v náručí na pohovce. Jenže jak plynul čas, ta šťastná jiskra v jejich očích začala pozvolna mizet. Věděl, že musí odejít, aby se nezbláznila. Láska si žádá oběti a on ji milovat tak moc, že ji nechal.
Už to není domov. Je to jen dům s mramorovým krbem a řadou cenných sběratelských porcelánových sošek, na které sedá prach, Poslední čaj, co uvařila, než odešla, už dávno vystydl. Je jako led, no on prostě neměl to srdce ho z té stříbrné konvičky vylít. Znamenalo by to totiž, že už se nikdy nevrátí.
(Ano, bílé pižmo v téhle vůni má i přes svou sterilní prázdnotu v sobě zároveň zvláštní měkký a hřejivý tón, který je jakýmsi příslibem, že by to třeba jednou zase mohl být domov. Snad.)
You're in my blood, please understand
I fell in love, you're my best friend
I can't pretend, I don't know why
Don't know why I want to cry...
//Charlie Straight - Your House//
Něco o domově.
O návratech, které nejsou, i když je ještě pořád kam.
O slavné svatbě, která byla - málem.
//“Ona už měla i šaty, víš, pak si to rozmyslela...“//
Nevěsta na útěku.
Ne.
Nenechala ho stát před oltářem.
//To ne. To by si nikdy - nikdy - neodpustila. On by jí to odpustil jistě. Nakonec. Časem.//
Řekla mu to ještě včas.
I když na spoustu věcí už bylo zatraceně pozdě.
Pak už nebylo doma.
Pak už zase jenom to...
... where I lay my head is home ...
//... as is ever so on the road ...//
Ale v hlavě – navěky - že "doma" voní jako bílý čaj - v bílém porcelánovém šálku - v jeho rukou - z jeho rukou - s tou špetkou nasládlého kardamomu ...
V téhle vůni je čisto, měkko, teplo, hřejivo – ale propadá se do ticha, bělostna, prázdna //prostě do bělavě čistého pižma, nic v něm není, proto je jako samota, jako odcizení, tak je to...//.
Bílý čaj, pižmo, vanilka, štipka zázvoru a bergamotu.
Měkkost, lahodnost, osvěžení.
Krásné
Nastrouhaný, čerstvý zázvor a citrón, zalitý bílým čajem. Mírně proslazený vanilkou a tonkou. Je to hřejivá vůně, jemná, milá. Posezení v ranním čase, na terase s čajem, knihou a dekou přes kolena.
Mentolová ledová svěžest, sníh na vrcholcích hor, které lze pozorovat z údolí zalitého sluncem. Vypadají, jako kdyby na ně nějaký obr vymáčkl kopeček zubní pasty, a vlastně tak i voní, štiplavě svěže a peprmintově. A zdá se, že stačí natáhnout ruku a člověk dosáhne až na jejich bílé špičky, dokud sluneční paprsky nezesílí a nepromění je v roztávající cukrovou polevu.
Čerstvo nakrájaný zázvor, ktorý až šteklí v nose a už-už núti kýchnuť si, s jemným, čerstvo uvareným, ale už vlažným bielym čajom. Postupne mi tá kombinácia začína prekvapivo pripomínať domáci kamilkový čaj.
With light
Je zaujímavé, ako sa zázvor s konvalinkami skrotia navzájom. Zo zázvoru neostalo v podstate nič a konvalinka len tíško pípne. A potom, z bieleho čaju sa náhle stane čaj čierny, anglický, s trochou nahorklého pomarančového kvetu.
With dark
Sladké! Neviem čo, ale je to negurmánsky sladké! Ok, už to začína byť trocha čajové. Tuhý, až trochu prelúhovaný, osladený čaj. A do toho temne zelený vetiverový tieň.
With Both shades
Kde sa dvaja bijú, tretí vyhráva....takže tu sa konečne zase zázvoru podarí vydriapať sa na povrch. Je tu dokonca silnejší, aj keď trochu menej ostrý. A zázvorový ostáva, aj v keď mu neskôr skromne sekunduje tmavá suchá vetiverová zeleň.
Jejich společný domov našel a koupil on, ale zařídila ho ona. Vybrala pečlivě každý kousek nábytku, každý obraz, každý kousek porcelánu. Měla pro tyhle věci oko znalce. Naplňovalo ji to neuvěřitelnou radostí. On měl oči jen pro ni a považoval za ohromnou poctu, že mohl být svědkem jejího nadšení. Sedávali spolu na verandě a pili bílý čaj s bergamotovou šťávou, zázvorem a kardamomem a otevřeli si k tomu bílou čokoládu nebo mu ležela v náručí na pohovce. Jenže jak plynul čas, ta šťastná jiskra v jejich očích začala pozvolna mizet. Věděl, že musí odejít, aby se nezbláznila. Láska si žádá oběti a on ji milovat tak moc, že ji nechal.
Už to není domov. Je to jen dům s mramorovým krbem a řadou cenných sběratelských porcelánových sošek, na které sedá prach, Poslední čaj, co uvařila, než odešla, už dávno vystydl. Je jako led, no on prostě neměl to srdce ho z té stříbrné konvičky vylít. Znamenalo by to totiž, že už se nikdy nevrátí.
(Ano, bílé pižmo v téhle vůni má i přes svou sterilní prázdnotu v sobě zároveň zvláštní měkký a hřejivý tón, který je jakýmsi příslibem, že by to třeba jednou zase mohl být domov. Snad.)
You're in my blood, please understand
I fell in love, you're my best friend
I can't pretend, I don't know why
Don't know why I want to cry...
//Charlie Straight - Your House//
Něco o domově.
O návratech, které nejsou, i když je ještě pořád kam.
O slavné svatbě, která byla - málem.
//“Ona už měla i šaty, víš, pak si to rozmyslela...“//
Nevěsta na útěku.
Ne.
Nenechala ho stát před oltářem.
//To ne. To by si nikdy - nikdy - neodpustila. On by jí to odpustil jistě. Nakonec. Časem.//
Řekla mu to ještě včas.
I když na spoustu věcí už bylo zatraceně pozdě.
Pak už nebylo doma.
Pak už zase jenom to...
... where I lay my head is home ...
//... as is ever so on the road ...//
Ale v hlavě – navěky - že "doma" voní jako bílý čaj - v bílém porcelánovém šálku - v jeho rukou - z jeho rukou - s tou špetkou nasládlého kardamomu ...
V téhle vůni je čisto, měkko, teplo, hřejivo – ale propadá se do ticha, bělostna, prázdna //prostě do bělavě čistého pižma, nic v něm není, proto je jako samota, jako odcizení, tak je to...//.