Jemná citrusová kolínská, ze které původní Habanita sem tam vystrkuje jen špičku prstíčku. Postupně se ale odvážila trochu víc a ozdobila se věnečkem sladkých květin a stříkla na sebe Chanel No. 5 Premiere (ten původní z roku 2008, více pudrový). Přes všechny tyto maskovací manévry ale sladká horká živočišnost původní Habanity (byť v tlumené podobě) ve vůni zkrátka je.
Vanilková vůně, nepudinková a nemoderní. Má v sobě něco z klasického Shalimaru, pudrový nádech vanilky mi připomněl i Teint de Neige. Postupně se nade vší pochybnost objevuje původní Habanita, kouřová, kořeněná, živočišná a padnoucí ke koženému oblečení. Ale také zaprášená, obnošená a uschlá, přitom sladce ulepená. Možná odlehčená kolínskou, ale asi to není vůně pro mě - v teple si připadám jako omatlaná starou pěnou na holení.
Habanita krížená s jemnou dámskou kolínskou. Začína typicky bergamotovou kolínskou, postupne sa pridáva notne rozriedená Habanita. Znie to divne, ale je to veľmi príjemné.
Ano, je to Habanita, ale tak nějak čerstvá a jemná, vyspaná do růžova se zastavila u toaletního stolku. Napřed otevřela lahvičku se Shalimarem, lehce přivoněla, pak zaváhala nad Chanelem No5, ale oba zase postavila na stolek a ponechala si svou vlastní vůni, jen pár kapek citronády jí zůstalo na rtech a kvítek ve vlasech, když vyšla s mandolínou na sluncem zalitou vyprahlou dřevěnou terasu...
A flakonek je sám o sobě šperk.
Kubánka se smyslně rudými rty v kožených rukavičkách mě před třemi lety vyloženě nadchnula a právě proto mě zajímalo, jak bude vypadat její mladší nevlastní sestřička. I ona nejprve usrkává citronádu, okořeněnou špetkou muškátového oříšku. Protože jí ale ještě nebylo osmnáct, tabák u ní nenajdete, za to pytlík fialkových bonbónů ano.
Po matce Evropance zdědila smetanově bílou pleť, po kubánském otci zase smyslně rudé rty a husté havraní vlasy, které voní po máslově ovocném ylangu. I její vzdušné polibky, které posílá během smyslného flamenca po dřevěných parketách vetiverově zakouřeného tanečního sálu, jsou vanilkově sladké.
Jemná citrusová kolínská, ze které původní Habanita sem tam vystrkuje jen špičku prstíčku. Postupně se ale odvážila trochu víc a ozdobila se věnečkem sladkých květin a stříkla na sebe Chanel No. 5 Premiere (ten původní z roku 2008, více pudrový). Přes všechny tyto maskovací manévry ale sladká horká živočišnost původní Habanity (byť v tlumené podobě) ve vůni zkrátka je.
Vanilková vůně, nepudinková a nemoderní. Má v sobě něco z klasického Shalimaru, pudrový nádech vanilky mi připomněl i Teint de Neige. Postupně se nade vší pochybnost objevuje původní Habanita, kouřová, kořeněná, živočišná a padnoucí ke koženému oblečení. Ale také zaprášená, obnošená a uschlá, přitom sladce ulepená. Možná odlehčená kolínskou, ale asi to není vůně pro mě - v teple si připadám jako omatlaná starou pěnou na holení.
Habanita krížená s jemnou dámskou kolínskou. Začína typicky bergamotovou kolínskou, postupne sa pridáva notne rozriedená Habanita. Znie to divne, ale je to veľmi príjemné.
Ano, je to Habanita, ale tak nějak čerstvá a jemná, vyspaná do růžova se zastavila u toaletního stolku. Napřed otevřela lahvičku se Shalimarem, lehce přivoněla, pak zaváhala nad Chanelem No5, ale oba zase postavila na stolek a ponechala si svou vlastní vůni, jen pár kapek citronády jí zůstalo na rtech a kvítek ve vlasech, když vyšla s mandolínou na sluncem zalitou vyprahlou dřevěnou terasu...
A flakonek je sám o sobě šperk.
Kubánka se smyslně rudými rty v kožených rukavičkách mě před třemi lety vyloženě nadchnula a právě proto mě zajímalo, jak bude vypadat její mladší nevlastní sestřička. I ona nejprve usrkává citronádu, okořeněnou špetkou muškátového oříšku. Protože jí ale ještě nebylo osmnáct, tabák u ní nenajdete, za to pytlík fialkových bonbónů ano.
Po matce Evropance zdědila smetanově bílou pleť, po kubánském otci zase smyslně rudé rty a husté havraní vlasy, které voní po máslově ovocném ylangu. I její vzdušné polibky, které posílá během smyslného flamenca po dřevěných parketách vetiverově zakouřeného tanečního sálu, jsou vanilkově sladké.