Habanita (2012) (Eau de Parfum) Molinard

No z nástupu som bola rozpačitá, rozhodne nemá ten úderný úvod, ako stará verzia....ale o chvíľku to tam bolo...stará dobrá Habanita, možno o kúštik uhladenejšia s trochu obrúsenými hranami, ale je to tam...toto je rozhodne reformulácia, ktorá skôr potešila.

pudr s bergamotem, hutný, silný, nasládlý pižmový pach
připomíná mi divadelní šatnu, nebo spíš šatnu šantánové tanečnice...všechna ta boa a líčidla a rudé rtěnky a pudry s labutěnkou a paraván, který schovává zaprášený binec, hromadu různých rekvizit.. a přes něj jsou přehozené nošené sametové šaty, hromada šatů, prádla... a všeho. všeho ženského a prodejného:D
určitě jsou tam i kytice květin, některé čerstvé a jiné už zaprášené, uschlé, ve vyschlých vázách
po třech hodinách se přes fázi pudru s květy obloukem vrátí zase na začátek k pudru s (něčím jako) bergamotem, to je docela snesitelný.
uch... zážitek:-)

V tónech černýho blues …

Když je noc hebká jak černý samet a voní sladce jak pudr na nahém těle, když sladkosti předchází pár hořkých chvil a vůně květin houstne tmou, když je vzduch obtěžkán kouřem z pryskyřic a sladkou vanilkou, tak čas zastavím a tóny černýho blues nechám se nést za tebou …
Nádherná a hustá sladce pudrová vůně, která měkce objímá mé tělo i duši a dává prostor krásným snům.

Začátek vůně je temný jako tmavěrudá sametová opona. Ve tmě působí skoro černá a ve vzduchu se vznáší pach tabáku, koženého oblečení a něčeho živočišného, až žensky erotického. Později vůně zesládne, tabák je už vanilkově kouřový a stále jsou přítomné živočišné tóny.

Celou scénu vidím před sebou: sametová opona odděluje malé pódium a místnost se stolky v kabaretu, který má dny největší slávy už za sebou. Dnes už je zaprášený a mírně obskurní, ale muži (i ženy) tam stále večer přicházejí posedět a pobavit se, a jiné ženy (i muži, z nichž mnozí jsou převlečení za ženy) tam stále večer tančí a zpívají. Jakmile se rozsvítí reflektory a rozezní hudba, všichni zapomenou na starosti a jen si užívají ty okamžiky, kdy nasávají vůni líčidel, sušených růží ve vázách, upíjejí Porto flip s muškátovým oříškem, kouří tenká cigára s třešňovo-vanilkovým tabákem a slastně přimhuřují oči. A kromě obrazu kabaretu mi v mysli vytanula i vůně Putain des Palaces, tak jak ji kdysi popsal derad (sladkost, prachovost, nalíčená a navoněná žena a "trochu toho erotického dusna - žádná romantika, spíš tělesné radosti vychutnávané zkušenými milenci").

Nebudu psát recenzi, ale postřeh mého kamaráda, který vydá za dvě recenze: "Ahoj, obvykle tedy chodíš krásně navoněná, ale dneska je to, jako byste přišli tři"

Nevím, koho u Molinardu napadlo, že klasická Habanita potřebuje ještě přitvrdit. Což o to, citrusově pryskyřičnatý mastix s mátově svěží pelargónií by se mi i líbil, jenže pak se se mi tam zase vloudí Kubánec v upocené kůži s doutníkem. Až po rozvonění si k jeho stolu (muškátový oříšek) přisedne i ta Kubánka, která se mi tolik líbí v bílé Habanitě.

Je stejně zlehka napudrovaná (mimóza, otočník), nalíčená rudou rtěnkou a má stejné semišové rukavičky. Jenže co z toho, když ten Kubánec během téhle jejich odvážné salsy stále upřednostňuje sebe a dokonce pak doutník zamění za cigaretu. Habanita je sice temná a vášnivá vůně, a i když nehledím na ten vetiver, který v téhle podobě fakt nemůžu, připadám si s ní jak třetí kolo u vozu.