...čerstvé květy růží, jasmínu a tuberózy rozmačkávané v dlaních tak, že vám mezi prsty teče z oněch voňavých lístků šťáva...
...chutí už lehce mdlá žvýkačka a výraz:"...vymitakymůžete..."
Mýdlo.
Mléko.
Praštěná vůně.
Začíná, dalo by se říci nudně. Ale ona se postupně vybarvuje, usazuje, jakoby se sama bavila tím, co člověk na ni...
...hm. Skopnout z nohou marteny, někam do kouta, pod postel nejlépe, prasknout sebou do křesla a s pohybem čelistních pantů, kdy není pochyb, že bubble gum sotva utáhnete, prohodit směrem ke kuchyni:"...babi, nemáš tam zas tu svoji mlíčnou čokoládu.?. Dala bych si. Plíííííís!"
Žila byla jedna holka. Žila svobodně a divoce, na hraně, někdy za ní, uměla procházet stíny a do mého srdce, které připomíná kus hluboce zjizvené kůry ořešáku, vryla svoje jméno rychle a natrvalo - a to smí málokdo. Good girl gone bad. Extrémně, samozřejmě, jak jinak, taková prostě byla. Nikdy nic na půl plynu. Ne, to by nebyla ona. Nebyla by opravdová. Cesta do pekla a do zatracení, rychle a ve velkém stylu - a pak se pomalu a bolestně zase škrábat a plazit zpět ke světlu. A pod tím vším, za spoustou slov, úsměvů, slz, za clonou ze slunečních pih - tam někde vždycky byla milá a laskavá holka. Holka, která netouží po okázale velkých věcech. Být svobodná. To ano... Být šťastná. Milovaná. To je nejvíc. Umět si vychutnat okamžik. Tak třeba květiny. Jo, je jednoduchý je natrhat a odnést si je domů. Lepší je sklonit se k nim, klidně si kleknout, vonět k nim, dokud jsou živé. Máslové jarní narcisy a desítky medonosných včel okolo. Je to jako udělat peace sign. Nebo májové růže, něžné jako úsměv dítěte. A jasmíny - když kvetou, je noc vždycky jasnější... Tohle je život. Tohle a pár dalších radostí. Mléčný karamely třeba, otevřít velký sáček, zavřít oči a vychutnávat. Protože zítra už může být pozdě. Pro hodný i zlobivý holky. Pozdě... Tvůj lehce chraplavý smích mám pořád v uších, i unavený hlas z posledních dní. Good girl passed away. Nevěřila bys, co jsem se chystala udělat, když mi přišla zpráva o tom, že už jsi pryč. Právě jsem se chystala zout si tenisku a hodit ji po T. No fakt! Úplně vidím tvoje pobaveně (a obdivně) zvednuté obočí. Jo. Měla jsi na mě špatný vliv. A měla jsi na mě zatraceně dobrý vliv. Nutila jsi mě žít... Tak jsem se prostě jen nadechla, šla jsem ven, koupila si sáček s obrázkem krávy a s velkým nápisem FUDGE, prakticky všechny ty lepkavé sladké kostičky jsem snědla ještě před tím, než jsem vešla do malého květinářství, kde už od dveří voněly růže. Na narcisy a jasmín si budu muset počkat, ještě není jejich čas. Ale až přijde, půjdu si k nim přivonět - a ty budeš se mnou, slibuju...
Good Girl Gone Bad Extreme je jako holka, která sedí mezi květinami, její dech voní po mléčných karamelách a její zlatohnědé oči hřejí jako karibský rum.
...čerstvé květy růží, jasmínu a tuberózy rozmačkávané v dlaních tak, že vám mezi prsty teče z oněch voňavých lístků šťáva...
...chutí už lehce mdlá žvýkačka a výraz:"...vymitakymůžete..."
Mýdlo.
Mléko.
Praštěná vůně.
Začíná, dalo by se říci nudně. Ale ona se postupně vybarvuje, usazuje, jakoby se sama bavila tím, co člověk na ni...
...hm. Skopnout z nohou marteny, někam do kouta, pod postel nejlépe, prasknout sebou do křesla a s pohybem čelistních pantů, kdy není pochyb, že bubble gum sotva utáhnete, prohodit směrem ke kuchyni:"...babi, nemáš tam zas tu svoji mlíčnou čokoládu.?. Dala bych si. Plíííííís!"
Žila byla jedna holka. Žila svobodně a divoce, na hraně, někdy za ní, uměla procházet stíny a do mého srdce, které připomíná kus hluboce zjizvené kůry ořešáku, vryla svoje jméno rychle a natrvalo - a to smí málokdo. Good girl gone bad. Extrémně, samozřejmě, jak jinak, taková prostě byla. Nikdy nic na půl plynu. Ne, to by nebyla ona. Nebyla by opravdová. Cesta do pekla a do zatracení, rychle a ve velkém stylu - a pak se pomalu a bolestně zase škrábat a plazit zpět ke světlu. A pod tím vším, za spoustou slov, úsměvů, slz, za clonou ze slunečních pih - tam někde vždycky byla milá a laskavá holka. Holka, která netouží po okázale velkých věcech. Být svobodná. To ano... Být šťastná. Milovaná. To je nejvíc. Umět si vychutnat okamžik. Tak třeba květiny. Jo, je jednoduchý je natrhat a odnést si je domů. Lepší je sklonit se k nim, klidně si kleknout, vonět k nim, dokud jsou živé. Máslové jarní narcisy a desítky medonosných včel okolo. Je to jako udělat peace sign. Nebo májové růže, něžné jako úsměv dítěte. A jasmíny - když kvetou, je noc vždycky jasnější... Tohle je život. Tohle a pár dalších radostí. Mléčný karamely třeba, otevřít velký sáček, zavřít oči a vychutnávat. Protože zítra už může být pozdě. Pro hodný i zlobivý holky. Pozdě... Tvůj lehce chraplavý smích mám pořád v uších, i unavený hlas z posledních dní. Good girl passed away. Nevěřila bys, co jsem se chystala udělat, když mi přišla zpráva o tom, že už jsi pryč. Právě jsem se chystala zout si tenisku a hodit ji po T. No fakt! Úplně vidím tvoje pobaveně (a obdivně) zvednuté obočí. Jo. Měla jsi na mě špatný vliv. A měla jsi na mě zatraceně dobrý vliv. Nutila jsi mě žít... Tak jsem se prostě jen nadechla, šla jsem ven, koupila si sáček s obrázkem krávy a s velkým nápisem FUDGE, prakticky všechny ty lepkavé sladké kostičky jsem snědla ještě před tím, než jsem vešla do malého květinářství, kde už od dveří voněly růže. Na narcisy a jasmín si budu muset počkat, ještě není jejich čas. Ale až přijde, půjdu si k nim přivonět - a ty budeš se mnou, slibuju...
Good Girl Gone Bad Extreme je jako holka, která sedí mezi květinami, její dech voní po mléčných karamelách a její zlatohnědé oči hřejí jako karibský rum.