databáze 116660 vůní od 8382 značek a 1580 parfumérů

Figue Amere Miller Harris

Figue Amere
značka: Miller Harris
parfumér: Harris, Lyn
rok: 2002
určení: unisex
složení: zelené fíky, zelená fialka, ambra, cedr
Tito uživatelé vůni
Diskuze:
Komentáře k vůni (4)
Avatar
ModestMourek (06.6.2018 )

Postupně cítím krémové květiny s podtónem mléčného fíku, jemnou aviváž, ovocně nasládlý parafín, který se uhlazuje na pudr, a nakonec, po více než 4 hodinách, hladkou kůži s podtónem pánského holičství. Vůně však zdaleka není tak podivná, jak by se mohlo z popisu zdát, naopak je příjemná, ovšem spíše dámská.

Avatar
slniecko (29.1.2016 )

Odtrhnutý list fikusu:), veľmi čerstvá, tmavozelená vôňa.

Avatar
andry (18.4.2015 )

Ehm, KDE je ten fík? Ale ne, je tam, jen ta dužina, zralá a tlumeně sladká, nic zeleného ani svěžího – a rozhodně není v hlavní roli. Potom květiny, neomamné, ale pilně kvetoucí, kytice všech barev – žlutá, červená, bílá, růžová. Údajný slaný vzduch od moře je spíš pořádný kýbl slané vody i s mořskými řasami, kterým někdo zalil ty kytky. A v základu je (minimální) špetka ambrové nasládlosti a vysušené dřevo. Později se slaná voda s řasami snoubí se dřevem a už jsem ochotná uvěřit, že se tam najde i nějaká dřevitá tmavá zelenost větvičníku. A netrvá zase tak dlouho, než převezme otěže a vůně se začne točit kolem něj v květinovém víru.

Vůni hodnotím jako převážně tmavozeleno-květinovou, nerovnoměrně posolenou (občas se objeví, občas ne), příjemně tlumenou – nikde nic nehuláká, nestrhává na sebe pozornost. Příliš pánská? Ale kdeže. Unisex? Ano, zdařilý.

Avatar
wendulka (01.3.2015 )

Tak co si na nás Lynn Harris vymyslela tady? Předlohou se jí prý staly fíky pěstované na Ibize: zelené, zralé a přesto lehce nahořklé. Vůně má odrážet kontrast mezi výživnou šťavnatou dužinou a slaným aroma, které přináší vítr od moře.

Začátek odpovídá názvu: hořký bergamot se stejně hořkou fíkovou slupkou, zde asi jde nejvíc do zelena. Potom už se přede mnou rozevře šťavnatá fíková dužina se sametovou fialkou včetně zelených lístečků s několika okvětními plátky růže. K nim zlehka přivane slaný tón (vítr od moře se v mém případě evidentně zdařil).

Sice chybí to vlhko a zurčící mořské vlnky Bois Naufragé, ale důstojně je nahrazuje nasládlá „prachová“ ambra s překvapivě hladkým cedrem. Tito dva se pak až do samého závěru kulantně prostřídávají s doznívajícími hořkými a nově se objevivšími chyprovými tóny mechu, které jako stříbrozelené nitky příjemně chladí a šimrají v nose – asi zase ten vítr. Moc povedená fíkovka.