Čerstvá jedlová pryskyřice zakrytá postupně závojem ze chladného kouřového kadidla. Po rozvonění ještě dřevěný mobiliář ze starého kostela a trocha sladkého pepřového prachu vířící ve slunečním paprsku.
Ex Voto vnímám velmi podobně jako Privé Bois d'Encens (Armani): jako staré lakované dřevo, sladké po římském heřmánku a nasáklé sametovým kadidlovým kouřem se zemitým podtónem, které vzdáleně připomíná nesladký myrhový střed Colonia Mirra (Acqua di Parma). Závěr tvoří nahořklá ambra. Je to vůně barokní sakristie, v níž se po staletí na dřevěné kredenci připravovala kadidelnice k obřadům.
Ano, tohle je malý venkovský kamenný kostelík s oltářem a lavicemi z navoskovaného dřeva. Vstoupíte do něj osvěženi sprškou růžového pepře a citrusově pryskyřičnatého mastixu, abyste uvnitř zhluboka nasáli zemitě peprnou vůni guajakového dřeva a vyhaslého studeného kadidla, jíž je vnitřní prostor prosycen, zatímco vás na tvářích šimrají paprsky slunce pronikající dovnitř skrze vysoká klenutá okna.
„Uprostřed ticha posvátných kamenných zdí a naleštěné mramorové podlahy se mihotají světla oltářních svící a kolem se šíří vůně vosku, popela a chladného kadidla.“ Těmito slovy je nám představována vůně značky WienerBlut – Ex Voto.
„Ex voto“ je latinský výraz. Je odvozený ze slovesa „vovere“, které znamená „slíbit Bohu“ či „přednést Bohu modlitbu se závazkem“. Do češtiny tento termín překládáme jako „podle slibu“ nebo „dle veřejného příslibu“ a používá se i jako označení objektu obětovaného darem Bohu či božstvu. Votivní dary (sochy, obrazy, svíce…) bývají často umisťovány do sakrálních prostorů, kde věřící vyprošují milosti, a nejsou určeny jen pro toho, kdo obdržel pomoc na základě slibu, ale jsou svědectvím pozdějším návštěvníkům svatyní o přijaté pomoci. Tradici ukládání těchto darů do chrámů lze vysledovat již do starověkého Egypta.
Samotný výraz Ex Voto i složení vůně napovídá, jak bude parfém vonět. Vůně je to dřevitá a je jen veliké zjednodušení říci, že voní lakovaným dřevem, kadidlem a kořením.
Vstoupíte s ní do čistého venkovského kostelíku, kde vás ovane jemná vůně kadidla. Vaše kroky se rozlehnou prázdným prostorem a jejich ozvěna jen umocní posvátné ticho, které se po jejich doznění rozhostí. Usedáte do jedné z lavic, lak na ní je léty používání místy úplně ohlazený. Prstem přejíždíte po jednom ze suků ve dřevě a uvědomíte si, že jste mimoděk vybral své staré místo. Je to už tak dávno. Slunce přes vitrážová okna prozařuje světlý prostor. V paprscích proti světlu se vznáší prach, který asi přinesl vánek z louky za kostelem. Drobné částečky vypadají jako ze zlata a jejich víření vám poskytne to, co jste tu přišel hledat. Jste zase zpět, jste doma.
Čerstvá jedlová pryskyřice zakrytá postupně závojem ze chladného kouřového kadidla. Po rozvonění ještě dřevěný mobiliář ze starého kostela a trocha sladkého pepřového prachu vířící ve slunečním paprsku.
Ex Voto vnímám velmi podobně jako Privé Bois d'Encens (Armani): jako staré lakované dřevo, sladké po římském heřmánku a nasáklé sametovým kadidlovým kouřem se zemitým podtónem, které vzdáleně připomíná nesladký myrhový střed Colonia Mirra (Acqua di Parma). Závěr tvoří nahořklá ambra. Je to vůně barokní sakristie, v níž se po staletí na dřevěné kredenci připravovala kadidelnice k obřadům.
Ano, tohle je malý venkovský kamenný kostelík s oltářem a lavicemi z navoskovaného dřeva. Vstoupíte do něj osvěženi sprškou růžového pepře a citrusově pryskyřičnatého mastixu, abyste uvnitř zhluboka nasáli zemitě peprnou vůni guajakového dřeva a vyhaslého studeného kadidla, jíž je vnitřní prostor prosycen, zatímco vás na tvářích šimrají paprsky slunce pronikající dovnitř skrze vysoká klenutá okna.
„Uprostřed ticha posvátných kamenných zdí a naleštěné mramorové podlahy se mihotají světla oltářních svící a kolem se šíří vůně vosku, popela a chladného kadidla.“ Těmito slovy je nám představována vůně značky WienerBlut – Ex Voto.
„Ex voto“ je latinský výraz. Je odvozený ze slovesa „vovere“, které znamená „slíbit Bohu“ či „přednést Bohu modlitbu se závazkem“. Do češtiny tento termín překládáme jako „podle slibu“ nebo „dle veřejného příslibu“ a používá se i jako označení objektu obětovaného darem Bohu či božstvu. Votivní dary (sochy, obrazy, svíce…) bývají často umisťovány do sakrálních prostorů, kde věřící vyprošují milosti, a nejsou určeny jen pro toho, kdo obdržel pomoc na základě slibu, ale jsou svědectvím pozdějším návštěvníkům svatyní o přijaté pomoci. Tradici ukládání těchto darů do chrámů lze vysledovat již do starověkého Egypta.
Samotný výraz Ex Voto i složení vůně napovídá, jak bude parfém vonět. Vůně je to dřevitá a je jen veliké zjednodušení říci, že voní lakovaným dřevem, kadidlem a kořením.
Vstoupíte s ní do čistého venkovského kostelíku, kde vás ovane jemná vůně kadidla. Vaše kroky se rozlehnou prázdným prostorem a jejich ozvěna jen umocní posvátné ticho, které se po jejich doznění rozhostí. Usedáte do jedné z lavic, lak na ní je léty používání místy úplně ohlazený. Prstem přejíždíte po jednom ze suků ve dřevě a uvědomíte si, že jste mimoděk vybral své staré místo. Je to už tak dávno. Slunce přes vitrážová okna prozařuje světlý prostor. V paprscích proti světlu se vznáší prach, který asi přinesl vánek z louky za kostelem. Drobné částečky vypadají jako ze zlata a jejich víření vám poskytne to, co jste tu přišel hledat. Jste zase zpět, jste doma.