Osobně mě velmi příjemně překvapila, i když se v těch svěžích vůních ocitla spíš náhodou (pro mě).
Já ji vůbec nevnímám jako zelenou chypre a neshodnu se ani s jedním popisem. Nemám tam ani pačuli, ani větvičník. Spíš citrusy na nějakém výrazněji sladkém podkladu a aldehydy? Líbí se mi moc. Tahle fáze trvá opravdu hodně dlouho a nakonec se objeví i to zelené chypre.
Annick Goutal tuto vůni navrhla pro svého muže a prý je inspirována vzpomínkami na jejich letní cesty do Toskánska a Provence. Odtud možná onen název "voda jihu" či volněji "jižní vody". Jsme totiž na pobřeží, riviére či v bílé toskánské vile. Nebe je modré. S šaty si pohrává letní větřík, který nedovolí vedru ani přímému slunci, aby jakkoli obtěžovali.
Vzduchem se line vůně toskánských citrusů a provensálských bylinek, atmosféra je uvolněná. Ještě dlouho do večera vnímáte pozůstatky té příjemné uvolněné atmosféry, jemně sladké a přitom suché svěžesti. Příjemného odpoledne ve společnosti přátel.
Úvod vůně obstarávají citrusy, až hřejivě štiplavá směs lehce nahořklého grepu, zeleného bergamotu, mandarinky a pomeranče. Doplněné výraznou bazalkou. Prostě lehký ovocný koktejl na prosluněné odpoledne. Poté se slova ujme lahodná limetka, lehce nasládlá. Začátek působí jako (oproti Hadienovi) decentní, zato výrazný citron (doplněný perlivým grepem). Z pomeranče či mandarinky je zde jen nádech, který postupně překrývá bazalka. V další fázi je nejvýraznější perská limetka, doplněná mátou peprnou a citronovou verbenou. Vůně zůstává suchá, decentní, elegantní. Máta je nesená jen lehoučkými poryvy větru. Jak slábne limetka, přebírá jeho roli - nenechat vůni uschnout v tom slunci - jasmín. Dovolil bych si řici, že skoro jen jeho nádech. Homeopatické množství, které neruší postupné vyvanutí vůně. Na chvilku se o slovo přihlásí umírněný vetiver, který střídá verbenu v roli zeleně. Závěr je jemný, ale vydrží dlouho přes 6 hodin (od aplikace), byť jen u těla. Je v režii mechu a světlého dřeva a doznění onoho nasládlého vánku těsně u těla.
Vůně je po celý průběh vkusně svěží. Citrusy a později jasmín s mechem jsou vyváženy zelenou složkou (bazalka, verbena, vetiver, sušené bylinky). Ať už jde o piknik v trávě či si gentlemani šli zahrát tenis. Slibované pačuli na mou kůži žel nedorazilo.
Vůně vznikla v roce 1995 a do přelomu stolení si držela recepturu. Přelití do nových flakonů na začátku 21. stolení se podle všeho obešlo bez reformulace. Nebo to nemělo vliv na kvalitu ani projev vůně. Někdy tou dobou se Eau du Sud stala osudovou vůni i pro mne. Přes 8 let byla mou signature a téměř každodenním průvodcem. Po roce 2011 se změnilo mnohé. Dcera Annick Goutal se stáhla do ústraní a změnil se i majitel značky. Kolem roku 2013 přišla reformulace, která této svěžence sice neubrala na výdrži. Na kvalitě však ano. Od té doby se flakon změnil ještě jednou. Nyní už je značka "jen" Goutal.
A IFRA i nový majitel se na refomulované vůni podepsali. Ůvodní fráze je delší, limetka v prostřední fázi je slabší. Mátu peprnou vystrídala máta mající nádech zubní pasty, včetně "chemického ocásku". Prostřední fáze je slabší, ze závěrečné se vytratil vetiver i jasmín, zato je v ní vůně intenzivnější. Žel i chudší, ploší. Z vybrané společnosti jsme se přesunuli na venkov v Provance či do toskánských polí. Vycházíte do prosluněného dne kolem desáte, s čerstvě vyčištěnými zuby... obličj jste si opláchli vodou s citronem, kolem voní pole, ne bylinky. Na stole jsou rozkrájené citrusy, ale drink se nekoná. Původní vůně přirovnávaná ce Cóte d'Azur (1910) pro směs bylinek (máty s bazalkou a chyprový konec) a svěže decentní mix citrusů po reformulaci vybledla. Původní verze je však stále k sehnání, byť těžko. Opatruji ten zbytek jižních vod ve flakonu. A jak se blíží ke dnu - protože ji rád a často používám - uvědomuji si nutnost doplnit zásoby, dokud to ještě jde.
Podle oficiálních informací byly inspirací pro vznik této vůně cesty Annick do Provence a Toskánska – vzpomínka na bezstarostné léto, hřející sluníčko a dlouhé večery, kdy se zdá, že denní světlo bude trvat věčně. Až sem bych celkem souhlasila. Začíná hodně svěžími, mírně nazelenalými citrusy. Ty jsou později vystřídány čerstvou bazalkou a mátou, které se zvolna promísí s limetkovou sladkostí. V jemně dřevitém základu jsem se velmi těšila na uváděné chypré tóny větvičníku, pro mě jsou téměř neznatelné. Naopak mě ruší zničehonic objevivší se pudrové tóny s lehkou zemitou zatuchlostí, kterou přičítám pačuli.
A teď dokončím ten zbytek, že by ve mně Eau du Sud vyvolávala chuť zakousnout se do lahodného ovoce a spláchnout žízeň studenou vodou ve stínu římských oblouků, to říct nemohu, spíš bych to viděla na letní večer na verandě s mísou zeleninového salátu ochuceným balzamikovým octem a sklenkou vína. Jedna věc mě ovšem překvapila, byť se jedná koncentrací pouze o EDT a navíc „letní“ vůni, které jak známo u této značky neoplývají extra výdrží, Eau du Sud ji má podstatně lepší.
Horké, horké, horké citrusové šupy, keď vyprchá ich prvý úder, derie sa na povrch chypre duša vône, nie až taká drsná, ako niekedy chypre vedia byť, ale jednoznačná…pripomína mi trochu skrotenú Diorellu, alebo zjemnený Cristalle
Po rokoch - cítim viac citrusov a menej horkosti. Ale tú zjemnenú chypre dušu to má ale skôr do uhladenosti než že by bola krotkejšia. Skvelá vôňa toto.
Osobně mě velmi příjemně překvapila, i když se v těch svěžích vůních ocitla spíš náhodou (pro mě).
Já ji vůbec nevnímám jako zelenou chypre a neshodnu se ani s jedním popisem. Nemám tam ani pačuli, ani větvičník. Spíš citrusy na nějakém výrazněji sladkém podkladu a aldehydy? Líbí se mi moc. Tahle fáze trvá opravdu hodně dlouho a nakonec se objeví i to zelené chypre.
Hodně zelená klasická chyprovka....
Annick Goutal tuto vůni navrhla pro svého muže a prý je inspirována vzpomínkami na jejich letní cesty do Toskánska a Provence. Odtud možná onen název "voda jihu" či volněji "jižní vody". Jsme totiž na pobřeží, riviére či v bílé toskánské vile. Nebe je modré. S šaty si pohrává letní větřík, který nedovolí vedru ani přímému slunci, aby jakkoli obtěžovali.
Vzduchem se line vůně toskánských citrusů a provensálských bylinek, atmosféra je uvolněná. Ještě dlouho do večera vnímáte pozůstatky té příjemné uvolněné atmosféry, jemně sladké a přitom suché svěžesti. Příjemného odpoledne ve společnosti přátel.
Úvod vůně obstarávají citrusy, až hřejivě štiplavá směs lehce nahořklého grepu, zeleného bergamotu, mandarinky a pomeranče. Doplněné výraznou bazalkou. Prostě lehký ovocný koktejl na prosluněné odpoledne. Poté se slova ujme lahodná limetka, lehce nasládlá. Začátek působí jako (oproti Hadienovi) decentní, zato výrazný citron (doplněný perlivým grepem). Z pomeranče či mandarinky je zde jen nádech, který postupně překrývá bazalka. V další fázi je nejvýraznější perská limetka, doplněná mátou peprnou a citronovou verbenou. Vůně zůstává suchá, decentní, elegantní. Máta je nesená jen lehoučkými poryvy větru. Jak slábne limetka, přebírá jeho roli - nenechat vůni uschnout v tom slunci - jasmín. Dovolil bych si řici, že skoro jen jeho nádech. Homeopatické množství, které neruší postupné vyvanutí vůně. Na chvilku se o slovo přihlásí umírněný vetiver, který střídá verbenu v roli zeleně. Závěr je jemný, ale vydrží dlouho přes 6 hodin (od aplikace), byť jen u těla. Je v režii mechu a světlého dřeva a doznění onoho nasládlého vánku těsně u těla.
Vůně je po celý průběh vkusně svěží. Citrusy a později jasmín s mechem jsou vyváženy zelenou složkou (bazalka, verbena, vetiver, sušené bylinky). Ať už jde o piknik v trávě či si gentlemani šli zahrát tenis. Slibované pačuli na mou kůži žel nedorazilo.
Vůně vznikla v roce 1995 a do přelomu stolení si držela recepturu. Přelití do nových flakonů na začátku 21. stolení se podle všeho obešlo bez reformulace. Nebo to nemělo vliv na kvalitu ani projev vůně. Někdy tou dobou se Eau du Sud stala osudovou vůni i pro mne. Přes 8 let byla mou signature a téměř každodenním průvodcem. Po roce 2011 se změnilo mnohé. Dcera Annick Goutal se stáhla do ústraní a změnil se i majitel značky. Kolem roku 2013 přišla reformulace, která této svěžence sice neubrala na výdrži. Na kvalitě však ano. Od té doby se flakon změnil ještě jednou. Nyní už je značka "jen" Goutal.
A IFRA i nový majitel se na refomulované vůni podepsali. Ůvodní fráze je delší, limetka v prostřední fázi je slabší. Mátu peprnou vystrídala máta mající nádech zubní pasty, včetně "chemického ocásku". Prostřední fáze je slabší, ze závěrečné se vytratil vetiver i jasmín, zato je v ní vůně intenzivnější. Žel i chudší, ploší. Z vybrané společnosti jsme se přesunuli na venkov v Provance či do toskánských polí. Vycházíte do prosluněného dne kolem desáte, s čerstvě vyčištěnými zuby... obličj jste si opláchli vodou s citronem, kolem voní pole, ne bylinky. Na stole jsou rozkrájené citrusy, ale drink se nekoná. Původní vůně přirovnávaná ce Cóte d'Azur (1910) pro směs bylinek (máty s bazalkou a chyprový konec) a svěže decentní mix citrusů po reformulaci vybledla. Původní verze je však stále k sehnání, byť těžko. Opatruji ten zbytek jižních vod ve flakonu. A jak se blíží ke dnu - protože ji rád a často používám - uvědomuji si nutnost doplnit zásoby, dokud to ještě jde.
Podle oficiálních informací byly inspirací pro vznik této vůně cesty Annick do Provence a Toskánska – vzpomínka na bezstarostné léto, hřející sluníčko a dlouhé večery, kdy se zdá, že denní světlo bude trvat věčně. Až sem bych celkem souhlasila. Začíná hodně svěžími, mírně nazelenalými citrusy. Ty jsou později vystřídány čerstvou bazalkou a mátou, které se zvolna promísí s limetkovou sladkostí. V jemně dřevitém základu jsem se velmi těšila na uváděné chypré tóny větvičníku, pro mě jsou téměř neznatelné. Naopak mě ruší zničehonic objevivší se pudrové tóny s lehkou zemitou zatuchlostí, kterou přičítám pačuli.
A teď dokončím ten zbytek, že by ve mně Eau du Sud vyvolávala chuť zakousnout se do lahodného ovoce a spláchnout žízeň studenou vodou ve stínu římských oblouků, to říct nemohu, spíš bych to viděla na letní večer na verandě s mísou zeleninového salátu ochuceným balzamikovým octem a sklenkou vína. Jedna věc mě ovšem překvapila, byť se jedná koncentrací pouze o EDT a navíc „letní“ vůni, které jak známo u této značky neoplývají extra výdrží, Eau du Sud ji má podstatně lepší.
Horké, horké, horké citrusové šupy, keď vyprchá ich prvý úder, derie sa na povrch chypre duša vône, nie až taká drsná, ako niekedy chypre vedia byť, ale jednoznačná…pripomína mi trochu skrotenú Diorellu, alebo zjemnený Cristalle
Po rokoch - cítim viac citrusov a menej horkosti. Ale tú zjemnenú chypre dušu to má ale skôr do uhladenosti než že by bola krotkejšia. Skvelá vôňa toto.