Na francouzském osmoz jsem se dočetla, že nápad na tuto vůni pochází ještě od Annick Goutal na základě žádosti jejího manželka, hudebníka, milujícího cestování do vzdálených zemí a samotný úkol dotáhla do konce až Isabelle Doyen. No ale já si tak říkám, jestli ve volných chvílích nedělal i automechanika nebo opraváře ropných plošin. Protože Eau du Fier rozhodně víc připomíná toto prostředí než loď s hrdými námořníky, převážející černý čaj a koření či co to bylo za oficiální bláboly kolem.
Ropná plošina se dostavuje po úvodním osvěžení z hořké pomerančové kůry a v plné polní – kam se hrabe Tauerova Lonestar Memories. Pak si náš opravář/mechanik odejde dát horký čaj ze spařených zelených čajových lístků, ochucený hřebíčkem a značně opatlaný dehtem a vším možným a začouzený kouřem se jde naložit do koncentrované solné lázně. Hehe, už dlouho mě žádná vůně tak nepobavila nehledě na nenositelnost.
Na francouzském osmoz jsem se dočetla, že nápad na tuto vůni pochází ještě od Annick Goutal na základě žádosti jejího manželka, hudebníka, milujícího cestování do vzdálených zemí a samotný úkol dotáhla do konce až Isabelle Doyen. No ale já si tak říkám, jestli ve volných chvílích nedělal i automechanika nebo opraváře ropných plošin. Protože Eau du Fier rozhodně víc připomíná toto prostředí než loď s hrdými námořníky, převážející černý čaj a koření či co to bylo za oficiální bláboly kolem.
Ropná plošina se dostavuje po úvodním osvěžení z hořké pomerančové kůry a v plné polní – kam se hrabe Tauerova Lonestar Memories. Pak si náš opravář/mechanik odejde dát horký čaj ze spařených zelených čajových lístků, ochucený hřebíčkem a značně opatlaný dehtem a vším možným a začouzený kouřem se jde naložit do koncentrované solné lázně. Hehe, už dlouho mě žádná vůně tak nepobavila nehledě na nenositelnost.