Pižmově nasládlý sametový citrus, postupně přecházející do sladkého mojita. Po rozvoněni se objevilo mezi citrusy pár průsvitných okvětních plátků a sladce svěží sametově hladivé zeleně. Zdánlivě jemná vůně, která ale svoji přítomnost dává okolí čas od času najevo. A s výbornou výdrží.
Asi tušíte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s Carlosem Benaimem, který pro značku doteď dělal pouze interiérové vůně, vytvořit svěží vůni magnólie ve stylu kolínské a přesně toho se vám i dostane. Konkrétně jde o lehounké, nahořkle svěží citrusy s kapkou jiskřivých aldehydů a květinově krémovou magnólií.
Avšak jemně drhnoucí nazelenalý vetiver spolu se zemitými tóny krotké pačuli a navlhlým „sametově“ zeleným mechem ukazuje, že tohle není nebude jenom obyčejná kolínská s magnólií. Ovšem neočekávejte typické chladné tóny chypre, jelikož zde nám tak akorát stačí hasit hřejivou pryskyřičnatou ambru. C
elé to tak evokuje představu, jako když se snažíte zchladit sluncem rozpálenou lesní půdu s podrostem pomocí vody, následkem čehož z ní stoupá jemná pára. No a abych nezapomněla, jelikož jde o vůni postavenou na magnólii, nechybí nám ani zde stopa suchého cedru.
Celková kompozice není ani přehnaně čistotná, ani řezavá, ani přespříliš uhlazená, prostě od všeho tak akorát, aby dokázala poskytnout nesladké sofistikované letní osvěžení. A rozhodně se nejedná o žádnou tělovou vůni, do okolí dává o sobě přiměřeně vědět po dostatečně dlouhou dobu, i když to jsou pochopitelně spíše jemnější závany.
Pižmově nasládlý sametový citrus, postupně přecházející do sladkého mojita. Po rozvoněni se objevilo mezi citrusy pár průsvitných okvětních plátků a sladce svěží sametově hladivé zeleně. Zdánlivě jemná vůně, která ale svoji přítomnost dává okolí čas od času najevo. A s výbornou výdrží.
Lehká a zářivá vůně čerstvých bílých magnólií, jako když stojíte pod na jaře rozkvetlou magnólií a zrovna se zvedne vítr.
Takto voní magnolie v Pekingu, když se rozjaří. Romantická, nekomplikovaná a zároveň do detailu propracovaná kompozice.
Asi tušíte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s Carlosem Benaimem, který pro značku doteď dělal pouze interiérové vůně, vytvořit svěží vůni magnólie ve stylu kolínské a přesně toho se vám i dostane. Konkrétně jde o lehounké, nahořkle svěží citrusy s kapkou jiskřivých aldehydů a květinově krémovou magnólií.
Avšak jemně drhnoucí nazelenalý vetiver spolu se zemitými tóny krotké pačuli a navlhlým „sametově“ zeleným mechem ukazuje, že tohle není nebude jenom obyčejná kolínská s magnólií. Ovšem neočekávejte typické chladné tóny chypre, jelikož zde nám tak akorát stačí hasit hřejivou pryskyřičnatou ambru. C
elé to tak evokuje představu, jako když se snažíte zchladit sluncem rozpálenou lesní půdu s podrostem pomocí vody, následkem čehož z ní stoupá jemná pára. No a abych nezapomněla, jelikož jde o vůni postavenou na magnólii, nechybí nám ani zde stopa suchého cedru.
Celková kompozice není ani přehnaně čistotná, ani řezavá, ani přespříliš uhlazená, prostě od všeho tak akorát, aby dokázala poskytnout nesladké sofistikované letní osvěžení. A rozhodně se nejedná o žádnou tělovou vůni, do okolí dává o sobě přiměřeně vědět po dostatečně dlouhou dobu, i když to jsou pochopitelně spíše jemnější závany.