Růžový olej - jemný a sametové hebký - a v pozadí dřevité stonky plné suchých trnů a trocha suché prašné zeminy. Po rozvonění doplněno ještě studeným pižmem v podobě studeného horského větru. Až mi jednou definitivně dojde zásoba Cabaretu, už vím, že Eau Capitale bude náhrada (ne kvůli podobě, ale kvůli pocitu z ní).
Kovovo chladná, dosť výrazná červená ruža. Je neuveriteľné, ako odmeraná a studená ruža môže byť. Typovo mi pripomína odlesk Tauerovej Rose Flash, ale táto je výrazná akosi iným spôsobom. Alebo Desert Rose od Urban Scents, ale s výrazne kovovým tónom. Veľmi zaujímavá, aj keď drží slabšie, ako horeuvedené.
Je tam růže, bulharský růžový olejíček. Přesněji - jenom ty molekuly růžové vůně vznášející se jako opar nad olejovou skvrnkou. Je tam paprsek světla (utkaný ze svěžesti bergamotu, sladkého pepře), který ten éterický obláček jako nitka spojuje s něčím radostným tam vysoko nad námi. Je tam bílá dívčí kůže bělostná jako okvětní plátky konvalinek pokrytá jemným chmýřím barvy broskví, kterou růžová mlha zahaluje jako průsvitná košilka. A jsou tam molekuly vůně vznášející se na podzim nad tvrdou slupkou zralých kdoulí, do kterých je ukryto slunce, déšť i první mrazíky a trochu voní po spadaném listí. Když se soustředím, ucítím i rez z trnové koruny, jak divoženka obtančí bosa plavým krokem kolem Božích muk dál do do polí a paprsek ji provází.
Souhlasím s cinkjou, typově je někde napůl cesty mezi Portrait of a Lady a Superstitious. Obsahuje podobné aldehydově orosené zelené jasmínové výhonky v tónech chypre, no jinak je především o pačuliově kořenité růži. Proti vznešené portraitovské růži je sice rybízově svěžejší, mladistvější, půvabnější, přesto už je to osobnost. Nevím proč, ale v souvislosti s ní se mi okamžitě vybavila Audrey Tatou jako čarokrásná Amélie z Montmartru s tím jejím úsměvem z titulního plakátu k filmu.
Popínavá růže. Žádná vyšlechtěná odrůda, ale planá růže se spoustou pepřových trnů prorostlá kovovým plotem, za kterým je nejspíš ovocná zahrada, protože přes svěží vůni růží je cítit i letní jablka a zelené hrušky. A čerstvě zrytý záhon po dešti. A pár kyselých střapečků červeného rybízu. A odkvétající muškát. A pocit, který se mi často vrací ve snu, kdy se chci rozběhnout a cítím, že bych dokázala i létat, ale ztěžklé nohy nějaká neznámá síla drží na zemi a nedovolí jim udělat ani neohrabaný krok. Eau Capitale je pro mě tou vůní, která mi drze lehkomyslnou růží dá na chvilku iluzi, že žádný cíl není nedosažitelný, ovšem vzápětí mi ukáže tu jedinou cestu přes rozmoklou oranici, věznící nohy při každém pokusu vykročit.
Proměnlivá růže.Růže-furt ta stejná bulharská,olejová sytě žlutá v kýčovitě zdobeným dřevěným šroubovacím futrálku.Nene tahle mě překvapila,několik vůní dohromady a z nich to zajímavé-bergamot,pepř a pačuli -řezák "jen" ze 7.sklepního schodu,kompozice lákavá oproti jiným růžím pocitově veselá a šprýmovní,nikde žádná purpura ani víko rakve,jen tam nemám to WAU!
Eau Capitale byla vytvořena jako pocta Paříži, městu, kde by chtěl žít každý, kdo ještě (s největší pravděpodobnosti), nebyl osobně v Českých Budějovicích. Já byla v obou městech a...V Paříži si mě chtěl vzít za ženu mladý prodavač ve večerce a v Budějovicích jsem v 8. třídě ztratila šusťákovku. No...
Eau Capitale je pro mě ale vůně města, kde se mi vždycky chvěje každá buňka štěstím, radostí a pocitem nekonečné svobody. Je to pocit, který možná zažije jenom ten lonťák, co jede dlouhé hodiny, aby tam pak zažil pár šťastných minut. Silácké řeči, které vede doma v Prdelákovicích na Hané, nekorespondují s jeho emočním světem. Stejně si tajně utírá slzu při pohledu na Václava na koni a za živé svět by Laďovi s Frantem u slivovice nepřiznal, že dennodenně čeká, až na českým rozhlasu zahrajou o půlnoci hymnu. Eau Capitale. Vůně hlavního města. Peace. Love. Hapiness.
Růže podzimu ...
Nejdřív cítím růži včetně zeleného stonku s pichlavými trny a pepř. Takový drsnější úvod, v němž je něco maskulinního. Za chvíli se ovšem ukáže spíše ženská stránka, růže se stane sametovou, zesládne a najednou na mě celá kompozice působí takřka útulně a konejšivě. Jen trocha zemitého pačuli přidává vůni jakýsi stín, temný akcent, díky kterému mi naskakuje obraz podzimního šera za okny a hořící svíčky v tichu pokoje. Takže pro mě vůně podzimu. A moc pěkná!
...jak voní l(L)una.?
Strašidelně? ...pod plachetkou hnáty křivé, líté zvěři
podoba.?.
Ne, kdepák.
Je krásná, snad jen ona sama se ne dobře vidí...
Protože všech vážených večírků by byla
ozdoba...
EAU CAPITALE Diptyque
...lahodnost...
...měsíční svit svými stříbřitými prstíky kreslí chladivé hyeroglify po tváři syté damašské růže, jež odpočívá...,
vdechuje noční vzduch a ze svých pórů pak vypouští hedvábné delikátní mýdlovochyprovébubliny,
slzy smutku a současně blaženosti a klidu...
...a pak - jakoby si vzpomněla na dálné cesty po exotických krajích a jen její zasněný úsměv je důkazem, že tam byla...
...heboučký hustý zlatavě pableskující semiš pozbývající gravitace,
utkaný z okvětních plátků růží macerovaných v namedovělé éterické tinktuře z ambry,
s pár změklými tmavě rezavěhnědými tyčinkami skořice a
s vlákny vykuchanými z tuhých všemožných odstínů tmavě zelených listů pačuli.
Je to slastné, zvráceně omračující do velmi příjemné malátné polohy, rozpoložení...
...jakoby jste do svých plic nasávali hustý, do maximální pěny našlehaný, vláčný nachový nektar, chřípí vám plní narkotická vůně královny květin...
Nádherné zpracování růže.
Chyprovost zde je minimální, resp. luxusně delikátní/delikátně luxusní.
Podobnost s Paestum Rose. Kdy ale Paestum Rose působí hřmotněji, tak - je to vlastně hlučná Italka, byť smutná.
Eau Capitale je aristokratka, tmavá, temná, ale přes onu černou cítíte světlo...
...světlo ve tmě
můžeš mi
stokrát
ublížit
ale já
znovu vstanu
protože
síla
láska
je
ve mně...
Křehká a silná vůně
(takže aby bylo jasno, l(L)una voní překrásně...)
Měkká citrusová růže poprášená pikantním růžovým pepřem s lehce rtěnkovým podtónem, ze které se později vyloupla růže zeleně sametová, s lehce kořenitou dochutí, co příjemně osvěží patro (nějak se mi asociuje víno, spíš dojmem, než že by ve vůni bylo).
Nekomplikovaně krásná, a ač naše první setkání bylo poněkud rozpačité, protože při špatném rozpoložení se snažila vonět jako živé květy s řezavým citrusem a retro rtěnkou - nutno uznat, že toto se Diptyque opravdu povedlo.
Pocta Paříži v podobě chypre, kterou tvoří růže s hebkým zeleným pačuli a bergamotem a s pikantně ovocným růžovým pepřem. Jednoduché, plnokrevné, elegantní, krásné. I flakon a krabička jsou potěchou pro oko.
Růžový olej - jemný a sametové hebký - a v pozadí dřevité stonky plné suchých trnů a trocha suché prašné zeminy. Po rozvonění doplněno ještě studeným pižmem v podobě studeného horského větru. Až mi jednou definitivně dojde zásoba Cabaretu, už vím, že Eau Capitale bude náhrada (ne kvůli podobě, ale kvůli pocitu z ní).
Kovovo chladná, dosť výrazná červená ruža. Je neuveriteľné, ako odmeraná a studená ruža môže byť. Typovo mi pripomína odlesk Tauerovej Rose Flash, ale táto je výrazná akosi iným spôsobom. Alebo Desert Rose od Urban Scents, ale s výrazne kovovým tónom. Veľmi zaujímavá, aj keď drží slabšie, ako horeuvedené.
Je tam růže, bulharský růžový olejíček. Přesněji - jenom ty molekuly růžové vůně vznášející se jako opar nad olejovou skvrnkou. Je tam paprsek světla (utkaný ze svěžesti bergamotu, sladkého pepře), který ten éterický obláček jako nitka spojuje s něčím radostným tam vysoko nad námi. Je tam bílá dívčí kůže bělostná jako okvětní plátky konvalinek pokrytá jemným chmýřím barvy broskví, kterou růžová mlha zahaluje jako průsvitná košilka. A jsou tam molekuly vůně vznášející se na podzim nad tvrdou slupkou zralých kdoulí, do kterých je ukryto slunce, déšť i první mrazíky a trochu voní po spadaném listí. Když se soustředím, ucítím i rez z trnové koruny, jak divoženka obtančí bosa plavým krokem kolem Božích muk dál do do polí a paprsek ji provází.
Souhlasím s cinkjou, typově je někde napůl cesty mezi Portrait of a Lady a Superstitious. Obsahuje podobné aldehydově orosené zelené jasmínové výhonky v tónech chypre, no jinak je především o pačuliově kořenité růži. Proti vznešené portraitovské růži je sice rybízově svěžejší, mladistvější, půvabnější, přesto už je to osobnost. Nevím proč, ale v souvislosti s ní se mi okamžitě vybavila Audrey Tatou jako čarokrásná Amélie z Montmartru s tím jejím úsměvem z titulního plakátu k filmu.
Popínavá růže. Žádná vyšlechtěná odrůda, ale planá růže se spoustou pepřových trnů prorostlá kovovým plotem, za kterým je nejspíš ovocná zahrada, protože přes svěží vůni růží je cítit i letní jablka a zelené hrušky. A čerstvě zrytý záhon po dešti. A pár kyselých střapečků červeného rybízu. A odkvétající muškát. A pocit, který se mi často vrací ve snu, kdy se chci rozběhnout a cítím, že bych dokázala i létat, ale ztěžklé nohy nějaká neznámá síla drží na zemi a nedovolí jim udělat ani neohrabaný krok. Eau Capitale je pro mě tou vůní, která mi drze lehkomyslnou růží dá na chvilku iluzi, že žádný cíl není nedosažitelný, ovšem vzápětí mi ukáže tu jedinou cestu přes rozmoklou oranici, věznící nohy při každém pokusu vykročit.
Proměnlivá růže.Růže-furt ta stejná bulharská,olejová sytě žlutá v kýčovitě zdobeným dřevěným šroubovacím futrálku.Nene tahle mě překvapila,několik vůní dohromady a z nich to zajímavé-bergamot,pepř a pačuli -řezák "jen" ze 7.sklepního schodu,kompozice lákavá oproti jiným růžím pocitově veselá a šprýmovní,nikde žádná purpura ani víko rakve,jen tam nemám to WAU!
Eau Capitale byla vytvořena jako pocta Paříži, městu, kde by chtěl žít každý, kdo ještě (s největší pravděpodobnosti), nebyl osobně v Českých Budějovicích. Já byla v obou městech a...V Paříži si mě chtěl vzít za ženu mladý prodavač ve večerce a v Budějovicích jsem v 8. třídě ztratila šusťákovku. No...
Eau Capitale je pro mě ale vůně města, kde se mi vždycky chvěje každá buňka štěstím, radostí a pocitem nekonečné svobody. Je to pocit, který možná zažije jenom ten lonťák, co jede dlouhé hodiny, aby tam pak zažil pár šťastných minut. Silácké řeči, které vede doma v Prdelákovicích na Hané, nekorespondují s jeho emočním světem. Stejně si tajně utírá slzu při pohledu na Václava na koni a za živé svět by Laďovi s Frantem u slivovice nepřiznal, že dennodenně čeká, až na českým rozhlasu zahrajou o půlnoci hymnu. Eau Capitale. Vůně hlavního města. Peace. Love. Hapiness.
Růže podzimu ...
Nejdřív cítím růži včetně zeleného stonku s pichlavými trny a pepř. Takový drsnější úvod, v němž je něco maskulinního. Za chvíli se ovšem ukáže spíše ženská stránka, růže se stane sametovou, zesládne a najednou na mě celá kompozice působí takřka útulně a konejšivě. Jen trocha zemitého pačuli přidává vůni jakýsi stín, temný akcent, díky kterému mi naskakuje obraz podzimního šera za okny a hořící svíčky v tichu pokoje. Takže pro mě vůně podzimu. A moc pěkná!
...jak voní l(L)una.?
Strašidelně? ...pod plachetkou hnáty křivé, líté zvěři
podoba.?.
Ne, kdepák.
Je krásná, snad jen ona sama se ne dobře vidí...
Protože všech vážených večírků by byla
ozdoba...
EAU CAPITALE Diptyque
...lahodnost...
...měsíční svit svými stříbřitými prstíky kreslí chladivé hyeroglify po tváři syté damašské růže, jež odpočívá...,
vdechuje noční vzduch a ze svých pórů pak vypouští hedvábné delikátní mýdlovochyprovébubliny,
slzy smutku a současně blaženosti a klidu...
...a pak - jakoby si vzpomněla na dálné cesty po exotických krajích a jen její zasněný úsměv je důkazem, že tam byla...
...heboučký hustý zlatavě pableskující semiš pozbývající gravitace,
utkaný z okvětních plátků růží macerovaných v namedovělé éterické tinktuře z ambry,
s pár změklými tmavě rezavěhnědými tyčinkami skořice a
s vlákny vykuchanými z tuhých všemožných odstínů tmavě zelených listů pačuli.
Je to slastné, zvráceně omračující do velmi příjemné malátné polohy, rozpoložení...
...jakoby jste do svých plic nasávali hustý, do maximální pěny našlehaný, vláčný nachový nektar, chřípí vám plní narkotická vůně královny květin...
Nádherné zpracování růže.
Chyprovost zde je minimální, resp. luxusně delikátní/delikátně luxusní.
Podobnost s Paestum Rose. Kdy ale Paestum Rose působí hřmotněji, tak - je to vlastně hlučná Italka, byť smutná.
Eau Capitale je aristokratka, tmavá, temná, ale přes onu černou cítíte světlo...
...světlo ve tmě
můžeš mi
stokrát
ublížit
ale já
znovu vstanu
protože
síla
láska
je
ve mně...
Křehká a silná vůně
(takže aby bylo jasno, l(L)una voní překrásně...)
Měkká citrusová růže poprášená pikantním růžovým pepřem s lehce rtěnkovým podtónem, ze které se později vyloupla růže zeleně sametová, s lehce kořenitou dochutí, co příjemně osvěží patro (nějak se mi asociuje víno, spíš dojmem, než že by ve vůni bylo).
Nekomplikovaně krásná, a ač naše první setkání bylo poněkud rozpačité, protože při špatném rozpoložení se snažila vonět jako živé květy s řezavým citrusem a retro rtěnkou - nutno uznat, že toto se Diptyque opravdu povedlo.
Pocta Paříži v podobě chypre, kterou tvoří růže s hebkým zeleným pačuli a bergamotem a s pikantně ovocným růžovým pepřem. Jednoduché, plnokrevné, elegantní, krásné. I flakon a krabička jsou potěchou pro oko.