Dries Van Noten Frederic Malle

Začátek je celkem úderný - jako okamžik otevření krabice přinesené před chvílí z obuvi - cítím vůni nových kožených bot včetně podrážek a papírové krabice. Po chvilce se objeví vanilka, květinová a dost dobrá - po rozvonění je pak hladce chladivá jako lahodný krém ve žloutkových řezech, jako dortíky, které si vychutnávám v cukrárně. Vůně se krásně zaoblí a obklopí mě chladivou aurou vanilkového krému s nádechem citrónu, mléčně dřevitého santalu, kakaa a lehce kořeněných květů jasmínu a karafiátu. Lahůdka - určitě se bude líbit milovnicím Shalimar Cologne, Eau de Shalimar a také Myrrhiad.

V citronovém sirupu s muškátovým oříškem a karafiátem je živočišný jasmín,
a ne bergamot, ale spíše vyloženě pomerančové aroma, takové pevné a měkké současně a vanilka v mléce a v tom znovu sirup, tentokrát právě lehce pomerančový s odlesky jahod se smetanou...,
a k tomu ještě pyl a kůže a nepolapitelné opojno...
Povedené
...a má v sobě něco z Jungle Elephant Kenzo a Violet Blonde Tom Ford...
24/04/20

Vpád do restaurátorské dílny - dřevo, sladká pryskyřice, jemná kůže…i trocha jakýchsi chemikálií by se našla. Ovšem po velmi rychlém rozvonění přišlo sladké ohlazené dřevo poprášené šafránem, se stopou „vánočního“ koření. Evokuje horkem se tetelící pouštní vzduch, zároveň je ale přítulná i odtažitě noblesní zároveň.

Nejen na oficiálních stránkách značky, ale i jinde se dočtete, že Dries Van Notena a Frederica Malleho pojí dlouholeté přátelství a jeho butiky byly jedny z prvních, které začaly zprostředkovaně nabízet vůně FM, a tak není divu, že vůně byla věnovaná právě jemu. A zase jako většina vůní této značky v sobě skrývá od každého trochu: je mléčně dřevitá, částečně gurmánská, zároveň i lehce orientální - vše, co mám ráda.

Svěží citrusový začátek v kombinaci s kořením (jemně pikantní zázvor, hřebíček a špetka muškátového oříšku) vytváří pro mě efekt, jako bych otevřela láhev šampaňského s citronovou příchutí, jehož bublinky mě příjemně šimrají v nose.

A vzápětí přichází na řadu to hlavní: nádherný mléčný santal, hustá krémová vanilka, mandle, pár zrníček skořice, překvapivě svěží jasmín a hřejivé pižmo ve vzájemném propojení tak vytváří představu večera stráveného u krbu (v drydownu je patrná i pryskyřičnatá stopa) s porcí máslových sušenek (ty jsou v Belgii poměrně oblíbené podobně jako vafle, takže skrze tuto gurmánskou stránku by tu spojení s Driesem přece jen bylo a oficiální plakát loni v butiku FM na Avenue Victor Hugo mi tento efekt potvrdil) a hrnkem teplého čaje s kapkou mléka. A takové představě jsem jen těžko mohla odolat.

Pokud jde o připomínku jiné vůně, já nebudu zacházet daleko, mně osobně skrze svou lehce orientální stránku (hřebíček, špetičku skořice, vanilku a pižmo) v jistém momentu nepatrně typově připomněla báječný Musc Ravageur, samozřejmě ve znatelně uhlazenější a odlehčenější podobě. To je ovšem jen jedna z jejích stránek, skrze ty další jí Bruno Jovanovič vtiskl svou vlastní podobu a já po této velmi příjemné zkušenosti budu zvědavě vyhlížet jeho další nové kompozice.