začátek je takový rozpačitý, alkoholový... nějaký likér, ahaa mandlový likér - ale není to amaretto, je to sladké, svařený cukrový sirup s vanilkou, hořkými mandlemi, kouskem skořice a jedním hřebíčkem "pro chuť":-) jsou v něm spletené i vůně květin, ale v tom sirupu /který není vůbec ulepený, jen lahodně hladce, oble, sklovitě sladký/ jsou pěkně pospolu macerované a šikovně smíchané. že by iluzionistické představení? ano, tohle je dokonalá hvězda jeviště, bohužel tak trochu alkoholik, zazáří, převezme květiny a pak si za oponou musí rychle přihnout. aby zapomněl, že pod tím kostýmem a líčením je jaksi prázdný. ale ta slupka je zářívá a krásná, to jo! a čím víc se prosazuje palčivý hřebíček, tím víc mě vtahuje do svého světa mámení...
Svíravě hořká, když sládne na jazyku, kompaktní, viskózní, zaoblená tekutina. Z její krásy se motá hlava a šeptá sladká slova, ale ten snubák na prstu, ten snubák na prstu…
Flaška zelené lásky.
Múza, jejíž kouzlo nepominulo.
Viktor Oliva – Piják absintu.
Hořkost pelyňku a sladkost syté vanilky se suchou prachovou skořicí se s vývojem vůně prolíná čím dál víc, zpočátku ostré linie se smazávají. Květiny jsou zapracované na dotvoření atmosféry: bílá lilie a zelený jasmín ladí s trpkou hořkostí a dodávají jí křehkost, exotická tiaré je s vanilkou jako nános opalovacího mléka roztíraného na sluncem rozpálené kůži s výrazně dřevitým podtónem. Protiklady nakonec splynou v jedno a je v tom pikantně kořenitá jiskra. Ale není vítězů, není poražených.
(verze v hranatém flakonu s logem Palais Royal)
Název hořkosladký likér sedí nebo možná spíš lektvar . Oba tyto hlavní prvky totiž spolu neustále soupeří. Nejprve je to hořká zeleň, kterou vzápětí střídá nasládlá skořice s badyánem. Z lektvaru pak vystoupí puget bílých květů a nakonec se vrací do své původní „lektvarové“ podoby – směs hořkých bylin, suchého dřeva a sladké vanilky (ta na mně přetrvává nejdéle).
…další z Lutensových parádiček!..
Hořkosladký likér,
jemný, lahodný,
ohřátý na teplotu těla…
„Kočka“ na jehlách, černé koktejlky…
Je elegantní i sexy,
tajemná, sebevědomá…
Přesto je v jejích očích,
které hledají v davu večírkem znavených kreatur jen toho jednoho…,
...strach -
ještě jednou ho uvidět..!.,
touha -
ještě jednou TO zažít…,
odvaha -
nezastaví se před ničím…
Ta vůně je přesně jako život -
hořká i sladká,
hořká a sladká.
Krásně hořkosladká…!
10/06/09
Douce Amére - hořký a sladký. Dvě slova vystihující život sám. A vměstnat celý život do flakonu? Těžký úkol pro parfuméra, pokud …
… pokud se na to ovšem nevykašle!
Hlavně nebuďme patetičtí a nepodsouvejme vůni něco, co tam není. A taky nesrovnávejme s Chergui, i když se to nabízí, protože v tomhle srovnání Douce Amére neobstojí.
Na mne vůně působí prázdninově. Já mám prázdniny a chci nekomplikovaně vonět… a monsieur Sheldrake si taky udělal prázdniny, oddechovku, něco easy. Má to být hořký a sladký? No tak co se s tím budem mazat: vrazíme tam pelyněk, vrazíme tam vanilku, podepřem to kořením, zasypeme kytkama. Výsledek? Jo, dobrý! A teď jdem k vodě/na zahrádku na pivko.
Ale pozor! Tím Douce Amére vůbec neodepisuji, naopak. V jednoduchosti je krása a prázdninová oddechovka ala Sheldrake je ještě pořád mistrovské dílo, které mu jiní můžou jen závidět. Všeho je akorát, nic nevyčnívá a nedrhne, je saténově hladká. Vůně se i vyvíjí – postupně, jak pelyněk (zde velmi krotký) ztrácí na síle a ke slovu se dostává kořeněná vanilka, přechází vůně od více hořké a chladnější k více sladké a hřejivější s mléčnými tóny… hmm, možná tohle vytvořit zase až tak easy nebylo?
Výdrž a siláž Douce Amére odpovídají oddechové vůni: drží se v osobním prostoru, výdrž dobrá – v parném létě 6 hodin a pořád vnímám závany.
Douce Amére byla zařazena do exkluzívní řady a neexportuje se už v klasických hranatých flakonech. Prodává se pouze ve zvoncích v butiku a na oficiálním eshopu.
začátek je takový rozpačitý, alkoholový... nějaký likér, ahaa mandlový likér - ale není to amaretto, je to sladké, svařený cukrový sirup s vanilkou, hořkými mandlemi, kouskem skořice a jedním hřebíčkem "pro chuť":-) jsou v něm spletené i vůně květin, ale v tom sirupu /který není vůbec ulepený, jen lahodně hladce, oble, sklovitě sladký/ jsou pěkně pospolu macerované a šikovně smíchané. že by iluzionistické představení? ano, tohle je dokonalá hvězda jeviště, bohužel tak trochu alkoholik, zazáří, převezme květiny a pak si za oponou musí rychle přihnout. aby zapomněl, že pod tím kostýmem a líčením je jaksi prázdný. ale ta slupka je zářívá a krásná, to jo! a čím víc se prosazuje palčivý hřebíček, tím víc mě vtahuje do svého světa mámení...
Příjemná sametová vůně hořkého bylinného likéru, hořké čokolády a mandlově sladkých tonkových bobů prohřátým pižmem, která je předchůdcem parfému Absinth (Nasomatto). Projekce je slabší, výdrž přesahuje 4 hodiny.
Svíravě hořká, když sládne na jazyku, kompaktní, viskózní, zaoblená tekutina. Z její krásy se motá hlava a šeptá sladká slova, ale ten snubák na prstu, ten snubák na prstu…
Flaška zelené lásky.
Múza, jejíž kouzlo nepominulo.
Viktor Oliva – Piják absintu.
Hořkost pelyňku a sladkost syté vanilky se suchou prachovou skořicí se s vývojem vůně prolíná čím dál víc, zpočátku ostré linie se smazávají. Květiny jsou zapracované na dotvoření atmosféry: bílá lilie a zelený jasmín ladí s trpkou hořkostí a dodávají jí křehkost, exotická tiaré je s vanilkou jako nános opalovacího mléka roztíraného na sluncem rozpálené kůži s výrazně dřevitým podtónem. Protiklady nakonec splynou v jedno a je v tom pikantně kořenitá jiskra. Ale není vítězů, není poražených.
(verze v hranatém flakonu s logem Palais Royal)
Suchá nasládlá, suchá pepřová a zároveń suchá semišová - a do toho lehký karamelový tón. Hodně mi připomíná Dzing!
Název hořkosladký likér sedí nebo možná spíš lektvar . Oba tyto hlavní prvky totiž spolu neustále soupeří. Nejprve je to hořká zeleň, kterou vzápětí střídá nasládlá skořice s badyánem. Z lektvaru pak vystoupí puget bílých květů a nakonec se vrací do své původní „lektvarové“ podoby – směs hořkých bylin, suchého dřeva a sladké vanilky (ta na mně přetrvává nejdéle).
…další z Lutensových parádiček!..
Hořkosladký likér,
jemný, lahodný,
ohřátý na teplotu těla…
„Kočka“ na jehlách, černé koktejlky…
Je elegantní i sexy,
tajemná, sebevědomá…
Přesto je v jejích očích,
které hledají v davu večírkem znavených kreatur jen toho jednoho…,
...strach -
ještě jednou ho uvidět..!.,
touha -
ještě jednou TO zažít…,
odvaha -
nezastaví se před ničím…
Ta vůně je přesně jako život -
hořká i sladká,
hořká a sladká.
Krásně hořkosladká…!
10/06/09
Douce Amére - hořký a sladký. Dvě slova vystihující život sám. A vměstnat celý život do flakonu? Těžký úkol pro parfuméra, pokud …
… pokud se na to ovšem nevykašle!
Hlavně nebuďme patetičtí a nepodsouvejme vůni něco, co tam není. A taky nesrovnávejme s Chergui, i když se to nabízí, protože v tomhle srovnání Douce Amére neobstojí.
Na mne vůně působí prázdninově. Já mám prázdniny a chci nekomplikovaně vonět… a monsieur Sheldrake si taky udělal prázdniny, oddechovku, něco easy. Má to být hořký a sladký? No tak co se s tím budem mazat: vrazíme tam pelyněk, vrazíme tam vanilku, podepřem to kořením, zasypeme kytkama. Výsledek? Jo, dobrý! A teď jdem k vodě/na zahrádku na pivko.
Ale pozor! Tím Douce Amére vůbec neodepisuji, naopak. V jednoduchosti je krása a prázdninová oddechovka ala Sheldrake je ještě pořád mistrovské dílo, které mu jiní můžou jen závidět. Všeho je akorát, nic nevyčnívá a nedrhne, je saténově hladká. Vůně se i vyvíjí – postupně, jak pelyněk (zde velmi krotký) ztrácí na síle a ke slovu se dostává kořeněná vanilka, přechází vůně od více hořké a chladnější k více sladké a hřejivější s mléčnými tóny… hmm, možná tohle vytvořit zase až tak easy nebylo?
Výdrž a siláž Douce Amére odpovídají oddechové vůni: drží se v osobním prostoru, výdrž dobrá – v parném létě 6 hodin a pořád vnímám závany.
Douce Amére byla zařazena do exkluzívní řady a neexportuje se už v klasických hranatých flakonech. Prodává se pouze ve zvoncích v butiku a na oficiálním eshopu.