Kdopak tuší, jak sladce může být v duši?
Měkoučká sladká nadýchanost, zlehka provoněná jahodovou žvýkačkou, vanilkovým krémem a květinami. Mám ji ráda, tu vůni, která mě tak trochu vrací do dívčích let a zároveň nic neubírá šarmu dospělé ženy. A sluší jí teplo, které já taky ráda. Takže si s chutí vychutnám pohodičku ve voňavém obláčku, v němž sladce je mi v duši.
…napřed jsem se skoro až lekla, kam zmizela ta klasika.?!.,
ten ohromný obrat od jakési typické italské pompéznosti v parfémech Dolce Gabbana
(ať už to je v jednotlivých vůních třeba mýdlovost, nebo variace na téma pačuli…),
proč tahle sladká šťáva…
Ne, že by byla podobná následujícím vůním, ale typově, nebo když si k Pour Femme přivoním – vybavují se mi
Le Boise Torride, Bouche a Baie, Hot Couture…
Je to taková marmeládka po italsku.
Na první dojem jednoduchá, možná až otravná.
Ale na druhý – někde tam ten italský temperament asi je…
Velká holka, kterou chytne infantilní chvilka, nebo jen tak sedí v odpoledním stínu a
-
hrábne dvěma, třemi prsty do sklenice s marmeládou a se záměrně provokujícím, svůdným až lascivním a současně lehce znuděným pohledem
začne pomalu olizovat pozvolna stékající červenavou hmotu z prstů…,
a nebo – něco jako napít se husté vanilkově nasládlé smetany a ony bílé „fousy“ si požitkářsky slízávat jazykem,
a zase s tím zpod řas sexy pohledem.
Vůně je to přidrzlá a labužnická, přesto nevtíravá, a slušně vychovaná…
V počátku nahořklost z neroli, jistá ostrost z malin, a trocha trpkosti z mandarinkové kůry, a blíže – pro mě – nespecifikovatelné květy.
Vše je ale velmi brzy promícháno s vanilkovou smetanou a zahuštěno v hebký hustý, přesto osvěžující krém.
No, tak jo,
možná nový směr do italského parfémářství…,
aneb –
když nechcete být v křiváku a se Sicily za femme fatal a nebo divou večírku s klasikou Femme 1992…
25/12/12
Pohodička …
Kdopak tuší, jak sladce může být v duši?
Měkoučká sladká nadýchanost, zlehka provoněná jahodovou žvýkačkou, vanilkovým krémem a květinami. Mám ji ráda, tu vůni, která mě tak trochu vrací do dívčích let a zároveň nic neubírá šarmu dospělé ženy. A sluší jí teplo, které já taky ráda. Takže si s chutí vychutnám pohodičku ve voňavém obláčku, v němž sladce je mi v duši.
…napřed jsem se skoro až lekla, kam zmizela ta klasika.?!.,
ten ohromný obrat od jakési typické italské pompéznosti v parfémech Dolce Gabbana
(ať už to je v jednotlivých vůních třeba mýdlovost, nebo variace na téma pačuli…),
proč tahle sladká šťáva…
Ne, že by byla podobná následujícím vůním, ale typově, nebo když si k Pour Femme přivoním – vybavují se mi
Le Boise Torride, Bouche a Baie, Hot Couture…
Je to taková marmeládka po italsku.
Na první dojem jednoduchá, možná až otravná.
Ale na druhý – někde tam ten italský temperament asi je…
Velká holka, kterou chytne infantilní chvilka, nebo jen tak sedí v odpoledním stínu a
-
hrábne dvěma, třemi prsty do sklenice s marmeládou a se záměrně provokujícím, svůdným až lascivním a současně lehce znuděným pohledem
začne pomalu olizovat pozvolna stékající červenavou hmotu z prstů…,
a nebo – něco jako napít se husté vanilkově nasládlé smetany a ony bílé „fousy“ si požitkářsky slízávat jazykem,
a zase s tím zpod řas sexy pohledem.
Vůně je to přidrzlá a labužnická, přesto nevtíravá, a slušně vychovaná…
V počátku nahořklost z neroli, jistá ostrost z malin, a trocha trpkosti z mandarinkové kůry, a blíže – pro mě – nespecifikovatelné květy.
Vše je ale velmi brzy promícháno s vanilkovou smetanou a zahuštěno v hebký hustý, přesto osvěžující krém.
No, tak jo,
možná nový směr do italského parfémářství…,
aneb –
když nechcete být v křiváku a se Sicily za femme fatal a nebo divou večírku s klasikou Femme 1992…
25/12/12