Zkvašená sladká jabka a k tomu růže a svěží vzdušné tóny - úplně jsem se lekla, že bude Rose Rouge vonět jako Chloé (případně její odnož s růží). Během chvilky se naštěstí rozvoní rybízová marmeláda, v které je zapomenutý zelený lísteček. Pak marmeláda zesládne, je jako linecká směs v upečené taštičce (vzpomněla jsem si na CK One Shock for Her) a nakonec se rozvoní krásná sladká marmeládová růže. Vcelku jednoduchá, díky tomu by se možná dobře kombinovala s dalšími vůněmi.
...ano, takhle si představuji absolut z černého rybízu -
heboučký, akorát nasládlý, žádná ostrost, hedvábně hustý.
A
s ním vnímám hned i pepř.
Pepřové osvěžení, vítr, jemný průtah nosem a k tomu se po chvilince přidá kakao...
...no, spíše hodně tmavá, až černá čokoláda.
Čokoláda teplá, hustá, do které si namáčím minimálně sladké vláčně křupavé oříškové oplatky.
A zase ten rybíz...
...nyní už ne jako absolut/lahodný sirup, ale jako ony černé pikantní bobulky právě utržené z keře.
Křehká, delikátní vůně.
Černo hnědo karmínová, tmavá, étericky plná gurmánská.
Pro mě, bohužel, mizerná intenzita. Výdrž - uvidím...
a druhé bohužel - už teď, po pár minutách, se na mně začíná rozpadat do "jen něčeho voňavého" - načervenalé nasládlé kyselkavo s pačuli, blíže neurčitelné...
Jako kdyby rozplizlé Gucci Guilty Absolu.
Omluva všem fanynkám, ale je to moje chemie, resp. tato řada Collection Extraordinaire si s mojí kůží nerozumí(není to poprvé...)
21/12/18
Říkám si slečna Ro a říkám si tak jen já. Ostatní mi říkaj všelijak, ale já slyším jen na to, na co chci. „Růžičko voňavá“ už mi ovšem dlouho nikdo neřekl …
René podlehl vábení hada z ráje a v jeho podkroví se už pěknejch pár týdnů roztahuje ta madam, která se stala příčinou mýho morálního úpadku v dědkově záhonu růží, a jejíž vůně na mě teď syčí z temnejch koutů společnýho schodiště každej den. Zpočátku jsem přemejšlela, že bych třeba mohla madam trochu vylepšit design černýho laku na jejím před domem zaparkovaným mazlovi, případně jí zajistit rychlej sešup z horního patra až dolů a svést to na ty její štekle. Ale pomstychtivý a vražedný představy jsou jedna věc a jejich realizace věc druhá. Prostě na to nemám. A vlastně si teď říkám, jestli by mi René za něco takovýho vůbec stál.
Dnes je krásnej zimní den. Z nebe se ladně snášej obrovský vločky sněhu a na zemi už z nich vznikla parádně nadýchaná bílá peřina. A k dobrýmu pocitu přispělo i dunivé klapnutí starejch vrat našeho gymplu, protože to vnímám jako pomyslnej start prázdnin. Zimní prázdniny … konečně! Rána, ve kterejch mě z postele nebude tahat vřískající budík, vůně cukroví, atmosféra Vánoc … a teta a já a vzpomínky na jiný Vánoce s našima, ale taky odhodlání se v těch vzpomínkách nenimrat a být tetě dobrou společnicí. Vždyť ona mě má možná i ráda. A tak se courám zasněženým městem pomalu domů a svět kolem mi přijde takovej zvláštní, zasněnej …
Mami?
Pohled velkejch hnědejch očí. A v hlavě mi znějí slova a známej hlas. Tak jdu za ním a za tím pohledem a okamžik se mění v němej úžas, když po sněhu není najednou ani památky. Nejenom po sněhu, ale i po všem, co znám. Kde je chodník z kočičích hlav, po kterým jsem před chvílí šla? Kde jsou domy, co znám, ulice, auta a lidi? Místo toho všeho jsem někde, kde to neznám a nedohlédnu dál, než k těm očím, který se na mě upřeně dívají. Znám ten pohled plnej něhy a tichýho úsměvu, kterej doprovázel těch pár občas pronášenejch slov … „ty jsi dámou mého srdce, moje malá“.
Mami?
Jsem v pořádku.
Kde jsi?
Blízko …
Sedím v šeru kostelního ticha na tvrdý dřevěný lavici. Musela jsem usnout a zdálo se mi o mámě. Co jinýho by to bylo než sen? Zimou zkřehlé tělo se nechce zvednout, ale měla bych jít. Ale než se zvednu k odchodu něco mě přinutí kouknout se vedle sebe a ve stejnou chvíli vzduch kolem zesládne po růžích, malinách a zavoní i hořkým kakaem a včelím voskem. Běží mi hlavou, že tu vůni přece znám a nevěřícně se dotýkám karty se srdcovou dámou, kterou někdo tady na té staré kostelní lavici asi ztratil …
Zpočátku sytá růže s růžovým pižmem, jakých je spousta. Ale postupně růži zalil sladký ambrový med s jemným sladkokyselým malinovým nádechem a vše poprášil jemný pudr z labutěnky. Povedená růže...
Je vzdálenou mladší sestřenicí Deliny Exclusif a nezapře své růžové geny. Stejně jako Delině jí ještě nebylo osmnáct, místo šampaňského si tak s vámi přiťukne jen skleničkou jiskřivé malinovky s bublinkami. Na rozdíl od svých příbuzných má však jednu zvláštní slabůstku. Miluje vůni speciálních čokoládových pralinek, plněných pačuliově pikantní rybízovou marmeládou tak moc, že je vždycky nejprve vyloví z bonboniéry, přičichne k papírové výstelce, na níž ulpěly mikroskopické stopy kakaa, jímž je každá lehce poprášená a teprve pak ji vloží do úst a nechá líně rozplynout na jazyku tu hustě sirupovitou, palčivě sladkou, jemně kořenitou ovocnou chuť.
"Je to nádherná vůně," chválí prodavačka, "chcete ji stříknout na papírek nebo rovnou na ruku."
Vyhrnu si rukáv, natáhnu předloktí a větřím. Kakao, hodně kakaa, toho jsem se bála, to jsem v úvodu mít nechtěla. Toužila jsem po slibovaném mixu černého rybízu, jehož chuť i vůni miluji, růžového pepře a rudé růže.
Kakao po chvíli ustoupí marmeládě z červeného(!) rybízu a malin, ale ne na dlouho, závěr vůně patří zase jemu. A do tohohle čokoládovo marmeládového opojení se sem tam snese okvětní plátek růže. Já nevím, Rose Rouge jsem si představovala jinak, chtěla bych vonět elegantně a ne jako dobrota. Jsem zvědavá, co o ní napíší zdejší "nosy."
Edit: Úplně jsem zapomněla na ten růžový pepř. Vlastně to není tak docela pepř a je spíš červený, nicméně jeho pikantní sladkost od začátku sekunduje kakau. A je jí o malinko víc, než je mi příjemné.
Zkvašená sladká jabka a k tomu růže a svěží vzdušné tóny - úplně jsem se lekla, že bude Rose Rouge vonět jako Chloé (případně její odnož s růží). Během chvilky se naštěstí rozvoní rybízová marmeláda, v které je zapomenutý zelený lísteček. Pak marmeláda zesládne, je jako linecká směs v upečené taštičce (vzpomněla jsem si na CK One Shock for Her) a nakonec se rozvoní krásná sladká marmeládová růže. Vcelku jednoduchá, díky tomu by se možná dobře kombinovala s dalšími vůněmi.
...ano, takhle si představuji absolut z černého rybízu -
heboučký, akorát nasládlý, žádná ostrost, hedvábně hustý.
A
s ním vnímám hned i pepř.
Pepřové osvěžení, vítr, jemný průtah nosem a k tomu se po chvilince přidá kakao...
...no, spíše hodně tmavá, až černá čokoláda.
Čokoláda teplá, hustá, do které si namáčím minimálně sladké vláčně křupavé oříškové oplatky.
A zase ten rybíz...
...nyní už ne jako absolut/lahodný sirup, ale jako ony černé pikantní bobulky právě utržené z keře.
Křehká, delikátní vůně.
Černo hnědo karmínová, tmavá, étericky plná gurmánská.
Pro mě, bohužel, mizerná intenzita. Výdrž - uvidím...
a druhé bohužel - už teď, po pár minutách, se na mně začíná rozpadat do "jen něčeho voňavého" - načervenalé nasládlé kyselkavo s pačuli, blíže neurčitelné...
Jako kdyby rozplizlé Gucci Guilty Absolu.
Omluva všem fanynkám, ale je to moje chemie, resp. tato řada Collection Extraordinaire si s mojí kůží nerozumí(není to poprvé...)
21/12/18
Slečna Ro …
Říkám si slečna Ro a říkám si tak jen já. Ostatní mi říkaj všelijak, ale já slyším jen na to, na co chci. „Růžičko voňavá“ už mi ovšem dlouho nikdo neřekl …
René podlehl vábení hada z ráje a v jeho podkroví se už pěknejch pár týdnů roztahuje ta madam, která se stala příčinou mýho morálního úpadku v dědkově záhonu růží, a jejíž vůně na mě teď syčí z temnejch koutů společnýho schodiště každej den. Zpočátku jsem přemejšlela, že bych třeba mohla madam trochu vylepšit design černýho laku na jejím před domem zaparkovaným mazlovi, případně jí zajistit rychlej sešup z horního patra až dolů a svést to na ty její štekle. Ale pomstychtivý a vražedný představy jsou jedna věc a jejich realizace věc druhá. Prostě na to nemám. A vlastně si teď říkám, jestli by mi René za něco takovýho vůbec stál.
Dnes je krásnej zimní den. Z nebe se ladně snášej obrovský vločky sněhu a na zemi už z nich vznikla parádně nadýchaná bílá peřina. A k dobrýmu pocitu přispělo i dunivé klapnutí starejch vrat našeho gymplu, protože to vnímám jako pomyslnej start prázdnin. Zimní prázdniny … konečně! Rána, ve kterejch mě z postele nebude tahat vřískající budík, vůně cukroví, atmosféra Vánoc … a teta a já a vzpomínky na jiný Vánoce s našima, ale taky odhodlání se v těch vzpomínkách nenimrat a být tetě dobrou společnicí. Vždyť ona mě má možná i ráda. A tak se courám zasněženým městem pomalu domů a svět kolem mi přijde takovej zvláštní, zasněnej …
Mami?
Pohled velkejch hnědejch očí. A v hlavě mi znějí slova a známej hlas. Tak jdu za ním a za tím pohledem a okamžik se mění v němej úžas, když po sněhu není najednou ani památky. Nejenom po sněhu, ale i po všem, co znám. Kde je chodník z kočičích hlav, po kterým jsem před chvílí šla? Kde jsou domy, co znám, ulice, auta a lidi? Místo toho všeho jsem někde, kde to neznám a nedohlédnu dál, než k těm očím, který se na mě upřeně dívají. Znám ten pohled plnej něhy a tichýho úsměvu, kterej doprovázel těch pár občas pronášenejch slov … „ty jsi dámou mého srdce, moje malá“.
Mami?
Jsem v pořádku.
Kde jsi?
Blízko …
Sedím v šeru kostelního ticha na tvrdý dřevěný lavici. Musela jsem usnout a zdálo se mi o mámě. Co jinýho by to bylo než sen? Zimou zkřehlé tělo se nechce zvednout, ale měla bych jít. Ale než se zvednu k odchodu něco mě přinutí kouknout se vedle sebe a ve stejnou chvíli vzduch kolem zesládne po růžích, malinách a zavoní i hořkým kakaem a včelím voskem. Běží mi hlavou, že tu vůni přece znám a nevěřícně se dotýkám karty se srdcovou dámou, kterou někdo tady na té staré kostelní lavici asi ztratil …
Zpočátku sytá růže s růžovým pižmem, jakých je spousta. Ale postupně růži zalil sladký ambrový med s jemným sladkokyselým malinovým nádechem a vše poprášil jemný pudr z labutěnky. Povedená růže...
Je vzdálenou mladší sestřenicí Deliny Exclusif a nezapře své růžové geny. Stejně jako Delině jí ještě nebylo osmnáct, místo šampaňského si tak s vámi přiťukne jen skleničkou jiskřivé malinovky s bublinkami. Na rozdíl od svých příbuzných má však jednu zvláštní slabůstku. Miluje vůni speciálních čokoládových pralinek, plněných pačuliově pikantní rybízovou marmeládou tak moc, že je vždycky nejprve vyloví z bonboniéry, přičichne k papírové výstelce, na níž ulpěly mikroskopické stopy kakaa, jímž je každá lehce poprášená a teprve pak ji vloží do úst a nechá líně rozplynout na jazyku tu hustě sirupovitou, palčivě sladkou, jemně kořenitou ovocnou chuť.
"Je to nádherná vůně," chválí prodavačka, "chcete ji stříknout na papírek nebo rovnou na ruku."
Vyhrnu si rukáv, natáhnu předloktí a větřím. Kakao, hodně kakaa, toho jsem se bála, to jsem v úvodu mít nechtěla. Toužila jsem po slibovaném mixu černého rybízu, jehož chuť i vůni miluji, růžového pepře a rudé růže.
Kakao po chvíli ustoupí marmeládě z červeného(!) rybízu a malin, ale ne na dlouho, závěr vůně patří zase jemu. A do tohohle čokoládovo marmeládového opojení se sem tam snese okvětní plátek růže. Já nevím, Rose Rouge jsem si představovala jinak, chtěla bych vonět elegantně a ne jako dobrota. Jsem zvědavá, co o ní napíší zdejší "nosy."
Edit: Úplně jsem zapomněla na ten růžový pepř. Vlastně to není tak docela pepř a je spíš červený, nicméně jeho pikantní sladkost od začátku sekunduje kakau. A je jí o malinko víc, než je mi příjemné.