Jistě se občas stane, že se zasmějete vlastnímu vtipu a obecenstvo mlčí. A někdy se stane, že zkrátka vykradete vlastní recenzi. Teď mluvím o svém literárním díle s názvem Zagorsk. Nějak mi to nedá a vypravím se tam zase, jenže tentokrát nejedu očichávat ortodoxní kadidlo zabořená v metrové závěji, tentokrát se tam vypravím v létě. Jak se tak rozhlížím, kostel už bude co nevidět, začínám cítit ty dlouhé žluté voskové svíčky, které se při vstupu do kostela zapalují. Slunce prohřívá dřevěnou střechu, ale co si budem povídat...Léto tady netrvá dlouho, je to jako mžiknutí oka, rychle se ztratí, stejně jako tající vosk, který pomalu odkapává na kovový podtácek. Venkovní teplota klesá a uvnitř kostela to o moc lepší není. Cítíte kamennou podlahu pod nohama a najednou vás vyruší divný zvuk. Upřete zrak nad dítě, které tajně křoupe mrkev. "V kostele se nejí!" okřikuje ho matka. Pohoršeně se na něj podíval i člověk stojící stranou. Kde jsem jenom toho chlapa viděla?
Úplně první dojem, než jsem se dívala na složení, byl ostřejší začátek připomínající ořechový likér, a pak - tající včelí vosk, což je fáze, kterou mám úplně nejraději. Na závěr cítím kadidlo s bergamotem, mírně podkreslené rybízovou kyselinkou, o které jsem si původně myslela, že jsou to citrusy. Jinak ano, čaj s bergamotem, datle, šafrán, celkový dojem je hořkosladký. Drží se hodně u těla, a na Artisana je výdrž opravdu excelentní, po 6 hodinách stále cítím zápěstí. Případnou iluzi slabší výdrže dělá tělovost parfému, není to pravda žádný výletník. Je to vůně - introvert, potřebuje čas, ale je krásná.
Pro mě je tato vůně óda na vetiver bez vetiveru. Tedy on tam nějaký je, ale není sám. Hlavně je tam hromada dalších složek, jejichž každá kombinace představuje nějakou polohu vetiveru. Každá složka hraje svůj part a skladba, kterou hrají se jmenuje Vetiver.
Vůně začíná docela zostra zeleným koriandrem říznutým zázvorem a doostřeným pepřem. Pěkně vám provětrá nosní dutinu. Koriandr já nerada ale naštěstí mu to dlouho nevydrží. Hned vzápětí se objeví slané a kožené tóny. Žádný semiš, pořádná poctivá vydělaná kůže. Vyznělo by to hodně pánsky a podobně jako Vetiver od Guerlain, kdyby nepřišla sladkost ovoce a později tonky která z vůně udělá geniální unisex. Není to čerstvé, ani sušené ovoce, jak se někde uvádí, spíš lehce nakvašené, které se postupně rozplývá v černém čaji. To mě fakt baví, tyhle nečekané obraty.
Asi tak po hodině začne probleskovat chladivé kadidlo ohřívané a oslazené tonkou. Výsledkem je sladký, ale ne přeslazený kouř, který po dvou, třech hodinách přejde v ukázkově dřevitý drydown.
Už je jasné, proč vidím v Coeur de Vetiver Sacre ódu na vetiver? Každá její fáze jako by byla oslavou některé z poloh vetiveru.
Suché čajové lístky v pytlíčku z jemné nové kůže a vetiverem v podobě nasládlého kouře s jemnou stopou pražených oříšků Suchá nesladká vůně – úžasná na léto (ale i na jaro, podzim i zimu).
Jistě se občas stane, že se zasmějete vlastnímu vtipu a obecenstvo mlčí. A někdy se stane, že zkrátka vykradete vlastní recenzi. Teď mluvím o svém literárním díle s názvem Zagorsk. Nějak mi to nedá a vypravím se tam zase, jenže tentokrát nejedu očichávat ortodoxní kadidlo zabořená v metrové závěji, tentokrát se tam vypravím v létě. Jak se tak rozhlížím, kostel už bude co nevidět, začínám cítit ty dlouhé žluté voskové svíčky, které se při vstupu do kostela zapalují. Slunce prohřívá dřevěnou střechu, ale co si budem povídat...Léto tady netrvá dlouho, je to jako mžiknutí oka, rychle se ztratí, stejně jako tající vosk, který pomalu odkapává na kovový podtácek. Venkovní teplota klesá a uvnitř kostela to o moc lepší není. Cítíte kamennou podlahu pod nohama a najednou vás vyruší divný zvuk. Upřete zrak nad dítě, které tajně křoupe mrkev. "V kostele se nejí!" okřikuje ho matka. Pohoršeně se na něj podíval i člověk stojící stranou. Kde jsem jenom toho chlapa viděla?
Úplně první dojem, než jsem se dívala na složení, byl ostřejší začátek připomínající ořechový likér, a pak - tající včelí vosk, což je fáze, kterou mám úplně nejraději. Na závěr cítím kadidlo s bergamotem, mírně podkreslené rybízovou kyselinkou, o které jsem si původně myslela, že jsou to citrusy. Jinak ano, čaj s bergamotem, datle, šafrán, celkový dojem je hořkosladký. Drží se hodně u těla, a na Artisana je výdrž opravdu excelentní, po 6 hodinách stále cítím zápěstí. Případnou iluzi slabší výdrže dělá tělovost parfému, není to pravda žádný výletník. Je to vůně - introvert, potřebuje čas, ale je krásná.
Pro mě je tato vůně óda na vetiver bez vetiveru. Tedy on tam nějaký je, ale není sám. Hlavně je tam hromada dalších složek, jejichž každá kombinace představuje nějakou polohu vetiveru. Každá složka hraje svůj part a skladba, kterou hrají se jmenuje Vetiver.
Vůně začíná docela zostra zeleným koriandrem říznutým zázvorem a doostřeným pepřem. Pěkně vám provětrá nosní dutinu. Koriandr já nerada ale naštěstí mu to dlouho nevydrží. Hned vzápětí se objeví slané a kožené tóny. Žádný semiš, pořádná poctivá vydělaná kůže. Vyznělo by to hodně pánsky a podobně jako Vetiver od Guerlain, kdyby nepřišla sladkost ovoce a později tonky která z vůně udělá geniální unisex. Není to čerstvé, ani sušené ovoce, jak se někde uvádí, spíš lehce nakvašené, které se postupně rozplývá v černém čaji. To mě fakt baví, tyhle nečekané obraty.
Asi tak po hodině začne probleskovat chladivé kadidlo ohřívané a oslazené tonkou. Výsledkem je sladký, ale ne přeslazený kouř, který po dvou, třech hodinách přejde v ukázkově dřevitý drydown.
Už je jasné, proč vidím v Coeur de Vetiver Sacre ódu na vetiver? Každá její fáze jako by byla oslavou některé z poloh vetiveru.
Suché čajové lístky v pytlíčku z jemné nové kůže a vetiverem v podobě nasládlého kouře s jemnou stopou pražených oříšků Suchá nesladká vůně – úžasná na léto (ale i na jaro, podzim i zimu).