"Ty už zase vzpomínáš?!?", zeptala se ho a na rtech vykouzlila mírný úsměv. Převracel v dlani cedrovou kamej s vyřezaným jemným profilem dívky. Nikdy ji neřekl, že na tom portrétu není ona. Nechtěl ji ranit, měl ji velmi rád. Nikdy jí neřekl, proč si za ženu vybral právě ji a koho mu připomínala. Nikdy se jí nesvěřil s přízračným setkáním.
Byl tehdy ještě mladý, plný síly a pracoval v lese. Byla to těžká práce. Jednou v poledne ho přemohla únava a on na mýtině usnul. Probudilo ho vískání ve vlasech. Otočil se a uviděl sličnou dívku. V jejích temně fialových očích by se nejeden mladík mohl utopit. Chtěl něco říct, ale umlčela ho a nabídla mu hrst malin. Ochutnal je. Potom ho políbila. A rozplynula se. Zmizela jako přízrak, jako sen... a možná se to nestalo, možná to byl vážně jen sen. Ještě ten večer, jako v horečce, vyřezal cedrovou kamej. Ale tvář víly se vryla více, než do toho dřeva, do jeho vzpomínek.
Znovu polaskal dřevěný šperk v prstech a podíval se na svou ženu, která jí byla tak podobná. Opětovala mu jeho pohled, stále se mírně usmívajíc. Pak se odvrátila. Raději. Nikdy mu totiž neřekla ... a v očích se jí temně fialově zablesklo.
Po aplikaci cítím hlavně maliny, fialku i hořkost grepu. Začátek je hodně břitký, jako šťáva z červených bobulí, ale rychle se se vůně začne zaoblovat vanilkou a cedrem, s jemným pižmem přimykat k tělu. Takhle nějak jsem si představovala, že voní Féerie. Ale Féerie je ostřejší a zelenější, takový diblík. Cashmer Wood je oblejší a ženštější. Bude to znít divně, ale je jako hrst lesní šťávy zahřátá na ženském těle.
"Ty už zase vzpomínáš?!?", zeptala se ho a na rtech vykouzlila mírný úsměv. Převracel v dlani cedrovou kamej s vyřezaným jemným profilem dívky. Nikdy ji neřekl, že na tom portrétu není ona. Nechtěl ji ranit, měl ji velmi rád. Nikdy jí neřekl, proč si za ženu vybral právě ji a koho mu připomínala. Nikdy se jí nesvěřil s přízračným setkáním.
Byl tehdy ještě mladý, plný síly a pracoval v lese. Byla to těžká práce. Jednou v poledne ho přemohla únava a on na mýtině usnul. Probudilo ho vískání ve vlasech. Otočil se a uviděl sličnou dívku. V jejích temně fialových očích by se nejeden mladík mohl utopit. Chtěl něco říct, ale umlčela ho a nabídla mu hrst malin. Ochutnal je. Potom ho políbila. A rozplynula se. Zmizela jako přízrak, jako sen... a možná se to nestalo, možná to byl vážně jen sen. Ještě ten večer, jako v horečce, vyřezal cedrovou kamej. Ale tvář víly se vryla více, než do toho dřeva, do jeho vzpomínek.
Znovu polaskal dřevěný šperk v prstech a podíval se na svou ženu, která jí byla tak podobná. Opětovala mu jeho pohled, stále se mírně usmívajíc. Pak se odvrátila. Raději. Nikdy mu totiž neřekla ... a v očích se jí temně fialově zablesklo.
Po aplikaci cítím hlavně maliny, fialku i hořkost grepu. Začátek je hodně břitký, jako šťáva z červených bobulí, ale rychle se se vůně začne zaoblovat vanilkou a cedrem, s jemným pižmem přimykat k tělu. Takhle nějak jsem si představovala, že voní Féerie. Ale Féerie je ostřejší a zelenější, takový diblík. Cashmer Wood je oblejší a ženštější. Bude to znít divně, ale je jako hrst lesní šťávy zahřátá na ženském těle.