Po přičichnutí jsem si vzpomněla na pejska z knížky Josefa Čapka, jak se zaradoval nad laskominou: Ha! To je něco pro mne! Voní to jako nějaké cukroví... nebo jako sladký krém, který by se dal jíst lžičkou rovnou z kelímku. Čokoláda, káva, koření... po nanesení to je ovšem opravdový parfém. Vůně kávy je mírně "kožená" a dřevěná, okořeněná kardamomem a skořicí, s něčím suše zeleným jako třeba bobkový list... podle složení tedy olivový. Po chvíli se vůně usadí do krémové podoby, ale stále to není ten čokoládový krém ujídaný lžičkou, spíše krém na ruce Indulona. Sypké hořké kakao pak navodí suchý dojem, jako by dřevo vyschlo v poledním žáru... přitom zvnitřku vůně se dá zachytit nasládlá, medovo-pryskyřičná vůně. Když přičichnu moc zblízka, cítím i mrkev, trochu uschlou a připomínající mi nátěr laku.
Představila jsem si tento výjev: horký letní den jako malovaný, malá terasa ze stran uzavřená stěnami porostlými listovím, stará dřevěná podlaha a dřevěný stolek jsou vyšisované a vyschlé ze slunečního žáru. Na stolku je připravená kovová konvička s kávou, ochucenou kardamomem a skořicí. Právě odpočíváme, popíjíme kávu se lžičkou medu, ruce máme namazané modrou Indulonou a zpod přimhouřených řas pozorujeme dřevěná křesílka - jedno jsme už včera natřeli bledě modrým lakem a jeho vůně je stále patrná ve vzduchu.
Po přičichnutí jsem si vzpomněla na pejska z knížky Josefa Čapka, jak se zaradoval nad laskominou: Ha! To je něco pro mne! Voní to jako nějaké cukroví... nebo jako sladký krém, který by se dal jíst lžičkou rovnou z kelímku. Čokoláda, káva, koření... po nanesení to je ovšem opravdový parfém. Vůně kávy je mírně "kožená" a dřevěná, okořeněná kardamomem a skořicí, s něčím suše zeleným jako třeba bobkový list... podle složení tedy olivový. Po chvíli se vůně usadí do krémové podoby, ale stále to není ten čokoládový krém ujídaný lžičkou, spíše krém na ruce Indulona. Sypké hořké kakao pak navodí suchý dojem, jako by dřevo vyschlo v poledním žáru... přitom zvnitřku vůně se dá zachytit nasládlá, medovo-pryskyřičná vůně. Když přičichnu moc zblízka, cítím i mrkev, trochu uschlou a připomínající mi nátěr laku.
Představila jsem si tento výjev: horký letní den jako malovaný, malá terasa ze stran uzavřená stěnami porostlými listovím, stará dřevěná podlaha a dřevěný stolek jsou vyšisované a vyschlé ze slunečního žáru. Na stolku je připravená kovová konvička s kávou, ochucenou kardamomem a skořicí. Právě odpočíváme, popíjíme kávu se lžičkou medu, ruce máme namazané modrou Indulonou a zpod přimhouřených řas pozorujeme dřevěná křesílka - jedno jsme už včera natřeli bledě modrým lakem a jeho vůně je stále patrná ve vzduchu.