Kavárenská …
Z této vůně na mě dýchá atmosféra kavárny. Nic víc, nic míň. Tichý šum hlasů kolem, vůně kávy a sladkého čokoládového dezertu s višněmi, interiér v zemitých odstínech, příjemná nálada … a já si tam lebedím obklopená tím vším společně s lehounkým pudrovým obláčkem, který mě objímá jako měkký šál.
Je to pohodové, přitažlivé, trošku vintage … mně se to moc líbí!
Café Chantant je přesně taková, jak jsem si ji představovala po přečtení složení a recenzí: kavárna nebo ještě lépe "šantán" se sladkými dortíky a marcipánem, je tu anýzový nádech, vanilka (ze začátku mi konzistence vůně připadá hustě tekutá, jako pudink nalévaný do poháru, po rozvonění už je vůně sušší a vzdušnější), šálek kávy a sklenka třešňové limonády, nádech doutníkového kouře a jemně napudrované kožené rukavičky. Snad jen ty semišové rukavičky jsou po rozvonění až moc dominantní a vůně mi silně připomíná (už zmiňovanou) Cuir Belugu.
Název vůně znamená v překladu kavárna se zpěvem, které se v Paříži vyskytovaly v období Belle Époque koncem 19. a začátkem 20. století. Byl to typ zábavního podniku s prvky kabaretu, koncertního uspořádání a veselohry, pro nějž byl typický otevřený venkovní prostor, i když samozřejmě ne docela. Celá tato éra se vy se vyznačovala vlnou optimismu a radosti ze života. No a musím říct, že tady už spolupráce mezi marketingovým oddělením a "nosem" zafungovala o malinko lépe.
Vůně samotná je totiž jak optimistická, tak i gurmánsky, kavárensky nebo lépe řečeno spíš cukrárensky laděná. Tedy až na ten začátek s pikantní badyánovou špičkou, jednou višní a svěže nahořklou zelení. Tu zeleň tedy považujme za onu venkovní atmosféru :D
.
A pak už přichází kavárna: jemný závan sladkého kouře, napudrované dámy ("vanilkový" otočník s kosatcem), mlsající dortíky s krémově vanilkovou náplní a marcipán. K tomu střídavě popíjejí sladkou kávu a třešňovou limonádu. Problematický je ovšem ten umělý podtón, co se mi tam pořád vkrádá.
Už při rozbalování vzorečku bylo znát, že půjde o gurmánku. Velmi sladké višně sypané vanilkovým cukrem a mandlové aroma. Všude kolem se vine vůně jemné kůže s doutníky. Café Chantant je výrazná, přesto se drží hezky u těla. Nacházím jistou podobu s Cuir Beluga.
V této kavárně servírují medový dortík s mandlovým krémem a ozdobený malinami a černými třešněmi zalitými v želé, na který nedočkavě čeká silně napudrovaná dáma navoněná jemně lékořicovou Myrrhiad.
Pro mě je to vůně mnoha tváří. První setkání mi ukázalo trpkou višeň zasypanou hebkým vanilkovým pudrem, což se mi líbilo, ale nenadchlo. Při dalších setkáních jsem si vzpomněla na bonbóny z dětství, dvoubarevné polštářky uvnitř s lékořicí. Nejvíc jsem se těšila vždycky právě na ni a tuto se tady našla. V teplých dnech jsem objevila tóny, které povznesly vůni do úplně jiných sfér. Vůně doutníků, klasické chypré tóny a vůně poctivé silné kávy. Velmi zřetelně vnímám vůni hořkých mandlí, je to zvláštní pocit, jakoby to byla jiná vůně. Avšak na samotném vrcholku je stále hebká všudypřítomná, doslova všude rozptýlená vanilka a ve finále je to známá vůně mého lehounkého kašmírového svetříku, který voní vším, kde se letními večery toulám.
Višeň ve sladkém anýzovém likéru, černý proužek lékořice a vanilkový pudr. Typově připomíná Lolitu Lempickou EdP, která mi však dotekem tabáku připadala mnohem zajímavější. Café chantant je pro mě příliš prvoplánovou vůní - chuť sladkého sirupu zůstane na patře sice dlouho, ale velké emoce nevyvolá.
Silná, tmavá, na slnku dozretá višňa so stopami kávy a čokolády. Takto by mohla vyzerať LPRN, keby sa rozhodla byť dámou a nie srandovným umelohmotným diblíkom.
Na začátku by člověk mohl nabýt dojmu, že půjde o čistokrevnou gurmánku. Sladký mandlový dezert, posypaný vanilkovým cukrem a ozdobený višněmi Amarena. To jsou ty úžasné italské višně v sladkém sirupu s mandlovým likérem a vanilkou. Jsou výborné v různých dezertech nebo se z nich dělá zmrzlina, jeden z mých oblíbených druhů.
Sladký dezert ale mizí z talířků a ve vzduchu z něj zůstane jenom lehké aroma. Objeví se jemná kůže, k ní pak lístky tabáku a lehké závany chypre, vytvořené pačulim. A obláček pudru s kosatcem.
Takže kde to vlastně jsme?
Café chantant byly populární kavárny ve Francii doby Belle Époque, ve kterých bavili hosty písničkami lehčího rázu zpěváci nebo skupiny zpěváků. Takové první popové koncerty. A taky třeba kolébka šansonu. O jejich popularitě svědčí i to, že se rozšířily do celé Evropy, dokonce i do Ruska nebo Turecka. Velkou popularitu café chantant získaly hlavně v Itálii, zdá se, že se dodnes tento výraz používá. A v češtině nám chafé chantant taky něco zanechalo - slovo šantán, používáné ve smyslu kabaret. Vyrazíme do šantánu?
Kavárenská …
Z této vůně na mě dýchá atmosféra kavárny. Nic víc, nic míň. Tichý šum hlasů kolem, vůně kávy a sladkého čokoládového dezertu s višněmi, interiér v zemitých odstínech, příjemná nálada … a já si tam lebedím obklopená tím vším společně s lehounkým pudrovým obláčkem, který mě objímá jako měkký šál.
Je to pohodové, přitažlivé, trošku vintage … mně se to moc líbí!
Plnotučné višně v čokolanýži
(pro mě, bohužel, ve starosvětském provedení).
12/12/18
Café Chantant je přesně taková, jak jsem si ji představovala po přečtení složení a recenzí: kavárna nebo ještě lépe "šantán" se sladkými dortíky a marcipánem, je tu anýzový nádech, vanilka (ze začátku mi konzistence vůně připadá hustě tekutá, jako pudink nalévaný do poháru, po rozvonění už je vůně sušší a vzdušnější), šálek kávy a sklenka třešňové limonády, nádech doutníkového kouře a jemně napudrované kožené rukavičky. Snad jen ty semišové rukavičky jsou po rozvonění až moc dominantní a vůně mi silně připomíná (už zmiňovanou) Cuir Belugu.
Název vůně znamená v překladu kavárna se zpěvem, které se v Paříži vyskytovaly v období Belle Époque koncem 19. a začátkem 20. století. Byl to typ zábavního podniku s prvky kabaretu, koncertního uspořádání a veselohry, pro nějž byl typický otevřený venkovní prostor, i když samozřejmě ne docela. Celá tato éra se vy se vyznačovala vlnou optimismu a radosti ze života. No a musím říct, že tady už spolupráce mezi marketingovým oddělením a "nosem" zafungovala o malinko lépe.
Vůně samotná je totiž jak optimistická, tak i gurmánsky, kavárensky nebo lépe řečeno spíš cukrárensky laděná. Tedy až na ten začátek s pikantní badyánovou špičkou, jednou višní a svěže nahořklou zelení. Tu zeleň tedy považujme za onu venkovní atmosféru :D
.
A pak už přichází kavárna: jemný závan sladkého kouře, napudrované dámy ("vanilkový" otočník s kosatcem), mlsající dortíky s krémově vanilkovou náplní a marcipán. K tomu střídavě popíjejí sladkou kávu a třešňovou limonádu. Problematický je ovšem ten umělý podtón, co se mi tam pořád vkrádá.
Už při rozbalování vzorečku bylo znát, že půjde o gurmánku. Velmi sladké višně sypané vanilkovým cukrem a mandlové aroma. Všude kolem se vine vůně jemné kůže s doutníky. Café Chantant je výrazná, přesto se drží hezky u těla. Nacházím jistou podobu s Cuir Beluga.
V této kavárně servírují medový dortík s mandlovým krémem a ozdobený malinami a černými třešněmi zalitými v želé, na který nedočkavě čeká silně napudrovaná dáma navoněná jemně lékořicovou Myrrhiad.
Pro mě je to vůně mnoha tváří. První setkání mi ukázalo trpkou višeň zasypanou hebkým vanilkovým pudrem, což se mi líbilo, ale nenadchlo. Při dalších setkáních jsem si vzpomněla na bonbóny z dětství, dvoubarevné polštářky uvnitř s lékořicí. Nejvíc jsem se těšila vždycky právě na ni a tuto se tady našla. V teplých dnech jsem objevila tóny, které povznesly vůni do úplně jiných sfér. Vůně doutníků, klasické chypré tóny a vůně poctivé silné kávy. Velmi zřetelně vnímám vůni hořkých mandlí, je to zvláštní pocit, jakoby to byla jiná vůně. Avšak na samotném vrcholku je stále hebká všudypřítomná, doslova všude rozptýlená vanilka a ve finále je to známá vůně mého lehounkého kašmírového svetříku, který voní vším, kde se letními večery toulám.
Hebká tělová vanilka s nádechem jemné kůže a lahodnou šťávou z višní.
Višeň ve sladkém anýzovém likéru, černý proužek lékořice a vanilkový pudr. Typově připomíná Lolitu Lempickou EdP, která mi však dotekem tabáku připadala mnohem zajímavější. Café chantant je pro mě příliš prvoplánovou vůní - chuť sladkého sirupu zůstane na patře sice dlouho, ale velké emoce nevyvolá.
Silná, tmavá, na slnku dozretá višňa so stopami kávy a čokolády. Takto by mohla vyzerať LPRN, keby sa rozhodla byť dámou a nie srandovným umelohmotným diblíkom.
Na začátku by člověk mohl nabýt dojmu, že půjde o čistokrevnou gurmánku. Sladký mandlový dezert, posypaný vanilkovým cukrem a ozdobený višněmi Amarena. To jsou ty úžasné italské višně v sladkém sirupu s mandlovým likérem a vanilkou. Jsou výborné v různých dezertech nebo se z nich dělá zmrzlina, jeden z mých oblíbených druhů.
Sladký dezert ale mizí z talířků a ve vzduchu z něj zůstane jenom lehké aroma. Objeví se jemná kůže, k ní pak lístky tabáku a lehké závany chypre, vytvořené pačulim. A obláček pudru s kosatcem.
Takže kde to vlastně jsme?
Café chantant byly populární kavárny ve Francii doby Belle Époque, ve kterých bavili hosty písničkami lehčího rázu zpěváci nebo skupiny zpěváků. Takové první popové koncerty. A taky třeba kolébka šansonu. O jejich popularitě svědčí i to, že se rozšířily do celé Evropy, dokonce i do Ruska nebo Turecka. Velkou popularitu café chantant získaly hlavně v Itálii, zdá se, že se dodnes tento výraz používá. A v češtině nám chafé chantant taky něco zanechalo - slovo šantán, používáné ve smyslu kabaret. Vyrazíme do šantánu?