Pamatujete na parfém, kterým jste se voněly vy, nebo vaše maminky před třiceti, čtyřiceti lety ještě za hlubokého socialismu? Možná to byl parfém Možná... - polský parfém Być może... .
Asi od roku 1963 ho vyráběla varšavská firma Pollena - Uroda. Byl velmi úspěšný. Svého času se ho prodalo 11 milionů flakónů ročně. To znamená jeden parfém každé zhruba 3 sekundy. Svůj podíl na tom mělo samozřejmě i to, že byl levný a flakónky byly malé (10ml). Ale také navazoval na světové trendy. Nepřipomíná vám písmo na krabičce něco? Možná... Miss Dior? Bingo! Jasně, složení nemají stejné, ale Być może... i Miss Dior jsou květinové chypré, tehdy velmi moderní vůně.
Być może... byl tak populární, že ho ve velkém začali vyvážet do sovětského Ruska. V té době si polské dámy začaly stěžovat, že vůně není, co bývala. Zřejmě už tenkrát musel parfém procházet nějakými reformulacemi.
Nyní odkoupila značku Być może... krakovská firma Miraculum a v současnosti je vyráběno 11 verzí pojmenovaných po světových metropolích. Krabičky jsou trochu jiné, ale tvar flakonků zůstal nezměněn. Původnímu parfému by měl být podle polských dam na fórech velmi podobný Być może... Paris. Já nevím. Přiznám se, neověřovala jsem to. Ale koho by to moc zajímalo, koukala jsem, že se prodává za 6,5 polských zlotých :-) Pak mi dejte vědět. :-)
Moje maminka Być może... nikdy neměla. Když byl převrat, bylo mi 15 roků a předtím, ani dlouho potom mě samotnou parfémy nezajímaly. Jenže, to bylo tenkrát. Teď je vše jinak, a protože jsem holka zvědavá, pídila jsem se po něm, až jsem se dopídila. A jak tedy voní? Mohu posoudit pouze podle zhruba třicet let starého parfému, takže předpokládám, že hlava vůně již vyprchala a tudíž můj olfaktorický zážitek bude ochuzen minimálně o citrusy.
Shrnu můj celkový dojem: Rtěnkový akord fialky a růže na polštářku z dubového mechu sladce prohřátého sluncem se zeleným dotekem konvalinky. Chypré základ dřev ve vůni převažuje, ale fialka, která je necukrová a růže, která postrádá olejnatý i kovový podtón, se nenechají zahanbit a statečně dřevům sekundují. Konvalinka, co jí její třicetileté síly stačí, dodává kompozici svěžest zeleně.
Díky mojí babičce jsem vlastníkem dvou miniaturek vintage verze Miss Dior (1947) a tak můžu s jistotou říct, že si s parfémem Być może... nejsou podobné. Snad jen tím chypré základem. V Miss Dior je cítit více složek (minimálně navíc ještě jasmín a galbanum), je propracovanější a má větší hloubku. Ale i tak její polská "sestřenice z druhého kolene" není špatná. Chápu, proč byla svého času populární. Je to velmi ženská vůně. A díky nedostupnosti parfémů produkovaných za železnou oponou se z ní stal fenomén i u nás.
Pamatujete na parfém, kterým jste se voněly vy, nebo vaše maminky před třiceti, čtyřiceti lety ještě za hlubokého socialismu? Možná to byl parfém Možná... - polský parfém Być może... .
Asi od roku 1963 ho vyráběla varšavská firma Pollena - Uroda. Byl velmi úspěšný. Svého času se ho prodalo 11 milionů flakónů ročně. To znamená jeden parfém každé zhruba 3 sekundy. Svůj podíl na tom mělo samozřejmě i to, že byl levný a flakónky byly malé (10ml). Ale také navazoval na světové trendy. Nepřipomíná vám písmo na krabičce něco? Možná... Miss Dior? Bingo! Jasně, složení nemají stejné, ale Być może... i Miss Dior jsou květinové chypré, tehdy velmi moderní vůně.
Być może... byl tak populární, že ho ve velkém začali vyvážet do sovětského Ruska. V té době si polské dámy začaly stěžovat, že vůně není, co bývala. Zřejmě už tenkrát musel parfém procházet nějakými reformulacemi.
Nyní odkoupila značku Być może... krakovská firma Miraculum a v současnosti je vyráběno 11 verzí pojmenovaných po světových metropolích. Krabičky jsou trochu jiné, ale tvar flakonků zůstal nezměněn. Původnímu parfému by měl být podle polských dam na fórech velmi podobný Być może... Paris. Já nevím. Přiznám se, neověřovala jsem to. Ale koho by to moc zajímalo, koukala jsem, že se prodává za 6,5 polských zlotých :-) Pak mi dejte vědět. :-)
Moje maminka Być może... nikdy neměla. Když byl převrat, bylo mi 15 roků a předtím, ani dlouho potom mě samotnou parfémy nezajímaly. Jenže, to bylo tenkrát. Teď je vše jinak, a protože jsem holka zvědavá, pídila jsem se po něm, až jsem se dopídila. A jak tedy voní? Mohu posoudit pouze podle zhruba třicet let starého parfému, takže předpokládám, že hlava vůně již vyprchala a tudíž můj olfaktorický zážitek bude ochuzen minimálně o citrusy.
Shrnu můj celkový dojem: Rtěnkový akord fialky a růže na polštářku z dubového mechu sladce prohřátého sluncem se zeleným dotekem konvalinky. Chypré základ dřev ve vůni převažuje, ale fialka, která je necukrová a růže, která postrádá olejnatý i kovový podtón, se nenechají zahanbit a statečně dřevům sekundují. Konvalinka, co jí její třicetileté síly stačí, dodává kompozici svěžest zeleně.
Díky mojí babičce jsem vlastníkem dvou miniaturek vintage verze Miss Dior (1947) a tak můžu s jistotou říct, že si s parfémem Być może... nejsou podobné. Snad jen tím chypré základem. V Miss Dior je cítit více složek (minimálně navíc ještě jasmín a galbanum), je propracovanější a má větší hloubku. Ale i tak její polská "sestřenice z druhého kolene" není špatná. Chápu, proč byla svého času populární. Je to velmi ženská vůně. A díky nedostupnosti parfémů produkovaných za železnou oponou se z ní stal fenomén i u nás.