První přivonění k Britannii byl stejný pocit jako kdysi při zkoušení Visa od R. Pigueta - že "to je přesně ono". Nádhera. Květiny, broskve, sladké tak akorát, slavnostní vůně do divadla, luxus. Postupně jsem si ale uvědomila, že Visa je jen chudá příbuzná... protože Britannia je s rozvoněním ještě nádhernější a ještě luxusnější, jedině do divadla se sametovými sedadly a zlatými lustry. Při celodenním navonění mě nejvíce překvapila podoba s Guet-Apens (případně Attrape Coeur a Vol de Nuit Evasion), které považuji za svatý grál parfémů. Ta kombinace růží, jasmínu a broskví, v Britannii také chvíli se skořicí a práškovým kakaem, později ten základ s medovou vanilkou a decentním (nikoli však nevýrazným) sametovým fialkovým/kosatcovým pudrem a mírně hřebíčkovým nádechem. Ovšem jako náhrada za Guet-Apens je nepoužitelná, vzhledem k dostupnosti a ceně :)
Dokonalá kompozice broskve, koření, bílé čokolády v pudrovém objetí a lehký chypré nádech. Ovšem podobnou vůni jsem už cítila - La Belle Hélène (Parfums MDCI). A když porovnám složení obou parfémů, tak jisté styčné body nacházím. Luxus je cítit v hebkosti s jakou se složky prolínají a vznáší nad jediným máznutím z vialky na mojí kůži.
Fialka z Apres l´Ondee + mimóza z Farnesiana + broskvově-chypre tón z Unspoken, to vše posypané jemným kakaovým práškem. Občas probleskne májová růže, ale rychle se zase schová za modrozlatý závoj fialky, mimózy a broskve.
Opulentní královská vůně? Ano, to Britannia nepochybně je. Otevírá se kysele svěžím cedrátem, sladkou tangerinkou s kapkou trpkého bergamotu, palčivě dřevitým hřebíčkem a teplou, najemno namletou skořicí. Po rozvonění vás potom v nose polechtají perlivé coca-colové tóny otočníku se sladkou masitou broskví a fialkou.
A právě od chlupaté broskve přejde vůně s pomocí mimózy do pudrova. V hřejivém ambrově-dřevitém základu se k nim přidá podobně laděný kosatec a pudrové vyznění vůně zdůrazní ještě kakao s vanilkou a hebkým bílým pižmem. Britannia je tak znovu velmi povedený kousek, i když mám-li být hodně přísná, tak vysokých kvalit jako Diaghilev podle mě nedosahuje.
První přivonění k Britannii byl stejný pocit jako kdysi při zkoušení Visa od R. Pigueta - že "to je přesně ono". Nádhera. Květiny, broskve, sladké tak akorát, slavnostní vůně do divadla, luxus. Postupně jsem si ale uvědomila, že Visa je jen chudá příbuzná... protože Britannia je s rozvoněním ještě nádhernější a ještě luxusnější, jedině do divadla se sametovými sedadly a zlatými lustry. Při celodenním navonění mě nejvíce překvapila podoba s Guet-Apens (případně Attrape Coeur a Vol de Nuit Evasion), které považuji za svatý grál parfémů. Ta kombinace růží, jasmínu a broskví, v Britannii také chvíli se skořicí a práškovým kakaem, později ten základ s medovou vanilkou a decentním (nikoli však nevýrazným) sametovým fialkovým/kosatcovým pudrem a mírně hřebíčkovým nádechem. Ovšem jako náhrada za Guet-Apens je nepoužitelná, vzhledem k dostupnosti a ceně :)
Dokonalá kompozice broskve, koření, bílé čokolády v pudrovém objetí a lehký chypré nádech. Ovšem podobnou vůni jsem už cítila - La Belle Hélène (Parfums MDCI). A když porovnám složení obou parfémů, tak jisté styčné body nacházím. Luxus je cítit v hebkosti s jakou se složky prolínají a vznáší nad jediným máznutím z vialky na mojí kůži.
Fialka z Apres l´Ondee + mimóza z Farnesiana + broskvově-chypre tón z Unspoken, to vše posypané jemným kakaovým práškem. Občas probleskne májová růže, ale rychle se zase schová za modrozlatý závoj fialky, mimózy a broskve.
...podepisuji se pod Vendulku.
Absolutně souhlasím.
Opulentní královská vůně? Ano, to Britannia nepochybně je. Otevírá se kysele svěžím cedrátem, sladkou tangerinkou s kapkou trpkého bergamotu, palčivě dřevitým hřebíčkem a teplou, najemno namletou skořicí. Po rozvonění vás potom v nose polechtají perlivé coca-colové tóny otočníku se sladkou masitou broskví a fialkou.
A právě od chlupaté broskve přejde vůně s pomocí mimózy do pudrova. V hřejivém ambrově-dřevitém základu se k nim přidá podobně laděný kosatec a pudrové vyznění vůně zdůrazní ještě kakao s vanilkou a hebkým bílým pižmem. Britannia je tak znovu velmi povedený kousek, i když mám-li být hodně přísná, tak vysokých kvalit jako Diaghilev podle mě nedosahuje.