Normální děti chtějí jet o prázdninách k moři. Jsou-li skromnější, tak do Chorvatska či Itálie, jsou-li víc posh, pak snad ty Seychely třeba…
Ne tak Euridike.
Euridike ne.
Euridike v osmi letech zahlédla na ČT2 dokument o Rujáně, pobřeží a plážové koše – a věděla, kam chce //potřebuje!// ona.
Kdo chce kam, pomozme mu tam – to se ovšem nestalo, nikdo ji tam tehdy nevzal, však si na to tenkrát ani nepomyslela, vzala tam sebe samotnou, až když byla velká a…
//Malá vsuvka – Euridike o sobě ve třetí osobě mluví jen zcela výjimečně, když je špatný den, tlaková níže k tomu, pak je lepší si od sebe samotné držet trochu odstup...//
… a bylo to ještě mnohem lepší, báječnější a úžasnější, než si kdysi dokázala představit.
Zima, vítr, studené moře, vlny, kamení – no a ty plážové koše, voňavé po slaností vyběleném proutí a větrem vzdouvaných látkových baldachýnech – čirá radost ze svobody, že půjdu kam chci - a nikdy mě nedoženou…
A tahle vzpomínka se mi zrcadlí v Blue Linen – chladně svěží rebarbora je větrem i vodou, minerálně prašné, zemité a kořenité tóny voní jako půda a země a kamení, i to deštěm oprané a větrem od moře sušené plátno tu je.
Normální děti chtějí jet o prázdninách k moři. Jsou-li skromnější, tak do Chorvatska či Itálie, jsou-li víc posh, pak snad ty Seychely třeba…
Ne tak Euridike.
Euridike ne.
Euridike v osmi letech zahlédla na ČT2 dokument o Rujáně, pobřeží a plážové koše – a věděla, kam chce //potřebuje!// ona.
Kdo chce kam, pomozme mu tam – to se ovšem nestalo, nikdo ji tam tehdy nevzal, však si na to tenkrát ani nepomyslela, vzala tam sebe samotnou, až když byla velká a…
//Malá vsuvka – Euridike o sobě ve třetí osobě mluví jen zcela výjimečně, když je špatný den, tlaková níže k tomu, pak je lepší si od sebe samotné držet trochu odstup...//
… a bylo to ještě mnohem lepší, báječnější a úžasnější, než si kdysi dokázala představit.
Zima, vítr, studené moře, vlny, kamení – no a ty plážové koše, voňavé po slaností vyběleném proutí a větrem vzdouvaných látkových baldachýnech – čirá radost ze svobody, že půjdu kam chci - a nikdy mě nedoženou…
A tahle vzpomínka se mi zrcadlí v Blue Linen – chladně svěží rebarbora je větrem i vodou, minerálně prašné, zemité a kořenité tóny voní jako půda a země a kamení, i to deštěm oprané a větrem od moře sušené plátno tu je.
Vlastně je to asi úplně obyčejná vůně.
Ale je opravdová.
Ze života a do života a pro život.