...olejovitě rumová tinktura stéká po silnostěnné, pevné ale měkké, teple hnědé
hovězině.
...héééj!,
to je k***a rajc!
Totiž -
jakoby pod velmi hustou a hutnou, zlatolesklou černohnědou čokoládou probleskoval
hrubo animální odér,
jakoby někde v dálce/podprahově/ vnímám
koně, stáj,
benzín ulpělý na sedačkách chevroletu parkujícího roky ve stodole u hromady přeschlé slunečně zlaté slámy i se zbytečky meruňkových akcentů a
k tomu i vzpomínka na babiččin luxusní vanilkový koláč a
stydnoucí černá káva, bez cukru,
na jejíž hladině se z nedaleké polní cesty, houpe pár zrnek prachu, parkujících u stěn plechového hrnku...
...a protože zrovna civíte "doblba", tak vám do té černé vody mimoděk spadne silný doutník.
Tahle vůně - mám z ní husí kůži...
...jsou to emoce, vzpomínky, chutě, kousky života.
Black Velvet Café voní krásné, irituje mě a zároveň přitahuje.
Hmm...
Možná, jak pocit z vůně nejlépe popsat.?.
...něco, něco
jako když se líbáte s panem Božským,
ale někdo vás drží na vodítku za obojek, jenž máte kolem krku,
a při sebemenším pohybu, jak se natahujete pro další horko z rtů/drogu se ale zároveň dusíte vlastní silou špatným směrem...
Zvláštní a určitě ne pro každého -
tuhé listy tabáku změklé černou kávou, zahuštěno delikátně zaprášenou kůží měkčenou nesladkou hladce hořkou černou čokoládou.
GREAT
https://www.youtube.com/watch?v=oQT5RPk5UMU&list=RDueYJ9Ii6vpU&index=6
Sedím v anglické kavárně se starobylým nábytkem. Oknem pronikají paprsky odpoledního slunce. Svítí přímo na desku tmavě hnědého kulatého stolku. Obsluha přede mne na stůl pokládá masivní sklenici (na whiskey) s hnědou tekutinou. Sklo v paprscích září, jiskří. Hladina sytě hnědé tekutiny zlátne.
Po přivonění k obsahu cítím jemný alkoholový odér, jako u likéru... Není to likér. Při bližším přivonění se blíží dezinfekci. Na stůl dostávám kávu a talířek se zákuskem? Není to kus dortu ale výsek kulatiny. Kus světlého dřeva s otřepy. Syrový. Jak zlomený kmen jasanu. Kávu zatím nevnímám.
Přivoním tedy ke sklence. Už vím, co je to za vůni. Světlé a překvapivě příjemné pačuli. Nepálí. Neštípe. Je decentní, suché. Jako kvalitní alkohol. (Třeba gin.) Když se ponořím do hloubky, je tam dřevo. Hodně dřeva. Samé dřevo. Nejdříve surové, čerstvé. Jako na pile. Ponořím se ještě hlouběji. Dostávám se do temných vod, kde číhá tmavě hnědý, oblý oud. S náznakem broušené neimpregnované kůže a kouřem (labdanum). Ne, nikdo si nezapálil. Ani doutník. Ani dýmku. Ani cigaretu. Ale vše je tu prostoupené jemnou aurou drsného kouře. Žádný sladký tabák. Jen drsná hrubost. Prolíná se se světlým, sluncem prozářeným pačuli. Vůně je vyvážená. Opravdu by mohlo jít o kvalitní alkohol. S něžným náznakem dezinfekce (medicinální oud). Musíte se vynořit. Ze ztráty kyslíku by Vás rozbolela hlava, utopili byste se v temnotách...
Je čas na kávu. Přivoníte ještě k dezertu (kus čerstvého dřeva) a vezmete do ruky šálek. Jsou v něm čokoládově hnědá zrnka kávy. S typickým aroma. Ani hořká ani jemná. Prostě káva. Silná káva. Nic víc.
Jste v typické anglické kavárně. Ale mohl by to klidně být gentlemen's club. Je to tu elegantní, ale zároveň prosté. Zůstanete sedět a necháte se obejmout tou oblou vůní a teplými paprsky slunce. Jste uvolnění, máte všechen čas světa. (Výdrž bohatě přes 12-15 hod. na kůži, nesmyjete ji). Ta směs dřeva, tabáku, kávy a syrové neopracované kůže, podbarvená pačuli prostoupila i Vás.
No...
Ano.
Proč ne...
Můžeme zajít na kávu, ano, Ob-La-Di je fajn, mám ráda ty jejich bílé stoličky a pulty, modrobílou dlažbu...
Je mi jasné, že uvnitř nezůstaneme, i když je venku ještě chladno, vevnitř bys totiž nemohl kouřit, vlastně bys neměl ani venku, ale tvoje osobní liberte přece...
Jako vždy si dám espresso, ty by sis nejraději dopřál cappuccino, znám tě, ale objednáš dvakrát espresso, je to takové... dospělejší.
Jen nevím...
Víš, můžeme se dlouhé minuty schovávat ve smyčkách stoupajícího voňavého kouře, ale...
Co nás nechat... tak?
...olejovitě rumová tinktura stéká po silnostěnné, pevné ale měkké, teple hnědé
hovězině.
...héééj!,
to je k***a rajc!
Totiž -
jakoby pod velmi hustou a hutnou, zlatolesklou černohnědou čokoládou probleskoval
hrubo animální odér,
jakoby někde v dálce/podprahově/ vnímám
koně, stáj,
benzín ulpělý na sedačkách chevroletu parkujícího roky ve stodole u hromady přeschlé slunečně zlaté slámy i se zbytečky meruňkových akcentů a
k tomu i vzpomínka na babiččin luxusní vanilkový koláč a
stydnoucí černá káva, bez cukru,
na jejíž hladině se z nedaleké polní cesty, houpe pár zrnek prachu, parkujících u stěn plechového hrnku...
...a protože zrovna civíte "doblba", tak vám do té černé vody mimoděk spadne silný doutník.
Tahle vůně - mám z ní husí kůži...
...jsou to emoce, vzpomínky, chutě, kousky života.
Black Velvet Café voní krásné, irituje mě a zároveň přitahuje.
Hmm...
Možná, jak pocit z vůně nejlépe popsat.?.
...něco, něco
jako když se líbáte s panem Božským,
ale někdo vás drží na vodítku za obojek, jenž máte kolem krku,
a při sebemenším pohybu, jak se natahujete pro další horko z rtů/drogu se ale zároveň dusíte vlastní silou špatným směrem...
Zvláštní a určitě ne pro každého -
tuhé listy tabáku změklé černou kávou, zahuštěno delikátně zaprášenou kůží měkčenou nesladkou hladce hořkou černou čokoládou.
GREAT
https://www.youtube.com/watch?v=oQT5RPk5UMU&list=RDueYJ9Ii6vpU&index=6
Dřevoparfém
Sedím v anglické kavárně se starobylým nábytkem. Oknem pronikají paprsky odpoledního slunce. Svítí přímo na desku tmavě hnědého kulatého stolku. Obsluha přede mne na stůl pokládá masivní sklenici (na whiskey) s hnědou tekutinou. Sklo v paprscích září, jiskří. Hladina sytě hnědé tekutiny zlátne.
Po přivonění k obsahu cítím jemný alkoholový odér, jako u likéru... Není to likér. Při bližším přivonění se blíží dezinfekci. Na stůl dostávám kávu a talířek se zákuskem? Není to kus dortu ale výsek kulatiny. Kus světlého dřeva s otřepy. Syrový. Jak zlomený kmen jasanu. Kávu zatím nevnímám.
Přivoním tedy ke sklence. Už vím, co je to za vůni. Světlé a překvapivě příjemné pačuli. Nepálí. Neštípe. Je decentní, suché. Jako kvalitní alkohol. (Třeba gin.) Když se ponořím do hloubky, je tam dřevo. Hodně dřeva. Samé dřevo. Nejdříve surové, čerstvé. Jako na pile. Ponořím se ještě hlouběji. Dostávám se do temných vod, kde číhá tmavě hnědý, oblý oud. S náznakem broušené neimpregnované kůže a kouřem (labdanum). Ne, nikdo si nezapálil. Ani doutník. Ani dýmku. Ani cigaretu. Ale vše je tu prostoupené jemnou aurou drsného kouře. Žádný sladký tabák. Jen drsná hrubost. Prolíná se se světlým, sluncem prozářeným pačuli. Vůně je vyvážená. Opravdu by mohlo jít o kvalitní alkohol. S něžným náznakem dezinfekce (medicinální oud). Musíte se vynořit. Ze ztráty kyslíku by Vás rozbolela hlava, utopili byste se v temnotách...
Je čas na kávu. Přivoníte ještě k dezertu (kus čerstvého dřeva) a vezmete do ruky šálek. Jsou v něm čokoládově hnědá zrnka kávy. S typickým aroma. Ani hořká ani jemná. Prostě káva. Silná káva. Nic víc.
Jste v typické anglické kavárně. Ale mohl by to klidně být gentlemen's club. Je to tu elegantní, ale zároveň prosté. Zůstanete sedět a necháte se obejmout tou oblou vůní a teplými paprsky slunce. Jste uvolnění, máte všechen čas světa. (Výdrž bohatě přes 12-15 hod. na kůži, nesmyjete ji). Ta směs dřeva, tabáku, kávy a syrové neopracované kůže, podbarvená pačuli prostoupila i Vás.
No...
Ano.
Proč ne...
Můžeme zajít na kávu, ano, Ob-La-Di je fajn, mám ráda ty jejich bílé stoličky a pulty, modrobílou dlažbu...
Je mi jasné, že uvnitř nezůstaneme, i když je venku ještě chladno, vevnitř bys totiž nemohl kouřit, vlastně bys neměl ani venku, ale tvoje osobní liberte přece...
Jako vždy si dám espresso, ty by sis nejraději dopřál cappuccino, znám tě, ale objednáš dvakrát espresso, je to takové... dospělejší.
Jen nevím...
Víš, můžeme se dlouhé minuty schovávat ve smyčkách stoupajícího voňavého kouře, ale...
Co nás nechat... tak?