Arašídy se sladkým kořením a lehkou notou pačuliového dřeva. Vše zasypal prach z hodně hořké čokoládky s trochou vanilky a s notnou dávkou pudrově suché pačuli.
Temný přelud, o kterém nikdo neví
někdy spí a někdy se zjeví …
Černá tajemná sladkost. Měkoučká jako samet, ve kterém se místy zatřpytí zlaté nitky. Chutná jako drahá hořká čokoláda s kapkou rumu. A voní trochu po kávě, trochu po hořkých mandlích a také po dřevě.
Lahodná, suše sladká, gurmánská, sametová, temná, záhadná vůně.
Káva tak černá, až se vám zatočí hlava, espresso tak, jak má být - množstvím i intenzitou, Nikaragua s tóny čokolády a zralého ovoce, a k ní (nikoli s ní) venezuelský rum, reserva, krásně ovoněný dřevem dubového sudu. Jako teplo, co se vám rozleje tělem, když si dáte první hlt dobrého, kvalitního alkoholu. Postupně se vůně uhlazuje a mírně sládne tělovým pižmem a krémovou až smetanovou vanilkou. Až na závěr dostanete pražené mandle v cukrové krustě a stále ještě k nim, teď už ve společnosti santalu, popíjíte to původní kafe - teda možná už druhé nebo třetí.
Sladké karamelové cappuccino a prašné pižmo postupně přejdou na vůni čerstvě upečeného lineckého cukroví. Není to špatná gurmánka, ovšem co ta smrt v názvu. Leda z přeslazení. Promo kecy o pirátech si mohli nechat od cesty.
Krásná gurmánská vůně. Rumové pralinky v začátku. Nemám je nijak ráda. Jsou podivě sladké s rumovou náplní. Taková ta cukrová hmota s rumem, namočená v hořké čokoládě. Jejich vůně mi ale nijak nevadí a je příjemná. Mimo toho cukrového začátku žádná sladkost. Asi jako když člověk jí vysokoprocentní čokoládu. Je čokoládová, ale není sladká. Následuje mírně hořký karamel, malinko připálený což možná dělají mandle, spíš jejich slupka. Vše postupuje pěkně hladce za sebou, žádné velké zvraty, jen hladká tmavá vůně. Snad jen v závěru santalové dřevo, poprášené malým množstvím pudru. Název jí sedí.
Rum v čokoládě...
...ohnivá tekutina právě se vsakující do tmavě hnědých čokoládových hoblinek, jako voda do lesního mechu...
Téměř v zápětí se k oné opilé čokoládě přidá silné černé espresso zjemněné a zahuštěné karamelem,
a aby vůně držela tvar a zůstala na místě, tak stabilitu zajišťují mandle -
ohromné množství mandlí i s jejich typickou narezlehnědavou jemně drhnoucí slupičkou namleté téměř na kaši.
Vůně není vůbec přeslazená, netrnou z ní zuby, nemáte potřebu ji zapíjet či přebíjet něčím, čímkoliv jiným...
...možná proto se jmenuje Black Phantom.
Protože jestliže vás dostane do svých spárů, jste ztraceni...
Aneb
lesklé, zlatavo černohnědé obžerství.
Jedlé. Príjemné. Neškodné. Malo by to mať bucľatý krémový flakónik s bodkovanou mašličkou a inzerovať dobre vychovaným mladým slečnám. Inak pekná, kvalitná sladká, ale nie presladená gurmánka s prevahou jemnej krémovej vanilky s mandľami.
Původně jsem si představovala jako následovníka Straight to Heaven, namixovaného s Intoxicated. Jenže parfumérka Sidonie Lancesseur se tentokrát vydala jiným směrem než její kolegyně Calice Becker. Žádné Memento Mori, žádná pirátská loď, k Black Phantom se podle mě mnohem lépe hodí úplně opačné latinské heslo a to Carpe Diem, neboť je pozvánkou na gurmánské hody. Zapomeňte na rum Straight to Heaven či koňak Frapinu 1697. Jeho úvodní tóny v kombinaci s cukrovou třtinou mají totiž úplně nejblíž ke starým dobrým rumovým pralinkám. Mám na mysli ty původní, kdy vevnitř nebyly jen samé krystalky cukru a náplň opravdu připomínala rum.
Hned po nich se dostaví mandle. Ovšem slibovaného smrtícího kyanidového polibku se rozhodně obávat nemusíte, jelikož Kilian nám zde právě spojením s cukrovou třtinou a již nastupující čokoládou a karamelem naservíroval jinou tradiční českou laskominu a to Bari mandle a k nim luxusní pralinky. Jsou nejen z mléčné, ale díky přidaným kávovým bobům i z hořké čokolády, přičemž sladce aldehydový heliotropin v další fázi zdůrazňuje jejich karamelovou náplň.
Poslední pochoutkou, kterou Black Phantom nabízí, jsou stejné máslové sušenky jako v Dries Van Noten – tady musím jednoznačně se Sergejem Borisovem z fragranticy souhlasit. Naštěstí jsou bez kašmeranu a na rozdíl od něj nejsou skořicové, nýbrž kokosové. Podle Sergeje prý Sidonie Lancesseur použila thajský karamel, vyráběný z kokosového mléka, nicméně kdybych si tuhle informaci nezjistila předem, tipla bych si laicky, že tento tón má na svědomí stejný druh mléčného santalu jako ve Fordově Santal Blush. Každopádně mu musím dát za pravdu v tom, že tam kde Dries Van Noten do gurmánského světa jen tak nesměle nahlíží, Black Phantom se k němu hrdě hlásí z dálky.
Oproti dosavadním Kilianovým gurmánkám jako Back to Black nebo Intoxicated má však Black Phantom jednu velkou výhodu a tou je hořký vetiver, suchá zemitost pačuli a další dřevo, které vyvažují její sladkou stránku, takže ulepené prsty, trnutí zubů ani otrava cukrem tentokrát nehrozí. Kolem nositelky vytváří příjemně nadýchaný obláček a vydrží vám dělat společnost zhruba pět hodin, než je potřeba ji znovu přiživit.
(14-4-2017)
Arašídy se sladkým kořením a lehkou notou pačuliového dřeva. Vše zasypal prach z hodně hořké čokoládky s trochou vanilky a s notnou dávkou pudrově suché pačuli.
Temný přelud, o kterém nikdo neví
někdy spí a někdy se zjeví …
Černá tajemná sladkost. Měkoučká jako samet, ve kterém se místy zatřpytí zlaté nitky. Chutná jako drahá hořká čokoláda s kapkou rumu. A voní trochu po kávě, trochu po hořkých mandlích a také po dřevě.
Lahodná, suše sladká, gurmánská, sametová, temná, záhadná vůně.
Káva tak černá, až se vám zatočí hlava, espresso tak, jak má být - množstvím i intenzitou, Nikaragua s tóny čokolády a zralého ovoce, a k ní (nikoli s ní) venezuelský rum, reserva, krásně ovoněný dřevem dubového sudu. Jako teplo, co se vám rozleje tělem, když si dáte první hlt dobrého, kvalitního alkoholu. Postupně se vůně uhlazuje a mírně sládne tělovým pižmem a krémovou až smetanovou vanilkou. Až na závěr dostanete pražené mandle v cukrové krustě a stále ještě k nim, teď už ve společnosti santalu, popíjíte to původní kafe - teda možná už druhé nebo třetí.
Sladké karamelové cappuccino a prašné pižmo postupně přejdou na vůni čerstvě upečeného lineckého cukroví. Není to špatná gurmánka, ovšem co ta smrt v názvu. Leda z přeslazení. Promo kecy o pirátech si mohli nechat od cesty.
Krásná gurmánská vůně. Rumové pralinky v začátku. Nemám je nijak ráda. Jsou podivě sladké s rumovou náplní. Taková ta cukrová hmota s rumem, namočená v hořké čokoládě. Jejich vůně mi ale nijak nevadí a je příjemná. Mimo toho cukrového začátku žádná sladkost. Asi jako když člověk jí vysokoprocentní čokoládu. Je čokoládová, ale není sladká. Následuje mírně hořký karamel, malinko připálený což možná dělají mandle, spíš jejich slupka. Vše postupuje pěkně hladce za sebou, žádné velké zvraty, jen hladká tmavá vůně. Snad jen v závěru santalové dřevo, poprášené malým množstvím pudru. Název jí sedí.
Rum v čokoládě...
...ohnivá tekutina právě se vsakující do tmavě hnědých čokoládových hoblinek, jako voda do lesního mechu...
Téměř v zápětí se k oné opilé čokoládě přidá silné černé espresso zjemněné a zahuštěné karamelem,
a aby vůně držela tvar a zůstala na místě, tak stabilitu zajišťují mandle -
ohromné množství mandlí i s jejich typickou narezlehnědavou jemně drhnoucí slupičkou namleté téměř na kaši.
Vůně není vůbec přeslazená, netrnou z ní zuby, nemáte potřebu ji zapíjet či přebíjet něčím, čímkoliv jiným...
...možná proto se jmenuje Black Phantom.
Protože jestliže vás dostane do svých spárů, jste ztraceni...
Aneb
lesklé, zlatavo černohnědé obžerství.
Jedlé. Príjemné. Neškodné. Malo by to mať bucľatý krémový flakónik s bodkovanou mašličkou a inzerovať dobre vychovaným mladým slečnám. Inak pekná, kvalitná sladká, ale nie presladená gurmánka s prevahou jemnej krémovej vanilky s mandľami.
Původně jsem si představovala jako následovníka Straight to Heaven, namixovaného s Intoxicated. Jenže parfumérka Sidonie Lancesseur se tentokrát vydala jiným směrem než její kolegyně Calice Becker. Žádné Memento Mori, žádná pirátská loď, k Black Phantom se podle mě mnohem lépe hodí úplně opačné latinské heslo a to Carpe Diem, neboť je pozvánkou na gurmánské hody. Zapomeňte na rum Straight to Heaven či koňak Frapinu 1697. Jeho úvodní tóny v kombinaci s cukrovou třtinou mají totiž úplně nejblíž ke starým dobrým rumovým pralinkám. Mám na mysli ty původní, kdy vevnitř nebyly jen samé krystalky cukru a náplň opravdu připomínala rum.
Hned po nich se dostaví mandle. Ovšem slibovaného smrtícího kyanidového polibku se rozhodně obávat nemusíte, jelikož Kilian nám zde právě spojením s cukrovou třtinou a již nastupující čokoládou a karamelem naservíroval jinou tradiční českou laskominu a to Bari mandle a k nim luxusní pralinky. Jsou nejen z mléčné, ale díky přidaným kávovým bobům i z hořké čokolády, přičemž sladce aldehydový heliotropin v další fázi zdůrazňuje jejich karamelovou náplň.
Poslední pochoutkou, kterou Black Phantom nabízí, jsou stejné máslové sušenky jako v Dries Van Noten – tady musím jednoznačně se Sergejem Borisovem z fragranticy souhlasit. Naštěstí jsou bez kašmeranu a na rozdíl od něj nejsou skořicové, nýbrž kokosové. Podle Sergeje prý Sidonie Lancesseur použila thajský karamel, vyráběný z kokosového mléka, nicméně kdybych si tuhle informaci nezjistila předem, tipla bych si laicky, že tento tón má na svědomí stejný druh mléčného santalu jako ve Fordově Santal Blush. Každopádně mu musím dát za pravdu v tom, že tam kde Dries Van Noten do gurmánského světa jen tak nesměle nahlíží, Black Phantom se k němu hrdě hlásí z dálky.
Oproti dosavadním Kilianovým gurmánkám jako Back to Black nebo Intoxicated má však Black Phantom jednu velkou výhodu a tou je hořký vetiver, suchá zemitost pačuli a další dřevo, které vyvažují její sladkou stránku, takže ulepené prsty, trnutí zubů ani otrava cukrem tentokrát nehrozí. Kolem nositelky vytváří příjemně nadýchaný obláček a vydrží vám dělat společnost zhruba pět hodin, než je potřeba ji znovu přiživit.
(14-4-2017)